17 C 244/2024-30 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku uvedenou v předmětu řízení tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne , datum, uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , Smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě převzala žalovaná v místě jejího bydliště finanční hotovost ve výši 15 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala k úhradě částky ve výši 27 888 Kč, a to formou , počet, měsíčních splátek ve výši 1 992 Kč. Splatnost poslední splátky připadla na 18. 7. 2023. Žalovaná uhradila pouze částku 2 999 Kč. Splatnost nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední splátky, tj. ke dni 18. 7. 2023. Žalovanou částku pak tvoří jistina 13 832,46 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 660,80 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 6 300 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 780,46 Kč, inkasní poplatek 2 314,29 Kč, smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu 318,34 Kč (za období od 19. 7. 2023 do 1. 11. 2023 z jistiny pohledávky ve výši 13 832,46 Kč, která byla v uvedeném období úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 596,88 Kč (za období od 19. 7. 2023 do 1. 11. 2023 z jistiny 13 832,46 Kč). Žalobkyně dále uváděla, že v důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, a to z nesplacené jistiny ve výši 13 832,46 Kč za dobu od 19. 7. 2023 do 1. 11. 2023, v celkové částce 1 452,41 Kč, dále žalobkyně požaduje úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 832,46 Kč za dobu od 7. 12. 2023 do zaplacení. Dne , datum, byla mezi původním věřitelem a žalobkyní uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek. Žalované byla změna v osobě věřitele oznámena dne 2. 1. 2024, což dotvrzuje podací arch ze dne následujícího. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), bez nařízení jednání.3. Z žalobkyní doložených listin zjistil soud následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který jí byl téhož dne v hotovosti vyplacen a který se žalovaná zavázala uhradit ve , počet, měsíčních splátkách po 1 992 Kč, spolu s úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši 761 Kč, s „úhradou za poskytnutí úvěru“ ve výši 7 350 Kč, ,,sjednané částce za náklady na vyhodnocení úvěru“ v částce 2 077 Kč a ,,inkasu splátek“ ve výši 2 700 Kč, celkově se tedy žalovaná zavázala zaplatit 27 888 Kč. Výše úroku byla sjednána ve výši 8 % ročně. Pro případ řádného nesplácení úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. RSPN bylo sjednáno ve výši 272,44 %. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího archu ze dne 3. 1. 2024 vyplývá, že tato skutečnost byla žalované oznámena, dále ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve spojení s přílohou č. , číslo, má soud za prokázané, že žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci. Odeslání předžalobní výzvy má soud za prokázané archem poštovního doručovatele ze dne 10. 4. 2024. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila celkem 2 999,99 Kč.4. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Soud posuzoval věc komplexně a všechna ujednání v dané smlouvě hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má. Předně je třeba uvést, že úrok byl v daném případě sjednán v pevné výši 761 Kč za dobu trvání smlouvy, tedy , počet, měsíců, byl však sjednán spolu s dalšími úhradami, konkrétně s „úhradou za poskytnutí úvěru“ ve výši 7 350 Kč, což dle názoru soudu není nic jiného, než další úrok v pevné výši (soud považuje za úrok veškeré náklady, které musí být vynaloženy a smlouva mohla být uzavřena), takže výše úroku dosahuje již částky 8 111 Kč. Přihlédne-li dále pak soud dále ke ,,sjednané částce za náklady na vyhodnocení úvěru“ v částce 2 077 Kč a ,,inkasu splátek“ ve výši 2 700 Kč, nemohl soud dospět k jinému závěru, než že smlouva je jako celek smlouvou absolutně neplatnou dle § 588 OZ pro extrémní rozpor s dobrými mravy. Již skutečnost, že při výši úvěru 15 000 Kč a splatnosti , počet, měsíců činí v daném případě úrok (součet shora vymezených poplatků) přes 80 % za , počet, měsíců, dle názoru soudu dostačuje k absolutní neplatnosti smlouvy, zejména pokud je soudu ze své činnosti známo, že průměrná výše úroku u krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala pod 10 % ročně, tedy v tomto smluvním vztahu dosahuje několikanásobku výše v té době obvyklé úrokové sazby pro srovnatelné úvěrové produkty. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být sice odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje, zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá ani k této nebylo stran žalobkyně nic tvrzeno. Rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Přihlédl-li soud tedy také ke skutečnosti, že RSPN bylo sjednáno ve výši 272,44 %, a dále k tomu, že smlouva byla sjednána adhézním způsobem, kdy žalovaná nemohla reálně nijak ovlivnit obsah smlouvy, pouze akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně a dále k tomu, že pouze žalovaná byla stižena další sankcí za porušení neplnění splátkové povinnosti, konkrétně smluvní pokutou, která byla navíc stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, pak soud po zhodnocení všech výše uvedených rozhodných okolností, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena povinnost právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že smlouva je jednoznačně podle ust. § 580 a § 588 OZ ujednáním nemravným a absolutně neplatným.1. Vzhledem k výše uvedenému výše, kdy soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků, a to z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 OZ. Žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představujícího vyplacenou částku ve výši 15 000 Kč a úrok z prodlení v zákonem stanovené výši dle a to dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Vzhledem k tomu, že žalovaná již uhradila částku 2 999,99 Kč, byla tato částka z žalobkyní poskytnuté částky 15 000 Kč odečtena a soud přiznal ve výroku I. tohoto rozsudku žalobkyni nárok právě co do rozdílu těchto částek, tedy 12 000,01 Kč, a to včetně úroku z prodlení od doručení Oznámení o postoupení pohledávek, které bylo žalobkyní prokazatelně odesláno dne 3. 1. 2024, obsahovalo rovněž výzvu k plnění se stanovenou desetidenní lhůtou k plnění, kdy soud ve smyslu ust. § 573 OZ vycházel z domněnky dojití výzvy dne 8. 1. 2024. Při zohlednění dní, po které se nedoručuje a stanovené 10ti denní lhůty k plnění, proto připadá první den prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení na 19. 1. 2024. Z těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.5. Nárok na úhradu ostatních žalobou uplatněných nároků nevznikl, protože byly nárokovány na základě smluvních ujednání smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Ve zbývajícím rozsahu soud proto výrokem II. žalobu pro nedůvodnost a absenci právního základu zamítl.6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 OSŘ, kdy soud v případě částečného úspěchu náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastní