9 C 246/2023-31 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne , datum, uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta finanční hotovost ve výši 50 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala zaplatit částku 30 207 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku za dobu trvání smlouvy ve výši 20 524 Kč, částce 1 500 Kč za zpracování půjčky a částce za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 635 Kč. Dále se žalovaná zavázala k úhradě smluvního úroku ve výši 18,44 % ročně. Žalovaná se zavázala k úhradě úvěru formou 12ti měsíčních splátek ve výši 6 684 Kč. Splatnost poslední splátky připadla na , datum, . Žalovaná uhradila poslední splátku dne , datum, , po uzavření smlouvy celkově uhradila částku 7 000 Kč. Žalovanou částku pak tvoří jistina ve výši 43 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 762,04 Kč vypočtený z dlužné jistiny ve výši 43 000 Kč za období od , datum, do , datum, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v částce 4 000,19 Kč vypočtený z dlužné jistiny ve výši 43 000 Kč za období od , datum, do , datum, . Dále žalobkyně požadovala smluvní úrok z částky 43 000 Kč ve výši 18,44 % ročně od 15. 12. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 43 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Dne , datum, byla mezi původním věřitelem a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek s účinností od , datum, , o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), bez nařízení jednání.3. Z žalobkyní doložených listin zjistil soud následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě převzala žalovaná finanční hotovost ve výši 50 000 Kč, spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku za dobu trvání smlouvy ve výši 20 524 Kč, částce 1 500 Kč za zpracování půjčky a částce za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 635 Kč. Úroková sazba činila tedy 68,80 % ročně, žalovaná se zavázala splatit úvěr 1ěti měsíčními splátkami po 6 684 Kč. Ze smlouvy plyne, že RSPN bylo sjednáno ve výši 103,89 %. Celkově se tak žalovaný zavázal k úhradě částky ve výši 30 207 Kč, a to formou 12ti měsíčních splátek ve výši 6 684 Kč. Splatnost poslední splátky připadla na , datum, . Ve smluvních podmínkách byla dále sjednána pro případ řádného nesplácení úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ve spojení s její přílohou a oznámením o postoupení pohledávky má soud prokázánu aktivní legitimaci žalobkyně. Odeslání oznámení o postoupení pohledávky je prokázáno podacím lístkem ze dne 13. 1. 2023. Odeslání předžalobní výzvy ze dne 1. 6. 2023 má soud za prokázané podacím lístkem poštovního doručovatele z téhož dne. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila celkem 7 000 Kč.4. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Soud posuzoval věc komplexně a všechna ujednání v dané smlouvě hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má. Předně je třeba uvést, že úrok byl v daném případě sjednán v pevné výši 20 524 Kč, byl však sjednán spolu s dalšími úhradami, konkrétně částky 1 500 Kč za zpracování půjčky a částce za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 635 Kč, což dle názoru soudu není nic jiného, než další úrok v pevné výši (soud považuje za úrok veškeré náklady, které musí být vynaloženy a smlouva mohla být uzavřena), takže výše dosahuje již částky 30 207 Kč. Již skutečnost, že při výši úvěru 50 000 Kč a splatnosti 12 měsíců činí v daném případě úrok 68,80 % za 12 měsíců dle názoru soudu dostačuje k absolutní neplatnosti smlouvy, zejména pokud je soudu ze své činnosti známo, že průměrná výše úroku ze spotřebitelského úvěru pro domácnosti s fixací od 1 do 5 let v daném období činila kolem 10 %, tedy v tomto smluvním vztahu dosahuje několikanásobku výše v té době obvyklé úrokové sazby pro srovnatelné úvěrové produkty. Judikatura soudů považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje, ta však v daném případě z ničeho nevyplývá ani k tomuto žalobkyně ničeho netvrdila. Zohlední-li dále soud, že mimo to byla stanovena RSPN na 103,89 %, dále to, že smlouva byla sjednána navíc adhézním způsobem, kdy žalovaná nemohla reálně vůbec nijak ovlivnit obsah smlouvy, pouze akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně a dále k tomu, že pouze žalovaná byla stižena další sankcí za porušení neplnění splátkové povinnosti, konkrétně smluvní pokutou, která byla navíc stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena povinnost právní předchůdkyní žalobkyně, pak soud, po zhodnocení všech výše uvedených rozhodných okolností, dospěl k závěru, že smlouva je jednoznačně podle ust. § 580 a § 588 OZ ujednáním nemravným a absolutně neplatným. Při posuzování této smlouvy soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, rovněž č. j. 25 Co 360/2020-84 a č. j. 25 Co 84/2021-120, týkajících se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí peněžních prostředků, přičemž tato skutečnost vede k posouzení předmětné smlouvy jako neplatné.5. Vzhledem k výše uvedenému výše, kdy soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představujícího vyplacenou částku ve výši 50 000 Kč a úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, soudem byl přiznán úrok v požadované výši, která nepřevyšuje výši zákonnou, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, které bylo odesláno dne 13. 1. 2023 (lhůta určena na 10. den po doručení oznámení). Soud vycházel z ust. § 573 OZ, z domněnky dojití výzvy, prodlení žalované tak nastalo ode dne 29. 1. 2023. Vzhledem k tomu, že žalovaná již uhradila částku 7 000 Kč, byla tato částka z žalobkyní poskytnuté částky 50 000 Kč odečtena a soud přiznal ve výroku I. tohoto rozsudku žalobkyni nárok právě co do rozdílu těchto částek, tedy 43 000 Kč. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 OSŘ stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.6. Nárok na úhradu ostatních žalobou uplatněných nároků nevznikl, protože byly nárokovány na základě smluvních ujednání smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Ve zbývajícím rozsahu soud proto výrokem II. žalobu pro nedůvodnost a absenci právního základu zamítl.7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, když žalobkyně byla v rozsahu představujícím cca. 18 % předmětu řízení úspěšná. Právo na částečnou náhradu nákladů řízení tak vzniklo žalobkyni, a to po odpočtu procentního neúspěchu od úspěchu (59 – 41) v rozsahu 18 %. Náklady řízení spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 870 Kč, v nákladech zastoupení žalobkyně advokátem, odměně zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 3 980 Kč dle ust. § 7 bod 5 AT, celkem 11 940 Kč, náhradě hotových výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ust § 13 odst. 3 téže vyhlášky, celkem 900 Kč a náhradě DPH ve výši 21% z odměny a náhrady výdajů podle § 137 OSŘ, celkem částce 18 406,40 Kč, z čehož 18 % činí 3 313,26 Kč. O místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 OSŘ.