31 C 117/2025-82 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 121 011 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Na základě smlouvy byl žalovanému , datum, poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 85,49 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 5 900 Kč splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem září 2023. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru, i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 723 Kč, tak jak bylo sjednáno v příloze smlouvy. Žalobkyně žalovanému oznámila schválení úvěru Oznámením o schválení úvěru, ve kterém byly uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru a jehož přílohu tvořil i splátkový kalendář. Žalovaný se však ocitl v prodlení, když na splátky neplnil řádně a včas, u splátek č. 1, 4, 5 se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Žalovaný uhradil pouze částku ve výši 11 800 Kč dne 20. 10. 2023, částku ve výši 200 Kč dne 20. 10.2023, částku ve výši 5 700 Kč dne 15. 11. 2023 a částku ve výši 200 Kč dne 15. 11. 2023. Žalobkyně tvrdí, že jí vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 1497 Kč, a to konkrétně na tři smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů, každé splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Dále žalobkyně tvrdila, že jí vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 600 Kč splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení, tj. třikrát ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 4 splatné dne 12. 12. 2023. K datu 15. 2. 2024 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4.smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 83 965,11 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 69 387,30 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 14 577,81 Kč) byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně tak požaduje žalobou úhradu nové jistiny úvěru ve výši celkem 83 965,11 Kč. Dále úhradu smluvní pokuty dle bodu 6.1.smlouvy, v celkové výši 1 497,00 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 600 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 83 965,11 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 17.02.2024 do data vyhotovení žaloby, tj. ve výši 33 503 Kč. Dále požaduje úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 69 387,30 Kč ode dne 17. 2. 2024 do zaplacení ve výši 85,49 % p.a. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 19.11.2023) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 15 % p.a. Žalovaný tyto částky žalobkyni neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně zaslala.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by žalovanou částku uhradil, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky řízení dne , datum, má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč, a to vyplacením na účet uvedený v čl. 2. Smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit včetně úroků ve výši 85,49 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 5 900 Kč, splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce. Vyplacení částky 70 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě dne , datum, má soud za prokázané z dokladu o vyplacení úvěru. Dále má soud z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nesporoval za prokázané, že žalovaný uhradil pouze částku ve výši 12 000 Kč dne 20. 10. 2023 a částku ve výši 5 900 Kč dne 15.11.2023.4. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.9. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly úroky ve výši 85,49 % ročně, přičemž konečná výše RPSN činila 128,36 %. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k obvyklým úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Dle výstupu ze systému ČNB ARAD činila v srpnu roku 2023 průměrná výše úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů při fixaci úrokové sazby pro jedena ž pět let včetně 9,94 % ročně. S ohledem na to, že v daném případě přesahovala úroková sazba více než 8násobek uvedené průměrné úrokově sazby a s ohledem na další ujednání v neprospěch spotřebitele, zejména smluvní pokuty dle bodu 6.1 a 6.5 smlouvy, považoval soud celou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, neboť je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy. Pro úplnost lze dodat, že ke stejnému závěru došel i Krajský soud v Plzni v rozhodnutí ze dne 15. 5. 2018, č.j. 64 Co 1/2018 - 70, jež se týká žalobkyně a úvěru poskytnutého za zcela obdobných podmínek. Dále též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005.10. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku 70 000 Kč a zaplatil dosud dle tvrzení žalobkyně 17 900 Kč. Jeho povinností je tedy vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši uvedené ve výroku rozsudku. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 27. 6. 2024 do zaplacení. Žalobkyně prokázala, že dne 11. 6. 2024 zaslala žalovanému výzvu k plnění, přičemž dle výzvy jej požádala o úhradu dluhu do 15 dnů od jejího odeslání, tj. do 26. 6. 2024. Dnem