8 C 92/2025-20 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodě I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaný s její právní předchůdkyní, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřel dne 25. 1. 2023 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s částkou 14 340 Kč, představující kapitalizovaný úrok pro sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v částce 9 563 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 277 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku právní předchůdkyni žalobkyně uhradit v 65 týdenních splátkách po 452 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 24. 4. 2024. Žalovaný neplnil své povinnosti, když nehradil řádně a včas sjednané splátky. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem 6 500 Kč, poté již nic. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného dotazy na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a ověřením těchto údajů oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalobkyně se domáhá zaplacení jistiny 12 789,20 Kč, poplatku 9 757,12 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 14,75 % ročně z jistiny 12 789,20 Kč za období od 25. 4. 2024 do 27. 1. 2025 ve výši 1620,10 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z jistiny 12 789,20 Kč za období od 25. 4. 2024 do 27. 1. 2025 ve výši 1 456,73 Kč a úroků a úroků z prodlení z jistiny od 28. 1. 2025 do zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil přes žalobkyninu písemnou předžalobní upomínku.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud má za prokázané, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřeli dne 25. 1. 2023 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s částkou 14 340 Kč, představující kapitalizovaný úrok pro sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v částce 9 563 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 277 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku právní předchůdkyni žalobkyně uhradit v 65 týdenních splátkách po 452 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 24. 4. 2024. Žalovaný neplnil své povinnosti, když nehradil řádně a včas sjednané splátky. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem 6 500 Kč, poté již nic. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného dotazy na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a ověřením těchto údajů oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. V lednu 2023 činila obvyklá výše úroku ze spotřebitelského neúčelového úvěru 9,72 % ročně.4. Skutkový stav v bodě 3. prokazují tyto listinné důkazy: Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne 25. 1. 2023, Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr, Smlouva o postoupení pohledávek, fragmenty seznamu postoupených pohledávek, oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025, poštovní podací lístek ze dne 27. 2. 2025, předžalobní výzva ze dne 16. 4. 2025, poštovní podací lístek ze dne 16. 4. 2025, informace České národní banky o výši úrokových sazeb úvěrů v lednu 2023.5. Bylo na žalovaném, aby ve smyslu § 101 OSŘ tvrdil a prokázal, že uhradil více, než uvádí žalobkyně, resp. tvrdil a prokázal jiné skutečnosti, které by mohly zčásti či zcela vyvrátit oprávněnost žalobkynina nároku. Žalovaný tak však neučinil a soud má tudíž za to, že je pravdivé žalobkynino tvrzení o výši úhrad ze strany žalovaného.6. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Při výši poskytnuté částky 15 000 Kč a splatnosti 65 týdnů byl sjednán úrok v pevné výši 9 563 Kč za situace, kdy v téže době obvyklá úroková sazba ze spotřebitelského neúčelového úvěru činila 9,72 % ročně. Takto vysoký úrok však nebyl sjednán sám o sobě, ale současně s ním byly sjednány ještě částka za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a částka 3 277 Kč za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení (komfortní poskytnutí a splácení 1 589 Kč, flexibilní splácení 1 688 Kč). Odměna za komfortní splácení je cena služby, která spočívá v činnosti pověřené osoby, která za žalobkyni dochází či dojíždí do místa bydliště žalovaného, aby každý měsíc inkasovala splátku, takže se jedná o službu nad rámec standardního úvěrového vztahu, přičemž platba za jednu návštěvu činila 14 Kč, což je výše, která není nijak vysoká. Tzv. služba flexibilního splácení se dle smlouvy rozumí garance celkové ceny, splátkové prázdniny a garance neuplatnění pohledávky pro případ úmrtí, což jsou opět služby nad rámec standardního úvěrového vztahu, přičemž jejich cena 1 688 Kč není v poměru k výši úvěru nikterak nízká (činí 11,25 %), na druhou stranu nelze přehlédnout, že minimálně možnost dílčích splátkových prázdnin není běžným ujednáním úvěrových smluv a nese s sebou určitou cenu. Avšak tzv. odměna za zpracování 1 500 Kč není ničím jiným, než pod jiným názvem skrytý pevný úrok z úvěru. Skutečný výše úroku ze zápůjčky ve výši 15 000 Kč tak činí 11 063 Kč (úrok 9 563 Kč + poplatek 1 500 Kč), tj. 73,75 % za 65 týdnů, čemuž odpovídá 59 % za rok (52 týdnů). Reálný úrok, který měl žalovaný podle smlouvy zaplatit tak dosahuje 6 násobku výše obvyklé úrokové sazby ve výši 9,72 % ročně. Nelze pak přehlédnout ani ujednání v bodě 6. smlouvy o smluvní pokutě za prodlení se splácením ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tj. 36,5 % ročně, kdy tento nárok je též předmětem tohoto řízení. Dále byl sjednán poplatek ve výši 300 Kč za upomínací návštěvy, kterých může být až 10, a poplatek 1 000 Kč za „zahájení vymáhání dluhu“.7. Výše úroku, která převyšuje hranici 4 násobku obvyklé úrokové sazby, která je podle ustálené judikatury již považována za rozpornou s dobrými mravy, ve spojení s poplatky za upomínky a smluvní pokutou za prodlení zakládají ve svém spojení významnou smluvní nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, a to takového rázu, že vedou až k závěru o neplatnosti smlouvy jako celku dle § 588 OZ pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když se jedná o neplatnost absolutní s ohledem na narušení veřejného pořádku.8. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné (k povinnosti soudu ve spotřebitelských právních vztazích dovozovat absolutní neplatnosti nepovolených ujednání blíže výklad článku 6 odst. 1 směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách v rozsudku Soudního dvora Evropské unie C-618/10 ze dne 14. 6. 2012, ECLI:EU:C:2012:349, resp. CELEX: 62010CA0618).9. Nepřichází také v úvahu, aby soud nekonstatoval absolutní neplatnost celé smlouvy, ale toliko absolutní neplatnost ujednání o výši úroku podle § 580 a § 588 OZ a následně úrok stanovil ve smyslu § 577 OZ ve výši určené podle § 1802 OZ, tj. ve výši požadované obvykle za zápůjčky, resp. úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Takový postup by vedl jen k témuž výsledku jako moderace výše úrokové sazby a odporoval by základnímu smyslu právních předpisů k ochraně spotřebitele, které se snaží motivovat podnikatele k chování ke spotřebiteli v souladu s dobrými mravy právě tím, že chování nemravné toliko nenapravují, ale též sankcionují a mají tudíž odrazující účinek (k témuž například bod 30 a 31 odůvodnění rozhodnutí Soudního dvoru Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020, ECLI:EU:C:2020:167, resp. CELEX:62018CJ0679). Pokud by soud stanovil úrok dle § 577 OZ ve spojení s § 1802 OZ, nastala by situace, kdy podnikatel zneužívající své postavení vůči spotřebiteli sjednáním úroků ve výši, která je v hrubém rozporu s dobrými mravy, by za své chování nebyl nikterak sankcionován, byl by ve stejné situaci jako mravně se chovající podnikatel. Nemravné chování by tak bylo fakticky odměněno, neboť nemravnému podnikateli by buď spotřebitel dobrovolně uhradil nemravně mnoho, anebo by soud přiznal takovému podnikateli to, na co měl podle práva nárok. Nikdy by tak na své nemravnosti nemohl takový podnikatel prodělat. Poskytovat soudní ochranu takovémuto přístupu k právu tudíž nelze, jak pro rozpor se základní zásadou evropského spotřebitelského práva (že za své protiprávní chování má být podnikatel sankcionován), tak pro