8 C 132/2023-18 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou od žalovaného domáhala zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že dne 27. 4. 2020 uzavřel žalovaný s , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále jen „původní věřitel“), v písemné formě Smlouvu o úvěru č. , číslo, , jejíž přílohu č. , číslo, tvořil Předpis splátek, na jejím základě obdržel finanční hotovost ve výši 35 000 Kč, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. , adresa, s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 30 072 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal uhradit 65 072 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 4 648 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a celková splatnost závazku pak připadala na den 27. 6. 2021. Smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné Žádosti o úvěr, do které uvedl základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou rovněž vyznačeny listiny či doklady, které byly žalovaným předloženy k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem Žádosti o úvěr. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzovaná schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, uhradil jen 13 100 Kč. Jednotlivé úhrady splátek byly alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky, a to dle Předpisu splátek tvořícího přílohu č. , hodnota, smlouvy o úvěru. Na poskytnutou jistinu úvěru bylo alokováno 6 567,52 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky 6 532,48 Kč. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 51 972 Kč (jistina 28 432,48 Kč, smluvní příslušenství pohledávky 23 539,52 Kč). Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 27. 6. 2021. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se 4. odstavcem 1. strany smlouvy i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Původním věřitelem byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 s účinností ke dni 3. 2. 2023. Po zvážení všech okolností vzniku pohledávky a s ohledem na osobu žalovaného, žalobkyně učinila rozhodnutí v soudním řízení neuplatnit postoupené sankční poplatky, paušální náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty, postoupeného smluvního úroku po splatnosti úvěru jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Žalovanou částku tak tvoří jistina 28 432,48 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 2 212,65 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 13 697,43 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2 597,72 Kč, inkasní poplatek 5 031,72 Kč, smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu 6 625,16 Kč (období od 28. 6. 2021 do 16. 1. 2023 z jistiny pohledávky ve výši 28 432,48 Kč, která byla v uvedeném období úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 3 643,84 Kč (období od 28. 6. 2021 do 16. 1. 2023 z jistiny pohledávky ve výši 28 432,48 Kč), účelně vynaložené náklady uplatnění pohledávky 48 Kč (poštovné za doporučený dopis) a smluvní pokuta 16 000 Kč (0,1 % za každý započatý den prodlení z jistiny 28 432,48 Kč za období od 28. 6. 2021 do 11. 1. 2023).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z důkazů předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav.4. Je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 27. 4. 2020 poskytla žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč, který byl téhož dne v hotovosti vyplacen a který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem 3 370 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru 17 150 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 3 252 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 6 300 Kč, tedy v celkové výši 65 072 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 4 648 Kč. Výše úroku byla sjednána ve výši 15 % ročně. Pro případ řádného nesplácení úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně.5. Podle žalobkynina tvrzení žalovaný žalobkyni uhradil celkem 13 100 Kč. Více neuhradil předžalobní výzvě navzdory. Pohledávka byla postoupena žalobkyni a žalovaný o tom byl původním věřitelem vyrozuměn.6. Dle databáze České národní banky v měsíci dubnu 2020 průměrná výše úroku ze spotřebitelského úvěru pro domácnosti činila 8,04 % ročně.7. Skutkový stav, uvedený v bodech 4. až 6. prokazují tyto dokumenty: žádost o úvěr ze dne 27. 4. 2020, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 4. 2020, rámcová smlouva o postupování pohledávek, dodatek č. , číslo, k rámcové smlouvě o postupování pohledávek, dílčí smlouva o postoupení pohledávek a fragment seznamu pohledávek, potvrzení ČSOB o provedení transakce dne 3. 2. 2023, oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne 9. 2. 2023, podací arch ze dne 10. 2. 2023, oznámení žalobkyně o nabytí pohledávky ze dne 26. 2. 2023, výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, předžalobní výzva ze dne 24. 5. 2023, podací arch ze dne 29. 5. 2023, výpis z databáze ARAD České národní banky za měsíc duben 2020.8. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Úrok byl sjednán v pevné výši 3 370 Kč. Úrok však nebyl sjednán sám o sobě, ale současně s ním byla sjednána tzv. „úhrada za poskytnutí úvěru“ 17 150 Kč, což není nic jiného, než opět úrok v pevné výši, takže výše úroku dosahuje 20 520 Kč. To při výši úvěru 35 000 Kč a splatnosti 14 měsíců činí 58,63 % za 14 měsíců, tedy 50,25 % ročně. A to za situace, kdy průměrná výše úroku ze spotřebitelského úvěru pro domácnosti činila v dubnu 2020 dle České národní banky 8,04 %. Reálná úroková sazba tak v tomto smluvním vztahu dosahuje 7,29 násobku výše v té době obvyklé úrokové sazby pro srovnatelné úvěrové produkty. Nelze přehlédnout ani sjednanou částku za inkaso splátek ve výši 6 300 Kč, tedy při 14 splátkách ve výši 450 Kč za splátku, ani ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně, maximálně 500 Kč, za každou řádně a včas neuhrazenou splátku. Takto významná smluvní nerovnováha v neprospěch spotřebitele, vede až k závěru o neplatnosti smlouvy jako celku dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když se jedná o neplatnost absolutní s ohledem na narušení veřejného pořádku.9. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné (k povinnosti soudu ve spotřebitelských právních vztazích dovozovat absolutní neplatnosti nepovolených ujednání blíže výklad článku 6 odst. 1 směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách v rozsudku Soudního dvora Evropské unie C-618/10, ECLI:EU:C:2012:349, resp. CELEX: 62010CA0618). Oddělení smluvního ujednání o výši úroků od zbytku smlouvy a pohlížení jen na něj jako na neplatné a následné vyhovění žalobě co do obvyklé výše úroků je pak jen obcházením povinnosti nemoderovat úrok, protože fakticky vede k naprosto stejnému výsledku. Pokud by soud stanovil úrok dle § 577 OZ ve spojení s § 1802 OZ, nastala by situace, kdy podnikatel zneužívající své postavení vůči spotřebiteli sjednáním úroků ve výši, která je v hrubém rozporu s dobrými mravy, by za své chování nebyl nikterak sankcionován, byl by ve stejné situaci jako mravně se chovající podnikatel. Nemravné chování by tak bylo fakticky odměněno, neboť nemravnému podnikateli by buď spotřebitel dobrovolně uhradil nemravně mnoho, anebo by soud přiznal takovému podnikateli to, na co měl podle práva nárok. Nikdy by tak na své nemravnosti nemohl takový podnikatel prodělat. Poskytovat soudní ochranu takovémuto přístupu k právu tudíž nelze, jak pro rozpor se základní zásadou evropského spotřebitelského práva (že za své protiprávní chování má být podnikatel sankcionován), tak pro rozpor s dobrými mravy.10. Protože je smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, ale bylo prokázáno poskytnutí finanční částky žalovanému, a to bez právního důvodu, má žalobkyně dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), pr