8 C 149/2025-19 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalované zaplacení částek s příslušenstvím uvedených v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz dne 12. 1. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. Žalobkyně popsala, jak ověřila schopnost žalované splácet úvěr. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovanou uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila pomocí dvoufaktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl žalované nejprve zpřístupněn formulář SECCI (Standard European Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasila a poté návrh smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, který žalovaná odsouhlasila kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalované byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslány na jí uvedenou emailovou adresu. Úvěr byl žalované vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, z bankovního účtu žalobkyně dne 12. 1. 2025 ve výši 11 500 Kč. Žalovaná dluží 11 500 Kč na jistině, 228,85 Kč na poplatku za vyplacení tranší úvěru (který byl sjednán ve výši 1,99 % vyplacené tranše) a 13 503,77 Kč na smluvním úroku (který byl sjednán ve výši 0,98 % denně z nesplacené části jistiny). Žalobkyně dále vznesla nárok na smluvní pokutu dle čl. VIII odst. 1 smlouvy ve výši 0,1 % denně z jistiny, kterou žalobkyně požaduje za prvních 90 dnů prodlení, tedy za období od 12. 2. 2025 do 13. 5. 2025, a to ve výši 211,86 Kč. P5edžalobní výzva byla žalované odeslána dne 8. 9. 2025.2. Soud ve žalobě vyhověl elektronickým platebním rozkazem, proti němuž podala žalovaná řádně a včas odpor, čímž došlo je zrušení platebního rozkazu. V platebním rozkazu byla žalovaná poučena o tom, že nejpozději do 30 dnů ode dne uplynutí lhůty pro podání odporu se musí písemně vyjádřit ve věci samé k žalobě a pokud nárok neuznává, vylíčit skutečnosti na svoji obranu. Žalovaná v odůvodnění odporu uvedla, že si svého dluhu vědomá, půjčku si brala ve finanční tísni, kdy nalétla internetovému podvodníkovi, a její současná majetková situace jí neumožňuje dluh uhradit v plné výši okamžitě, protože je na rodičovské dovolené s dvěma dětmi a partner má vážné zdravotní problémy.3. Soud po posouzení vyjádření žalované k žalobě v rámci jejího odporu proti platebnímu rozkazu dospěl k závěru, že byť žalovaná existenci dluhu samotného nezpochybňuje nelze její vyjádření považovat za platné uznání dluhu, které by mělo účinky ve smyslu ustanovení § 153a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), neboť vznesený nárok je v rozporu s právními předpisy, a tedy vydání rozsudku pro uznání není možné.4. Soud při jednání, z účasti na němž se žalobkyně a její zástupkyně omluvily, provedl k důkazu žalobkyní předložené listiny (Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, , Metodologie posuzování úvěruschopnosti, Identifikované příjmy, Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, “ č. , číslo, ze dne 12. 1. 2025, Autorizace ověření totožnosti, BankID výpis, Příloha: Předpis denních splátek, Souhlas se zpracováním osobních údajů, Všeobecné obchodní podmínky, Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, Informace pro spotřebitele, Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, upomínkový e-mail ze dne 13. 5. 2025, předžalobní upomínka ze dne 29. 8. 2025, potvrzení o podání zásilky ze dne 2. 9. 2025), doplnil dokazování o výpis z databáze ARAD ČNB o výši úroku ze spotřebitelského úvěru v lednu 2025 a dospěl k následujícím závěrům.5. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 12. 1. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. Žalobkyně ověřila schopnost žalované splácet úvěr. Úvěr byl žalovanou čerpán ve výši 11 500 Kč, přičemž tato částka byla žalobkyní na bankovní účet žalované č. , č. účtu, zaslána dne 12. 1. 2025. Žalovaná byla žalobkyní k úhradě poprvé vyzvána e-mailem ze dne 13. 5. 2025.6. Mezi stranami je nesporné, že žalovaná žalobkyni nic neuhradila.7. V bodě VI. úvěrové smlouvy je sjednán denní úrok ve výši 0,983 %, čemuž odpovídá roční úrok (za 365 dní) ve výši 359 %. A to za situace, kdy průměrná výše úroku ze spotřebitelského úvěru pro domácnosti činila v lednu 2025 dle České národní banky 8,63 %. Úroková sazba tak v tomto smluvním vztahu dosahuje 41násobku výše v té době obvyklé úrokové sazby pro srovnatelné úvěrové produkty.8. Výše úroku, která převyšuje hranici 4 násobku obvyklé úrokové sazby, která je podle ustálené judikatury již považována za rozpornou s dobrými mravy, ve spojení s poplatky za upomínky a smluvní pokutou za prodlení zakládají ve svém spojení významnou smluvní nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, a to takového rázu, že vedou až k závěru o neplatnosti smlouvy jako celku dle § 588 OZ pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když se jedná o neplatnost absolutní s ohledem na narušení veřejného pořádku. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné (k povinnosti soudu ve spotřebitelských právních vztazích dovozovat absolutní neplatnosti nepovolených ujednání blíže výklad článku 6 odst. 1 směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách v rozsudku Soudního dvora Evropské unie C-618/10, CELEX: 62010CA0618).9. Nepřichází také v úvahu, aby soud nekonstatoval absolutní neplatnost celé smlouvy, ale toliko absolutní neplatnost ujednání o výši úroku podle § 580 a § 588 OZ a následně úrok stanovil ve smyslu § 577 OZ ve výši určené podle § 1802 OZ, tj. ve výši požadované obvykle za zápůjčky, resp. úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Takový postup by vedl jen k témuž výsledku jako moderace výše úrokové sazby a odporoval by základnímu smyslu právních předpisů k ochraně spotřebitele, které se snaží motivovat podnikatele k chování ke spotřebiteli v souladu s dobrými mravy právě tím, že chování nemravné toliko nenapravují, ale též sankcionují a mají tudíž odrazující účinek (k témuž například bod 30 a 31 odůvodnění rozhodnutí Soudního dvoru Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020, ECLI:EU:C:2020:167, resp. CELEX:62018CJ0679). Pokud by soud stanovil úrok dle § 577 OZ ve spojení s § 1802 OZ, nastala by situace, kdy podnikatel zneužívající své postavení vůči spotřebiteli sjednáním úroků ve výši, která je v hrubém rozporu s dobrými mravy, by za své chování nebyl nikterak sankcionován, byl by ve stejné situaci jako mravně se chovající podnikatel. Nemravné chování by tak bylo fakticky odměněno, neboť nemravnému podnikateli by buď spotřebitel dobrovolně uhradil nemravně mnoho, anebo by soud přiznal takovému podnikateli to, na co měl podle práva nárok. Nikdy by tak na své nemravnosti nemohl takový podnikatel prodělat. Poskytovat soudní ochranu takovémuto přístupu k právu tudíž nelze, jak pro rozpor se základní zásadou evropského spotřebitelského práva (že za své protiprávní chování má být podnikatel sankcionován), tak pro rozpor s dobrými mravy.10. Protože je smlouva o spotřebitelském úvěru pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná, ale bylo prokázáno poskytnutí finanční částky žalované, a to bez právního důvodu, má žalobkyně dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), právo na vrácení bezdůvodného obohacení, jehož se dostalo žalované, a to včetně úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobu zamítl, neboť vznesené nároky se opíraly o smluvní ujednání absolutně neplatné smlouvy.11. Žalovaná při jednání soudu požádala o možnost uhradit dluh ve splátkách. Vypověděla, že se nachází v tíživé životní situaci, kdy do podzimu roku 2026 bude na rodičovské dovolené, kdy pečuje o dvě nezletilé děti, její příjem sestává o rodičovského příspěvku okolo 13 000 Kč a přídavků na děti 2 000 Kč. Žije s přítelem, který dosahuje příjmů okolo 16 000 Kč měsíčně. Náklady domácnosti na bydlení činí za nájem a energie celkem 22 000 Kč. Žalovaná by dokázala splácet dluh po 700 Kč měsíčně.12. Soud po zhodnocení majetkových poměrů žalované v porovnáním s výší dluhu dospěl k závěru, že je namístě umožnit žalované ve smyslu ustanovení § 160 OSŘ uhradit s ohledem na její situaci dluh ve splátkách. Soud p