17 C 112/2024-16 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 7. 12. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s příslušenstvím. Uváděla, že na základě žádosti žalované na internetových stránkách , webová stránka, uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě které poskytla žalovanému částku 15 000 Kč. Tuto částku poskytla žalovanému bezhotovostně bankovním převodem na jeho účet č. , č. účtu, téhož dne, přičemž z tohoto účtu byla stran žalovaného zaslána částka 1 Kč, jakožto ověřovací platba. Žalovaný se zavázal uhradit spolu s jistinou ve výši 15 000 Kč smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru ve kapitalizované výši 6 000 Kč. Žalovaný své povinnosti nedostál, neuhradil ničeho, proto byl úvěr ke dni 26. 5. 2023 zesplatněn a žalobkyně se proto domáhala po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 15 000 Kč, smluvního úroku v kapitalizované výši 6 000 Kč a dále úroku z prodlení z částky 21 000 Kč od dne následujícího po splatnosti, tedy od 27. 5. 2023, dále se domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny, tedy z částky 15 000 Kč za dobu od 27. 5. 2023 do 15. 10. 2023, vyčíslené částkou 2 115 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 15. 10. 2023 předžalobní výzvu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, proto soud rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), bez nařízení jednání.3. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru ve spojení s výpisy z účtu žalobkyně je zřejmé, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, s úvěrovým rámcem do výše 20 000 Kč na jeho účet č. , č. účtu, částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný dle čl. , číslo, odst. , číslo, zavázal žalobkyni splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně nejpozději do 26. 5. 2023. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek , webová stránka, , když svoji totožnost žalovaný prokázal zasláním dokladu totožnosti ve spojení s ověřovací platbou z jeho bankovního účtu a ve spojení se zadáním hesla verifikační SMS. Připsání ověřovací platby 1 Kč je prokázáno z výpisu z účtu žalobkyně. V čl. , číslo, odst. , číslo, písm. , písmeno, byla ujednána povinnost žalovaného (v případě jeho prodlení), zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne 15. 10. 2023, což dotvrzuje podací lístek poštovního doručovatele z téhož dne.4. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ). Soud posuzoval věc komplexně a všechna ujednání v dané smlouvě hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má. V úvodu soud uvádí, že smluvní úrok za poskytnutí úvěru byl sjednán v pevné výši 40 % měsíčně, tedy 480 % ročně. Byla sjednána též smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení. Ze smlouvy vyplývá, že výše RSPN činila sazbu 5 577,52 %, kdy soud má za to, že tato sazba je extrémně vysoká, nepřijatelná, obzvláště za situace, kdy je soudu ze své činnosti známo, že výše roční procentní sazby nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké v době realizace zápůjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry, činila kolem 10 %. V tomto smluvním vztahu dosahuje ročně mnohonásobné výše úrokové sazby, než v té době obvyklé úrokové sazby pro srovnatelné produkty. Judikatura soudů standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být sice odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje, v daném případě však zvláštní rizikovost dané transakce z ničeho nevyplývá ani žalobkyně k tomuto ničeho netvrdila. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto vysokého úroku (soud považuje za úrok veškeré náklady, které musí být vynaloženy a smlouva mohla být uzavřena), s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Přihlédl-li soud tedy také ke skutečnosti, že byla uzavřena adhezním způsobem, kdy žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit a dále že pouze žalovaný byl stižen další sankcí za porušení neplnění splátkové povinnosti, konkrétně smluvní pokutou, která byla navíc stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, pak soud po zhodnocení všech výše uvedených rozhodných okolností, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena povinnost žalobkyně, dospěl k závěru, že smlouva je jednoznačně podle ust. § 580 a § 588 OZ ujednáním nemravným a absolutně neplatným, kdy k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalovaného.5. Vzhledem k výše uvedenému výše, kdy soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků, a to z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 OZ. Žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představujícího vyplacenou částku ve výši 15 000 Kč a úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky za dobu od 22. 10. 2023 do zaplacení, kdy právě od tohoto dne byl žalovaný, na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 15. 10. 2023, odeslané téhož dne (kterou lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení a v níž byla žalovanému uložena povinnost plnit do tří dnů od doručení výzvy), v prodlení s plněním. Písemnost se považuje dle ust. 527 OZ za doručenou třetím dnem po jejím odeslání, soud proto přičetl třídenní lhůtu k plnění učenou žalobkyní, tudíž první den prodlení připadá na 22. 10. 2023. Žalobkyně požadovala úrok ve výši 15% ročně, soud ho v této výši přiznal, neboť odpovídá výši stanovené zákonem, a proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.6. Naopak co částky 6 000 Kč, částky 2 115 Kč, a rozdílu mezi úrokem prodlení z částky 21 000 Kč ve výši 15% ročně od 27. 5. 2023 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I. tohoto rozsudku, byla žaloba soudem zamítnuta, neboť jak již bylo uvedeno výše, soud posoudil smlouvu jako ujednání v rozporu s dobrými mravy, tedy neplatné, a proto pro tyto nároky žalobkyně neexistuje žádný právní titul, na základě kterých by se žalobkyně těchto mohla domáhat. Žalovaný byl prokazatelně vyzván žalobkyní k zaplacení dlužné částky zasláním předžalobní výzvy, kterou lze považovat za uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení, odeslané dne 15. 10. 2023, v níž, jak již bylo uvedeno výše, byla stanovena lhůta 3 dnů k úhradě dluhu, do dne 21. 10. 2023 žalovaný proto nebyl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení, proto soud rozhodl v tomto o zamítnutí žaloby, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen OSŘ), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů právo. V dané věci činil úspěch (po odečtení procentního neúspěchu od úspěchu 64 – 36) žalobkyně 28 %. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 AT a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 AT. Ustanovení § 14b AT aplikoval soud proto, že žaloba byla soudem vyhodnocena jako žaloba podaná na ustáleném vzoru, když z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně uplatňuje nárok ze shodného titulu opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Z částky 2 252 Kč činí 28% částku 630,56 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k