17 C 155/2025-26 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v předmětu řízení v záhlaví tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným dne , datum, uzavřela distančním způsobem , smlouva, č. , číslo, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta možnost čerpat postupně úvěr až do výše 21 900 Kč, žalovanému byla poskytnuta dne , datum, částka 8 000 Kč bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se úvěr zavázal splatit spolu s příslušenstvím, splatnost prvé splátky byla ke dni , datum, a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Žalovaný uhradil celkem 500 Kč, z nichž žalobkyně započetla na jistinu celkem částku 2,51 Kč, částku 2,03 Kč na poplatek a částku 495,46 Kč na úrok. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně vypověděla smlouvu dne 30. 1. 2025. Od 31. 1. 2025 byl žalovaný v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně se domáhá úhrady jistiny ve výši 7 997,49 Kč, poplatku za vyplacení úvěru 157,17 Kč (1,99 % z vyplaceného úvěru) a smluvního úroku v částce 9 700,87 Kč (1,02 % denně z nesplacené části jistiny). Dále se žalobkyně domáhala smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z jistiny až do zaplacení dluhu, a to za období od 1. 11. 2024 do 30. 1. 2025 ve výši 104,15 Kč, a to na základě čl. , číslo, odst. , číslo, Smlouvy. Žalovaný neuhradil ničeho, a to ani přes zaslanou písemnou předžalobní výzvu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), bez nařízení jednání.3. Po provedeném dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Ze , smlouva, č. , číslo, má soud za prokázané, že mezi stranami byla , smlouva, uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně , webová stránka, , žalovaný požádal o poskytnutí úvěru, byla provedena identifikace žalovaného, kterým byla poskytnuta fotografie občanského průkazu, číslo bankovního účtu a emailová adresa. Na základě smlouvy žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, dne , datum, částku 8 000 Kč, což dotvrzuje sdělení , právnická osoba, , ve spojení s přehledem bankovní transakce vyplacených spotřebiteli. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit úvěr nejpozději do dne , datum, , a to spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 1,99% z čerpané výše, dále s úrokem 1.016 % denně z nesplacené jistiny. Ze smlouvy je zřejmé, že RSPN byla sjednána ve výši 1 759,13 %. Ze smlouvy je dále zřejmé, konkrétně z čl. , číslo, odst. , číslo, , že se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Žalovaný uhradil žalobkyni částku 500 Kč. Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 21. 5. 2025 vyzván ke splnění dluhu ve lhůtě 3 dnů, odeslání výzvy má soud za prokázané z podacího lístku poštovního doručovatele.4. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ). Soud posuzoval věc komplexně a všechna ujednání v dané smlouvě hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má. Předně je třeba uvést, že byl sjednán poplatek za sjednání úvěru ve výši 7 100 Kč, a to za období jednoho měsíce. Dle názoru soudu je v daném případě tato částka, bez ohledu na to, jak je žalobkyní nazvána, odměnou za poskytnutí úvěru (a bez akceptace by k uzavření úvěrové smlouvy nedošlo). Již skutečnost, že při výši úvěru 8 000 Kč a splatnosti cca 18 měsíců činí v daném případě úrok 25 % za 1 měsíc, tedy 300 % ročně, dle názoru soudu dostačuje k absolutní neplatnosti smlouvy, zejména pokud je soudu ze své činnosti známo, že průměrná výše úroku ze spotřebitelského úvěru s fixací od 1 roku do 5 let v daném období činila kolem 10 % ročně, tedy v tomto smluvním vztahu dosahuje třicetinásobku v té době obvyklé úrokové sazby pro srovnatelné úvěrové produkty. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Dále je nutno zmínit rovněž skutečnost, že ve smlouvě byla sjednána RPSN na 1 759,13 %. Za situace, že smlouva byla sjednána navíc adhézním způsobem, kdy žalovaný nemohl reálně vůbec nijak ovlivnit obsah smlouvy, pouze akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní a dále k tomu, že pouze žalovaný byl stižen další sankcí za porušení neplnění splátkové povinnosti, konkrétně smluvní pokutou, která byla navíc stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, pak soud, po zhodnocení všech výše uvedených rozhodných okolností, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena povinnost právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že smlouva je podle ust. § 580 a § 588 OZ jednoznačně ujednáním nemravným a absolutně neplatným. V souladu s ust. § 588 OZ soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalovaného.5. Vzhledem k výše uvedenému, kdy soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představujícího rozdíl mezi vyplacenou částkou ve výši 8 000 Kč a žalovaným uhrazenou částkou 500 Kč (tedy 7 500 Kč) a rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení v zákonem stanovené výši, a to dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána dne 21. 5. 2025, soud ve smyslu ust. § 573 OZ vycházel z domněnky dojití výzvy (s přihlédnutím ke dnům po které se nedoručuje). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 3 dnů, přičemž žalovaný tuto povinnost nesplnil, dostal se tak do prodlení s plněním, a to ode dne 30. 5. 2025. Z těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, kdy povinnost plnit byla žalovanému uložena ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 OSŘ.6. Nárok na úhradu ostatních žalobou uplatněných nároků nevznikl, protože byly nárokovány na základě smluvních ujednání smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Ve zbývajícím rozsahu soud proto výrokem II. žalobu pro nedůvodnost a absenci právního základu zamítl.7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 OSŘ, kdy soud v případě částečného úspěchu náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném řízení byl při zohlednění příslušenství pohledávky více úspěšný žalovaný, u kterého však soud žádné vzniklé náklady nezjistil, proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.