12 C 312/2025-13 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalovaná uzavřela dne 25. 11. 2024 ve znění následného dodatku s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, (dále též jako „věřitel“) smlouvu o úvěru číslo , číslo, , a to elektronickou formou, na základě níž poskytl věřitel žalované úvěr v celkové výši 10 500 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit včetně příslušenství v podobě kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 600 Kč nejpozději do 2. 3. 2025, což žalovaná dosud neučinila. Pohledávka věřitele byla následně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Žalobkyně vyzvala neúspěšně žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 19. 7. 2025.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), bez jednání na základě žalobkyní předložených listin.4. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „OZ“), platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 580 odst. 1 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.5. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Soud má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo dne 25. 11. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), a to ve znění dodatku ze dne 4. 12. 2024, avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši sjednaného úroku, kdy takto sjednaný úrok v daném případě (tedy v případě, kdy úvěr nebude splacen do 30 dnů od jeho poskytnutí věřitelem) činil 279,83 % ročně (RPSN činila 678 %) v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 8,50 % ročně. Soud zároveň poukazuje na to, že judikatura soudů standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k jejímu dalšímu obsahu. Pro případ porušení smluvní povinnosti, je žalovaná stižena smluvní pokutou, stanovenou na samé horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a další povinností hradit další náklady související s prodlením žalované, včetně nákladů na vymáhání v podobě zasílaných upomínek k úhradě. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena právním předchůdcem žalobkyně, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí, a tedy jednáním neplatným.8. Z doloženého potvrzení o provedené platbě má ovšem soud za prokázané, že věřitel poukázal dne 25. 11. 2024 částku 10 000 Kč a dne 4. 12. 2024 částku 500 Kč na bankovní účet žalované číslo , č. účtu, . Vzhledem k tomu, že žalovaná netvrdila, tudíž ani neprokazovala právní titul, na základě něhož jí byla žalobkyní vyplacena tato částka, došlo na straně žalované co do částky 10 500 Kč ke vzniku bezdůvodného obohacení, které je žalovaná po započtení jejích částečných úhrad ze dne 25. 11. 2024 a 12. 3. 2025 v souhrnné výši 2 000 Kč povinna v souladu s ust. § 2991 OZ žalobkyni vydat. Soud tak žalované výrokem I. uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 500 Kč včetně úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 1. 8. 2025 do zaplacení, kdy byla žalovaná na základě výzvy žalobkyně k zaplacení ze dne 19. 7. 2025, odeslané dne 23. 7. 2025, v níž byla žalované uložena povinnost plnit do tří dnů, v prodlení s plněním. Povinnost plnit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku byla žalované uložena dle § 160 odst. 1 OSŘ.9. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byl další nárok spočívající ve zbylé jistině a sjednaných úrocích s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala, nedůvodný.10. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 OSŘ, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že po započtení žalobkyní požadovaného příslušenství byl úspěch účastníků v řízení obdobný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.