17 C 225/2024-17 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku uvedenou v předmětu řízení tohoto rozsudku s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně , právnická osoba, , uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu o úvěru č., číslo, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr, a to finanční hotovost ve výši 40 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 41 220 Kč, zahrnující součet kapitalizovaných úroků za dobu trvání smlouvy ve výši 29 811 Kč, poplatek ve výši 1 500 Kč za zpracování půjčky a částku ve výši 7 200 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Žalovaný se úvěr zavázal splácet formou , počet, měsíčních splátek ve výši 3 868 Kč, poslední splátka byla splatná dne 1. 3. 2023. Žalovaný neuhradil na úvěr ani na jeho příslušenství žádnou částku. Pohledávka byla právní předchůdkyní žalobkyně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena žalobkyni, která se domáhala zaplacení částky 77 294,08 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 40 000 Kč, poplatku ve výši 37 294,08 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 886 Kč (vyčíslený úrok ve výši 20,94 % ročně vypočtený z dlužné jistiny 40 000 Kč od 2. 3. 2022 do 27. 9. 2023), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 308,89 Kč (vyčíslený úrok ve výši 8,50 % ročně vypočtený z dlužné jistiny 40 000 Kč od 29. 11. 2021 do 27. 9. 2023) a dále úroku z prodlení z částky 40 000 Kč ve výši 8,50 % ročně od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), bez nařízení jednání.3. Z žalobkyní doložených listin zjistil soud následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně , datum, poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který byl žalovanému téhož dne v hotovosti vyplacen a který se žalovaný zavázal uhradit spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem po dobu trvání smlouvy ve výši 29 811 Kč, dále se žalovaný zavázal k úhradě poplatku za zpracování 1 500 Kč a k úhradě částky 7 200 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení, celkem tedy částky 41 220 Kč. Ze smlouvy je zřejmé, že se žalovaný zavázala splácet úvěr v , počet, měsíčních splátkách ve výši 3 868 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností od 27. 9. 2023 včetně její přílohy má soud za prokázané, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována. Z oznámení o postoupení pohledávek adresovaného žalovanému ze dne 29. 9. 2023 ve spojení s podacím lístkem ze dne 27. 10. 2023 má soud za prokázané, že žalovaný byl prokazatelně informován o svém závazku, kdy v tomto oznámení byla rovněž uvedena lhůta k zaplacení pohledávky, a to 10 dnů od data doručení. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 2. 2024 ve spojení s podacím archem poštovního doručovatele z téhož dne je prokázáno odeslání předžalobní výzvy k plnění.1. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Soud posuzoval věc komplexně a všechna ujednání v dané smlouvě hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má. Předně je třeba uvést, že úrok byl v daném případě sjednán v pevné výši 29 811 Kč za dobu trvání smlouvy, tedy , počet, měsíců, byl však sjednán spolu s dalšími úhradami, konkrétně částky 1 500 Kč za zpracování půjčky a částce za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 7 200 Kč, což dle názoru soudu není nic jiného, než další úrok v pevné výši (soud považuje za úrok veškeré náklady, které musí být vynaloženy a smlouva mohla být uzavřena), takže výše dosahuje již částky 41 220 Kč. Již skutečnost, že při výši úvěru 40 000 Kč a splatnosti , počet, měsíců činí v daném případě úrok 68,80 % za , počet, měsíců dle názoru soudu dostačuje k absolutní neplatnosti smlouvy, zejména pokud je soudu ze své činnosti známo, že průměrná výše úroku ze spotřebitelského úvěru pro domácnosti s fixací od 1 do 5 let v daném období činila kolem 10 %, tedy v tomto smluvním vztahu dosahuje několikanásobku výše v té době obvyklé úrokové sazby pro srovnatelné úvěrové produkty. Judikatura soudů považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje, ta však v daném případě z ničeho nevyplývá ani k tomuto žalobkyně ničeho netvrdila. Zohlednil-li dále soud, že mimo to byla stanovena RSPN na 100,88 %, dále to, že smlouva byla sjednána navíc adhézním způsobem, kdy žalovaný nemohl reálně vůbec nijak ovlivnit obsah smlouvy, pouze akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně a dále s přihlédnutím k tomu, že pouze žalovaný byla stižen další sankcí za porušení neplnění splátkové povinnosti, konkrétně smluvní pokutou, která byla navíc stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena povinnost právní předchůdkyní žalobkyně, pak soud, po zhodnocení všech výše uvedených rozhodných okolností, dospěl k závěru, že smlouva je jednoznačně podle ust. § 580 a § 588 OZ ujednáním nemravným a absolutně neplatným. Při posuzování této smlouvy soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, rovněž č. j. 25 Co 360/2020-84 a č. j. 25 Co 84/2021-120, týkajících se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí peněžních prostředků, přičemž tato skutečnost vede k posouzení předmětné smlouvy jako neplatné.4. Vzhledem k výše uvedenému, kdy soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 OZ. Žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představujícího vyplacenou částku ve výši 40 000 Kč a úrok z prodlení v zákonem stanovené výši dle a to dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to ode dne, kdy byl žalovaný prokazatelně v prodlení s úhradou. Oznámení o postoupení pohledávek, které bylo žalobkyní prokazatelně odesláno dne 27. 10. 2023, obsahovalo rovněž výzvu k plnění se stanovenou desetidenní lhůtou k plnění, kdy soud ve smyslu ust. § 573 OZ vycházel z domněnky dojití výzvy dne 1. 11. 2023. Při zohlednění dní, po které se nedoručuje a stanovené 10 denní lhůty k plnění, proto připadá první den prodlení žalovaného na 12. 11. 2023. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil žádnou částku, soud přiznal ve výroku I. tohoto rozsudku žalobkyni jistinu ve výši 40 000 Kč, a to včetně úroku z prodlení ve výši žalobkyní požadované, za dobu od 12. 11. 2023 do zaplacení, kdy právě od tohoto dne byl žalovaný, na základě výzvy žalobkyně, v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Z těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.5. Nárok na úhradu ostatních žalobou uplatněných nároků nevznikl, protože byly nárokovány na základě smluvních ujednání smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Ve zbývajícím rozsahu soud proto výrokem II. žalobu pro nedůvodnost a absenci právního základu zamítl.6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 OSŘ, kdy soud v případě částečného úspěchu náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném řízení byl při zohlednění příslušenství pohledávky více úspěšný žalovaný, u kterého však soud žádné vzniklé náklady nezjistil, proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.