15 C 12/2024-20 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 7. listopadu 2023 na zaplacení 23 776 Kč jakožto nedoplatku pohledávky, složené jednak z nevrácených úvěrů 9 605,56 Kč a 8 886,75 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a nezaplacených úhrad za služby (žalobkyní označováno také jako poplatky) 2 744,44 Kč a 2 539,25 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku v poměru 21,69 % z nevráceného úvěru 9 606,56 Kč za období od 6. září 2022 do zaplacení, který kapitalizovala do 1. června 2023 v částce 1 556,80 Kč a úroku v poměru 20,79 % z nevráceného úvěru 8 886,75 Kč za období od 17. června 2022 do zaplacení, který kapitalizovala do 1. června 2023 v částce 1 796,23 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném dále zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z nevráceného úvěru 9 605,56 Kč za období od 6. září 2022 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 1. června 2023 v částce 1 076,62 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z nevráceného úvěru 8 886,75 Kč za období od 17. června 2022 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 1. června 2023 v částce 1 015,19 Kč. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k žalovanému nedoplatku úvěru 9 605,56 Kč s úrokem a poplatků 2 744,44 Kč dovozovala žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , uzavřené dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , (dále jen „věřitelka“) a žalovaným. Podle této smlouvy poskytla měla věřitelka poskytnout žalovanému 15 000 Kč, které se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit věřitelce úrok za půjčené peněžní prostředky 3 000 Kč a dále do 6. září 2022 v poměrné výši 21,69 %, odměnu za administrativní činnost 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč, (žalobkyní souhrnně označováno také jako poplatky). To vše měl žalovaný splácet v 60 týdenních splátkách po 450 Kč do 5. září 2022. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k žalovanému nedoplatku úvěru 8 886,75 Kč s úrokem a poplatků 2 539,25 Kč dovozovala žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , uzavřené dne , datum, mezi věřitelkou a žalovaným. Podle této smlouvy poskytla měla věřitelka poskytnout žalovanému 20 000 Kč, které se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit věřitelce úrok za půjčené peněžní prostředky 4 000 Kč a dále od 17. června 2022 v poměrné výši 20,79 %, odměnu za administrativní činnost 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč, (žalobkyní souhrnně označováno také jako poplatky). To vše měl žalovaný splácet v 60 týdenních splátkách po 600 Kč do 29. dubna 2021. Žalovaný však věřitelce dosud nezaplatil žalované částky jistin, poplatků a úroku. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení z nevrácených úvěrů. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne , datum, s věřitelkou, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a bez předchozí omluvy se nedostavil ani k jednání před soudem, nařízenému na den 19. června tr.Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání uváděných smluv s uváděným obsahem, a to jak smluv se žalovaným, tak smlouvy o postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni.Z písemností zachycujících obsah těchto smluv soud také zjistil, že jejich podpisy žalovaný současně stvrdil převzetí peněz v uváděných částkách, které se zavázal vrátit věřitelce a zaplatit jí uváděné poplatky v uvedených splátkách a poměrný úrok, jehož sjednaná výše byla 32,15 %.Písemné uznání dluhu žalovaného, na které žalobkyně odkazovala, nebylo žalobkyní předloženo. Hmotněprávní uznání dluhu ovšem vždy prokazuje jen jeho skutkovou existenci, stejně (jako i v tomto případě) samotná smlouva. Tato skutečnost však nezbavuje soud povinnosti posoudit právní existenci pohledávky.Ve smyslu závěrů, vyjádřených v rozsudku Soudního dvora EU ze dne 23. listopadu 2023 ve věci C-321/22 (Provident Polska) týkajícího se smlouvy o spotřebitelském úvěru a ochrany spotřebitele, posoudil soud ujednání úvěrující a žalovaného o poplatcích jako zneužívající ve smyslu § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“), neboť ukládají povinnost spotřebiteli zaplatit nepřiměřené neúrokové náklady, jež dosahují téměř ekvivalentu plnění poskytnutého úvěrující na dobu 14 měsíců. Taková ujednání způsobují významnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřenost je zjevná s ohledem na poměr úvěrované částky ke službám, poskytovaným úvěrující jako protiplnění, které souvisejí s poskytnutím a správou úvěru. Účelem poplatků přitom není vymezit hlavní předmět smlouvy, ani se netýkají přiměřenosti ceny nebo odměny ke službám, poskytovaným jako protiplnění.Podle § 1815 OZ platí, že ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží. Protože je zneužívající prvek těchto ujednání oddělitelný od zbytku ujednání, může jeho pominutí stačit k obnovení skutečné rovnováhy mezi smluvními stranami. Hodnocení o jen částečné neúčinnosti ujednání vychází z § 576 OZ (obdobně viz závěr, vyjádřený v rozsudku Nejvyšší soudu České republiky ze dne 25. ledna 2022, sp. zn. 33 Cdo 60/2021, všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).Soud tedy mohl přihlédnout jen k ujednání úvěrující a žalovaného o povinnosti žalovaného vrátit úvěrující poskytnuté úvěry 15 000 Kč a 20 000 Kč a zaplatit jí za poskytnutí úvěrů úrok 3 000 Kč a 4 000 Kč a poměrný úrok (podle příslušné smlouvy).Právní režim smluv o úvěru podléhá § 2395 a násl. OZ. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalovaných pohledávek smlouvou žalobkyni.Smlouvy jsou ovšem dále neplatné pro rozpor s dobrými mravy v části týkající se úroků. Tyto úroky totiž po přepočtu na roční úrokové zatížení dosahují výše 35 % u obou smluv. Úroky tedy byly sjednány v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v červenci 2021 byla jen 7,88 % a dubnu 2021 jen 7,78 % (databáze časových řad ARAD dostupná na https:/ /www.cnb.cz). Protože i zde jde o neplatnost jen části právního jednání (§ 577 OZ; opět viz rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 60/2021), přistoupil soud ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smluv (§ 1802 OZ), tedy ve výši 7,88 % ročně u smlouvy č. , číslo, a 7,78 % u smlouvy č. , číslo, . To znamená, že pokud úvěrující poskytla žalovanému úvěr 15 000 Kč na dobu 14 měsíců za korigovaný úrok 7,88 % ročně, měl žalovaný celkem zaplatit 15 750 Kč. Jestliže tedy na tyto své závazky podle žalobkyně uhradil celkem 16 050 Kč, splnil beze zbytku své platební povinnosti z této smlouvy. Obdobně pokud úvěrující poskytla žalovanému úvěr 20 000 Kč na dobu 14 měsíců za korigovaný úrok 7,78 % ročně, měl žalovaný celkem zaplatit 20 986 Kč. Jestliže tedy na tyto své závazky podle žalobkyně uhradil celkem 25 574 Kč, jsou povinnosti žalovaného beze zbytku splněny i v tomto případě.Výrokem I. byla proto žaloba jako nedůvodná zamítnuta na vrácení úvěrů 9 605,56 Kč a 8 886,75 Kč a placení poplatků 2 744,44 Kč a 2 539,25 Kč a úroku 1 556,80 Kč, 1 796,23 Kč a poměrných úroků. Stejným výrokem byla zamítnuta i žaloba na placení úroku z prodlení, neboť nedošlo k prodlení žalovaného s placením peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ.Výrokem II. soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků v souladu s § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) neboť zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.