17 C 63/2024-22 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou, ve znění jejího doplnění, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne , datum, uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., Smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě převzal žalovaný finanční hotovost ve výši 10 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku za dobu trvání smlouvy ve výši 507 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy v částce 4 900 Kč, nákladech za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 885 Kč a částky 1 800 Kč za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště. Celkově se tak žalovaný zavázal k úhradě částky ve výši 18 592 Kč, a to formou 14ti měsíčních splátek ve výši 1 328 Kč. Splatnost poslední splátky připadla na , datum, . Žalovaný uhradil po uzavření smlouvy celkově částku 2 800 Kč, která byla právní předchůdkyní žalobkyně započtena ve výši 1 372,25 Kč na jistinu, ve výši 128,58 Kč na úrok, ve výši 844 Kč na úhradu za poskytnutí úvěru, ve výši 198,03 Kč na vyhodnocení úvěru a ve výši 257,14 Kč na inkasní poplatek. Žalovanou částku pak tvoří jistina ve výši 8 627,75 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 378,42 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy v částce 4 056 Kč, nesplacené náklady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu v částce 1 186,97 Kč, nesplacený poplatek za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště v částce 1 542,86 Kč. Dále žalobkyně požadovala úrok z částky 8 627,75 Kč ve výši 8 % ročně od 12. 7. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 9 006,17 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 960,52 Kč za období 18. 3. 2023 do 11. 7. 2023 a kapitalizovaný úrok od 18. 3. 2023 do 11. 7. 2023 ve výši 529,18 Kč. V rámci doplnění žaloby žalobkyně dále uváděla, že v důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, a to z nesplacené jistiny, za dobu od 18. 4. 2022 do 11. 7. 2023, smluvní pokuta činila dle žalobkyně částku 6 500 Kč, žalobkyně však vzala žalobu částečně zpět právě co do žalované smluvní pokuty, a to co do částky 2 005,29 Kč. Dne , datum, byla mezi původním věřitelem a žalobkyní uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), bez nařízení jednání.3. Podáním ze dne 21. 3. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, konkrétně co do částky 2 005,29 Kč, představující smluvní pokutu, proto bylo soudem o tomto částečném zpětvzetí rozhodnuto v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2 OSŘ a řízení bylo v této části zastaveno, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.4. Z žalobkyní doložených listin zjistil soud následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě převzal žalovaný finanční hotovost ve výši 10 000 Kč, spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku za dobu trvání smlouvy ve výši 507 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy v částce 4 900 Kč, nákladech za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 885 Kč a částky 1 800 Kč za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště. Celkově se tak žalovaný zavázal k úhradě částky ve výši 18 592 Kč, a to formou 14ti měsíčních splátek ve výši 1 328 Kč. Splatnost poslední splátky připadla na , datum, . Pro případ řádného nesplácení úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ve spojení s její přílohou a oznámením o postoupení pohledávky má soud prokázánu aktivní legitimaci žalobkyně. Odeslání předžalobní výzvy má soud za prokázané podacím lístkem poštovního doručovatele ze dne 2. 11. 2023. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil celkem 2 800 Kč.5. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Soud posuzoval věc komplexně a všechna ujednání v dané smlouvě hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má. Předně je třeba uvést, že úrok byl v daném případě sjednán v pevné výši 507 Kč, byl však sjednán spolu s dalšími úhradami, konkrétně s „úhradou za poskytnutí úvěru“ ve výši 4 900 Kč, což dle názoru soudu není nic jiného, než další úrok v pevné výši (soud považuje za úrok veškeré náklady, které musí být vynaloženy a smlouva mohla být uzavřena), takže výše úroku dosahuje již částky 5 407 Kč. Přihlédne-li dále soud ke ,,sjednané částce za náklady na vyhodnocení úvěru“ v částce 1 885 Kč a ,,inkasu splátek“ ve výši 1 800 Kč, nemohl soud dospět k jinému závěru, než že smlouva je jako celek smlouvou absolutně neplatnou dle § 588 OZ pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Již skutečnost, že při výši úvěru 10 000 Kč a splatnosti 14 měsíců činí v daném případě úrok kolem 60 % za 14 měsíců, tedy cca 50% ročně dle názoru soudu dostačuje k absolutní neplatnosti smlouvy, zejména pokud je soudu ze své činnosti známo, že průměrná výše úroku ze spotřebitelského úvěru pro domácnosti s fixací od 1 do 5 let v daném období činila kolem 10 %, tedy v tomto smluvním vztahu dosahuje několikanásobku výše v té době obvyklé úrokové sazby pro srovnatelné úvěrové produkty. Připočetl-li by soud i další dvě částky, tedy ,,sjednanou částku za náklady na vyhodnocení úvěru“ a ,,inkasu splátek“ činila by výše úroku o další desítky procent vyšší roční úrokovou sazbu (cca 80%). Za situace, že RSPN byla stanovena na 272,44%, dále smlouva byla sjednána navíc adhézním způsobem, kdy žalovaný nemohl reálně vůbec nijak ovlivnit obsah smlouvy, pouze akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně a dále k tomu, že pouze žalovaný byl stižen další sankcí za porušení neplnění splátkové povinnosti, konkrétně smluvní pokutou, která byla navíc stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena povinnost právní předchůdkyní žalobkyně, pak soud, po zhodnocení všech výše uvedených rozhodných okolností, dospěl k závěru, že smlouva je jednoznačně podle ust. § 580 a § 588 OZ ujednáním nemravným a absolutně neplatným. Při posuzování této smlouvy soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, rovněž č. j. 25 Co 360/2020-84 a č. j. 25 Co 84/2021-120, týkajících se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí peněžních prostředků, přičemž tato skutečnost vede k posouzení předmětné smlouvy jako neplatné.6. Vzhledem k výše uvedenému výše, kdy soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představujícího vyplacenou částku ve výši 10 000 Kč a úroku z prodlení v zákonem stanovené výši dle a to dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, z přiznané částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty v předžalobní výzvě, kterou lze považovat za uplatnění nároku na vydání obohacení, tedy od 17. 11. 2023. Vzhledem k tomu, že žalovaný již uhradil částku 2 800 Kč, byla tato částka z žalobkyní poskytnuté částky 10 000 Kč odečtena a soud přiznal ve výroku II. tohoto rozsudku žalobkyni nárok právě co do rozdílu těchto částek, tedy 7 200 Kč, a to včetně úroku z prodlení. Nárok na úhradu ostatních žalobou uplatněných nároků nevznikl, protože byly nárokovány na základě smluvních ujednání smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Ve zbývajícím rozsahu soud proto výrokem II. žalobu pro nedůvodnost a absenci právního základu zamítl.7. Nárok na úhradu ostatních žalobou uplatněných nároků nevznikl, protože měly vyplývat ze smluvních ujednání smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou. Soud proto žalobu v rozsahu po částečném zastavení řízení zamítl, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 OSŘ, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě