31 C 95/2024-19 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne , datum, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský ve výši 7000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím. Úvěr byl žalované vyplacen na účet prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne , datum, v částce 7000 Kč. Žalovaná si při sjednávání Smlouvy zvolila volitelné služby “Klidné spaní” za poplatek ve výši 110 Kč, služba “Presto” za poplatek ve výši 165 Kč, informační SMS servis za poplatek ve výši 29 Kč. Žalovaná však neuhradila ničeho a dostala se do prodlení. V důsledku toho žalobkyně dále požaduje úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty v souladu s čl. 6.4 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. Smluvní pokutu požaduje žalobkyně ve výši 0,1 % denně z jistiny za prvních 90 dnů prodlení. Žalovaná se do prodlení dostala následující den po dni splatnosti, tj. ode dne , datum, do , datum, . Žalobkyně dále navrhuje, aby pokud soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.2. Žalovaná se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by pojistné za vymezené období bylo uhrazeno, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne , datum, soud zjistil, že touto se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 7 000 Kč jako spotřebitelský úvěr, a to účet žalované , č. účtu, (uvedeno ve formátu IBAN). Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s příslušenstvím. Dále se žalovaná zavázala hradit cenu služeb “Klidné spaní” za částku 110 Kč měsíčně, “Presto” za částku 165 Kč, informační SMS servis za částku 29 Kč měsíčně. Dále se žalovaná zavázala zaplatit poplatek dle čl. 1 Sazebníku. Splatnost byla sjednána jednorázově do , datum, v částce 9 334 Kč. RPSN činila 2115,69 %. Výše poplatku za sjednání úvěru činila 2 030 Kč.4. Ze sazebníku poplatků soud zjistil, že poplatek za poskytnutí úvěru činil 29 % z půjčené částky, tj. 2 030 Kč.5. Ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil, že v čl. 6.4 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení.6. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že dne , datum, byla vyplacena částka 7 000 Kč na účet č. , č. účtu, s poznámkou „, Anonymizováno, “.7. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a podacího lístku soud zjistil, že uvedenou výzvou zaslanou téhož dne vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě částky 10 989,92 Kč a dále nákladů právního zastoupení ve výši 6 534 Kč, a to ve lhůtě tří dnů.8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru s parametry uvedenými v odst. 3 tohoto rozsudku. Úvěr byl žalovanou čerpán dne , datum, ve výši 7 000 Kč. Žalovaná však žalobkyni poskytnutý úvěr nevrátila, ačkoliv ji žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala k úhradě dopisem zaslaným dne , datum, .9. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle ustanovení § 2048 odst. 1 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.11. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.15. Soud došel k závěru, že úvěrová smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o úroku a poplatcích, kdy RPSN pak činí 2115,69 %. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou, viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kterým byla shledáno rozporné s dobrými mravy čtyřnásobné překročení úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami. Výše úroku a poplatků, které reflektuje RPSN, sjednaná v předmětné smlouvě přitom tuto hranici podstatně přesahuje. K tomu je třeba zdůraznit, že dle názoru soudu se nejedná o poplatky odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Uvedené poplatky lze tedy ve své podstatě považovat za cenu poskytnutých peněz, a tedy za úrok. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soud proto došel k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Pro úplnost lze dodat, že ke stejnému závěru došel i Krajský soud v Plzni v rozhodnutí ze dne 4. 11. 2020, č.j. 25 Co 279/2020-47, jež se týká poskytování úvěrů za obdobných podmínek.16. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalovaná obdržela od žalobkyně částku 7 000 Kč a nezaplatila dosud dle tvrzení žalobkyně ničeho. Její povinností je tedy vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení v uvedené výši. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal v jí požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to však pouze za dobu od , datum, do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne , datum, zaslala žalované výzvu k plnění, přičemž tato písemnost byla žalované doručena v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání, tedy , datum, . Žalované byla poskytnuta lhůta k plnění v délce tří dnů, která počala běžet dnem následujícím po obdržení výzvy. S přihlédnutím k § 607 občanského zákoníku byl posledním dnem k plnění , datum, , následující den tedy nastalo prodlení na straně žalované. Proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 847,20 Kč, přičemž tato částka představuje 37,62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,81 % a úspěchu žalované v rozsahu 31,19 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty