15 C 145/2023-44 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 28. března 2023, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 99 856,86 Kč, jakožto nevráceného úvěru 97 311,86 Kč (žalobkyní označeno jako jistina), poplatku 1 045 Kč za pojištění, vedení, zesplatnění a sankčních poplatků 1 500 Kč. Dále žalovala zaplacení kapitalizovaného úroku 8 297,93 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 6 669,20 Kč a poměrného úroku z prodlení v zákonné výši z částky 105 609,79 Kč za dobu od 29. března 2023 do zaplacení. K odůvodnění žalobkyně uvedla, že účastníci sjednali smlouvu o úvěru – , název, č. , číslo, , podle níž poskytla žalobkyně žalovanému úvěr 100 tis. Kč od , datum, a žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit poplatky a úrok ve splátkách po 2 107,81 Kč měsíčně. Žalovaný se však dostal do prodlení a úvěr byl proto dne 12. září 2022 v souladu se smlouvou zesplatněn a žalovaný byl dopisem ze dne 6. března 2023 vyzván k úhradě celé dlužné částky 114 823,99 Kč podle výše uvedené specifikace. Žalovaný dosud žalované částky nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k prvnímu jednání před soudem nařízenému na den 18. října 2023 se bez omluvy nedostavil. Na témže jednání žalobkyně navrhovala rozhodnutí o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Na výzvu soudu vysvětlila, že žalovaný úrok měl být sjednán jako poměrný, že nebyl ujednán jeden poplatek, nýbrž více poplatků různého složení s tím, že podrobně vše vysvětlí v soudem stanovené lhůtě.3. Podáním ze dne 26. října 2023 žalobkyně ve lhůtě stanovené podle § 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) doplnila, že žalovaný úrok z prodlení byl kapitalizován za dobu od 4. října 2021 do 26. února 2023 v poměru odpovídajícím zákonné výši v den příslušné splátky úvěru, za dobu od 27. září 2022 do 26. února 2023 pak již z celé jistiny 97 311,86 Kč a úroku 8 297,93 Kč v poměru 11,75 %, tedy od 4. října 2021 do 26. února 2023 v částce 5 453,96 Kč; dále za dobu od 1. do 28. března 2023 v poměru 15 % z těchto částek jistiny a úroku, tedy ve výši 2 843,97 Kč. Právo na úročení obchodního úroku úrokem z prodlení odvozovala žalobkyně ze základních produktových podmínek, podle nichž se platby žalovaného započítají také na úroky z prodlení z dlužných úroků. Úvěrový úrok byl kapitalizován v poměru 20,2 % z částky 97 311,86 Kč za dobu od 11. dubna do 12. září 2022. Částka 1 500 Kč představovala poplatky za upomínky ze dne 17. května, 30. srpna a 14. září 2022 (oznámení o prohlášení úvěru za splatný). Povinnost k jejich placení měla být sjednána ve smlouvě o úvěru. Částka 1 045 Kč představovala poplatky za pojištění po 209 Kč měsíčně za období od května do září 2022, sjednané mezi účastníky dodatkem ke smlouvě o úvěru.4. Z uvedeného je zřejmé, že rozsudkem pro zmeškání bylo možné rozhodnout o žalobě jen ve vztahu k části žalovaného nároku – nevráceného úvěru. Jen v ohledně něj byla žaloba perfektní v době, kdy bylo její znění prezentováno žalovanému ve smyslu § 153b odst. 1 OSŘ. Zbylé nároky byly doplněny potřebnými skutkovými tvrzeními až následně. Teprve po doplnění bylo možné (ovšem jen z části nároků) podřadit skutková (žalobní) tvrzení pod příslušnou právní normu, z níž by žalovaná povinnost vyplývala. Takto bylo ohledně kapitalizovaného úroku na/po prvním jednání doplněno, že nebyla sjednána povinnost k jeho placení v částce 8 297,93 Kč, ale že byl počítán (a zřejmě tedy i sjednán) v poměru 20,2 % z nevráceného úvěru v příslušném období. Ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení bylo také teprve po prvním jednání doplněno, že byl počítán v příslušné poměrné výši z jednotlivých splátek a nakonec z celého úvěru a úroku. Teprve z doplnění žaloby se také soud dozvěděl, že žalovanému bylo oznámeno rozhodnutí o změně splatnosti úvěru upomínkou ze dne 14. září 2022 (z poznámky k této upomínce), když předtím se žalobkyně zmiňovala jen o výzvě z 6. března 20213, a z čeho žalobkyně dovozuje právo úročit dále také úvěrový úrok. Soud se navíc neztotožnil se závěry o úročení příslušenství úvěru a výší úrok z prodlení, jak je níže vysvětleno.5. Proto bylo nutné k oněm zbylým nárokům žalobkyně provést dokazování. Pokud by z něj ovšem vyplynula zjištění, jež by neumožnila vycházet ze skutkových tvrzení žalobkyně o nároku na vrácení úvěru (podle žalobkyně jistiny), nebylo by možné ani o této části žaloby rozhodovat rozsudkem pro zmeškání.6. K samotným žalobním tvrzením je třeba uvést, že podle § 1806 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) lze požadovat úroky z úroků, jen bylo-li to ujednáno (viz také rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. března 2004, sp. zn. 35 Odo 101/2002, (uveřejněný pod č. 5/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupný na HYPERLINK "http://www.nsoud.cz" www.nsoud.cz). Z žalobkyní prezentovaného znění přílohového obecného (dopadá zjevně na neomezený počet obdobných smluv) dokumentu smlouvy (tedy obchodních podmínek) však nevyplývá, že by k takovému ujednání mezi účastníky došlo. Žalobkyní citované ustanovení upravuje jen následek ujednání o dvojím úročení. Právě to, že jde jen o obecné podmínky způsobuje, že možnost započítávání plateb na úroky z úroků platí jen pro případ, že došlo ke sjednání o úročení úroků. Jelikož žalobkyně žádný jiný důkaz v tomto směru neoznačila, neunesla v tomto směru důkazní břemeno, jež jí tížilo podle § 120 odst. 1 OSŘ a žalobě na placení úroku z prodlení z částky, představující úvěrový (podle žalobkyně obchodní) úrok, proto nemohlo být vyhověno.7. Úvaha o změně výše úroku z prodlení v jeho průběhu byla nesprávná. Od 1. července 2010 (viz nařízení vlády č. 33/2010 Sb., ze dne 18. ledna 2010, kterým se mění nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb.) je výše úroku z prodlení určována jen podmínkami, jež nastaly první den prodlení. Poté se již výše úroku z prodlení nemění. Jestliže tedy došlo k prodlení s placením splátky úvěru, pokračuje toto prodlení i v době po zesplatnění (tedy změně splatnosti celé dlužné části), a proto je peněžitý dluh představovaný splátkou úročen stále stejným poměrem. Změna splatnosti se tedy týká jen dluhu, ohledně nějž splatnost dosud nenastala. Opačný výklad směřující k úplné novaci celého závazku by významně nahlodal závěr o tom, že úvěrující svědčí nárok také na úrok z prodlení podle předchozí splatnosti. Pokud tedy žalobkyně měnila výši úroku z prodlení v době prodlení ve svůj prospěch, není ani v tomto ohledu žaloba důvodná.8. Dokazováním soud z elektronických písemností, označených k důkazu jako Úvěrová smlouva … a Dodatek úvěrové smlouvy …, které byly k žalobnímu návrhu, resp. k podání ze dne 26. října 2023 připojeny jako datové soubory s názvy , název, a , název, , soud zjistil, že jde o elektronické písemnosti, v nichž jsou v rubrikách podpisů smluvních stran umístěna jen grafická zobrazení zřejmě vlastnoručních podpisů osob jednajících za žalobkyni a zobrazení podpisu žalovaného s časem a datem umístění 11:29 (u smlouvy), resp. 11:32 (u dodatku) dne , datum, . Po zobrazení vlastností podpisu datový soubor zobrazil čas a datum vložení časového razítka podpisu, a to 10:31:45 (u smlouvy), resp. 10:33:19 (u dodatku) dne , datum, . Podpis tedy nebyl do dokumentu vepsán, nýbrž digitálně aplikován, tj. vložen. Záznam o vložení časového razítka v dokumentu přitom ovšem zjevně nesouhlasil se záznamem o času, kdy měl být podpis do dokumentu vložen. K časovému ukotvení podpisu mělo dojít dříve, než ke vložení podpisu samotného.9. Grafické znaky mohly zobrazovat vlastnoruční podpisy žalovaného. Je jimi totiž psacím písmem napsáno příjmení žalovaného, a proto jistě lze podpis přičítat právě tomuto účastníku řízení bez ohledu na nemožnost automatického ověření identity autora (digitálního) podpisu. Soud ale nezjistil, že by to byl právě žalovaný, kdo vložil (aplikoval) tyto znaky, odpovídající jeho vlastnoručnímu podpisu, do příslušného elektronického dokumentu a že by byla jakkoli zajištěna neměnnost dokumentu po vložení podpisu. Žalobkyně v tomto směru neoznačila žádný důkaz. Je totiž třeba si uvědomit rozdíl podepisování listin a elektronických písemností. Vlastnoruční podpis na listinu vloží vždy jen autor podpisu bez ohledu na to, zda se vydává (a tedy i podepisuje) jako osoba s jinými identifikačními znaky. Právě jen s vlastnoručním podpisem proto zákon spojuje účinky uvedené v § 565 OZ, když pouze jemu na roveň staví také některé elektronické podpisy (kvalifikovaný a uznávaný elektronický podpis). Digitální (elektronický) podpis tedy sám o sobě spojitost podepisujícího s písemností obecně nezaručuje. Lze však technicky také u něj tuto vlastnost zajistit, pokud k tomu jsou podepisovaný dokument a zařízení, jehož prostřednictvím je podpis činěn, zvlášť uzpůsobeny. Žalobkyně však nic o způsobu podepsání neuvedla, proto nebylo možné v tomto směru nic dalšího zjišťovat.10. Výše uvedené úvahy se netýkají pravosti podpisu žalovaného, jak by mohlo být mylně vykládáno. Sporná je spo