17 C 214/2024-17 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit částku uvedenou v předmětu řízení tohoto rozsudku s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně , právnická osoba, , uzavřela dne , datum, s žalovanou smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta finanční hotovost ve výši 49 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit částku ve výši 49 548 Kč, zahrnující součet kapitalizovaných úroků za dobu trvání smlouvy ve výši 36 518 Kč, poplatek ve výši 1 500 Kč za zpracování půjčky a částku ve výši 8 821 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Žalovaná se úvěr zavázala splácet formou 21 měsíčních splátek ve výši 4 693 Kč, poslední splátka byla splatná dne 10. 2. 2023. Žalovaná neuhradila na úvěr ani jeho příslušenství žádnou částku. Pohledávka byla právní předchůdkyní žalobkyně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena žalobkyni, která se domáhala zaplacení částky 94 202,68 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 49 000 Kč, poplatku ve výši 45 202,68 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6 508,18 Kč (vyčíslený úrok ve výši 20,88 % ročně vypočtený z dlužné jistiny 49 000 Kč od 11. 2. 2022 do 27. 9. 2023), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 971,35 Kč (vyčíslený úrok ve výši 8,50 % ročně vypočtený z dlužné jistiny 49 000 Kč od 8. 11. 2021 do 27. 9. 2023) a dále úroku z prodlení z částky 49 000 Kč ve výši 8,50 % ročně od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), bez nařízení jednání.3. Z žalobkyní doložených listin zjistil soud následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně , datum, poskytla žalované úvěr ve výši 49 000 Kč, který byl žalované téhož dne v hotovosti vyplacen a který se žalovaná zavázala uhradit spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem po dobu trvání smlouvy ve výši 36 518 Kč, dále se žalovaná zavázala k úhradě poplatku za zpracování 1 500 Kč a k úhradě částky 8 821 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení, celkem tedy částky 49 548 Kč. Ze smlouvy je zřejmé, že se žalovaná zavázala splácet úvěr v 21 měsíčních splátkách ve výši 4 693 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností od , datum, včetně její přílohy má soud za prokázané, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována. Z oznámení o postoupení pohledávek adresovaného žalované ze dne 29. 9. 2023 ve spojení s podacím lístkem ze dne 27. 10. 2023 má soud za prokázané, že žalovaná byla prokazatelně informována o svém závazku, kdy v tomto oznámení byla rovněž uvedena lhůta k zaplacení pohledávky, a to 10 dnů od data doručení. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 6. 2023 ve spojení s podacím archem poštovního doručovatele ze dne 2. 6. 2023 je prokázáno odeslání předžalobní výzvy k plnění.1. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Soud posuzoval věc komplexně a všechna ujednání v dané smlouvě hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má. Předně je třeba uvést, že úrok byl v daném případě sjednán v pevné výši 36 518 Kč za dobu trvání smlouvy, tedy 21 měsíců, byl však sjednán spolu s dalšími úhradami, konkrétně částky 1 500 Kč za zpracování půjčky a částce za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 821 Kč, což dle názoru soudu není nic jiného, než další úrok v pevné výši (soud považuje za úrok veškeré náklady, které musí být vynaloženy a smlouva mohla být uzavřena), takže výše dosahuje již částky 49 548 Kč. Již skutečnost, že při výši úvěru 49 000 Kč a splatnosti 21 měsíců činí v daném případě úrok 88 % za 21 měsíců dle názoru soudu dostačuje k absolutní neplatnosti smlouvy, zejména pokud je soudu ze své činnosti známo, že průměrná výše úroku ze spotřebitelského úvěru pro domácnosti s fixací od 1 do 5 let v daném období činila kolem 10 %, tedy v tomto smluvním vztahu dosahuje několikanásobku výše v té době obvyklé úrokové sazby pro srovnatelné úvěrové produkty. Judikatura soudů považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje, ta však v daném případě z ničeho nevyplývá ani k tomuto žalobkyně ničeho netvrdila. Zohlednil-li dále soud, že mimo to byla stanovena RSPN na 99,83 %, dále to, že smlouva byla sjednána navíc adhézním způsobem, kdy žalovaná nemohla reálně vůbec nijak ovlivnit obsah smlouvy, pouze akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně a dále s přihlédnutím k tomu, že pouze žalovaná byla stižena další sankcí za porušení neplnění splátkové povinnosti, konkrétně smluvní pokutou, která byla navíc stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena povinnost právní předchůdkyní žalobkyně, pak soud, po zhodnocení všech výše uvedených rozhodných okolností, dospěl k závěru, že smlouva je jednoznačně podle ust. § 580 a § 588 OZ ujednáním nemravným a absolutně neplatným. Při posuzování této smlouvy soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, rovněž č. j. 25 Co 360/2020-84 a č. j. 25 Co 84/2021-120, týkajících se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí peněžních prostředků, přičemž tato skutečnost vede k posouzení předmětné smlouvy jako neplatné.4. Vzhledem k výše uvedenému, kdy soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 OZ. Žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představujícího vyplacenou částku ve výši 49 000 Kč a úrok z prodlení ve výši požadované žalobkyní, neboť nepřesahuje výši zákonem stanovenou dle a to dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to ode dne, kdy byla žalovaná prokazatelně v prodlení s úhradou. Oznámení o postoupení pohledávek, které bylo žalobkyní prokazatelně odesláno dne 27. 10. 2023, obsahovalo rovněž výzvu k plnění se stanovenou desetidenní lhůtou k plnění, kdy soud ve smyslu ust. § 573 OZ vycházel z domněnky dojití výzvy dne 1. 11. 2023. Při zohlednění dní, po které se nedoručuje a stanovené 10 denní lhůty k plnění, proto připadá první den prodlení žalované na 12. 11. 2023. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila žádnou částku, soud přiznal ve výroku I. tohoto rozsudku žalobkyni částku ve výši 49 000 Kč, a to včetně úroku z prodlení ve výši žalobkyní požadované za dobu od 12. 11. 2023 do zaplacení, kdy právě od tohoto dne byla žalovaná, na základě výzvy žalobkyně v prodlení s plněním. Z těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.5. Nárok na úhradu ostatních žalobou uplatněných nároků nevznikl, protože byly nárokovány na základě smluvních ujednání smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Ve zbývajícím rozsahu soud proto výrokem II. žalobu pro nedůvodnost a absenci právního základu zamítl.6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 OSŘ, kdy soud v případě částečného úspěchu náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném řízení byla při zohlednění příslušenství pohledávky více úspěšná žalovaná, u které však soud žádné vzniklé náklady nezjistil, proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.