14 C 224/2025-56 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 120 974 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 14 708,34 Kč s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 78,57 % ročně v 48 měsíčních splátkách po 6 875 Kč. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle čl. , číslo, smlouvy ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou každé ze splátek, a to splátek č. , číslo, a č. , číslo, v celkové výši 998 Kč. Žalobkyni taktéž vzniklo právo na úhradu nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku, tedy v celkové výši 400 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný řádně nehradil, došlo k automatickému zesplatnění pohledávky ke dni 11. 6. 2025. Žalobkyně se tak domáhala zaplacení částky 135 682,34 Kč sestávající z dlužné jistiny ke dni zesplatnění ve výši 100 000 Kč a úroku přirostlého k jistině ke dni zesplatnění ve výši 19 576 Kč, smluvní pokuty dle čl. , číslo, smlouvy ve výši 998 Kč, náhrady nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč (2x 200 Kč), smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z jistiny 119 576,81 Kč od 13. 6. 2025 do 13. 10. 2025 v částce 14 708,34 Kč a úroku ve výši 78,57 % ročně z částky 100 000 Kč od 13. 6. 2025 do 6. 7. 2025 ve výši 5 009,28 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 100 000 Kč od 7. 7. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 13. 6. 2025 dosáhne částky 396 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný dosud na dluh ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), bez nařízení jednání.4. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „OZ“), platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 580 odst. 1 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.5. Podle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, uzavřené mezi účastníky řízení dne , datum, má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, a to vyplacením na účet č. , č. účtu, , uvedený v návrhu na uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit včetně úroků ve výši 78,57 % ročně v měsíčních splátkách po 6 875 Kč, splatných vždy k 7. dni každého kalendářního měsíce. Vyplacení částky 100 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě dne , datum, má soud za prokázané z dokladu o vyplacení úvěru. Nicméně, s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že předmětná smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši sjednaného úroku, neboť žalovaný se smlouvou zavázal společně na poskytnutou jistinu ve výši 100 000 Kč zaplatit úrok ve výši 78,57 % ročně, RPSN činila 114,05 %. Mimo to byly ve smlouvě sjednány následky prodlení se splácením ve formě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Pokud se jedná o sjednaný úrok, pak soud uvádí, že úrokem se rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok v celkové výši 78,57 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 8,15 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě (úrok ve výši 78,57 % ročně). Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ve smlouvě se navíc sjednává právo žalobkyně pro případ prodlení žalovaného s placením splátek alespoň 65 dnů „zesplatnit“ úvěr, tj. požadovat okamžitou úhradu veškerých nároků, které žalobkyně vůči žalovanému má. V článku 6.4. smlouvy je pro tento případ stanoveno, že dosud neuhrazená jistina ale i neuhrazený úrok, se stává součástí „nové jistiny“ přičemž v článku 2.2. smlouvy ujednáno, že „úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do Nové jistiny úvěru“; celková výše úroku, který je žalobkyně oprávněna požadovat je v témže ustanovení omezen na 120 % částky 330 000 Kč, tj. na 396 000 Kč. Toto ujednání, které navíc nesplňuje požadavek na jasnost a srozumitelnost veškerých sdělení vůči spotřebiteli podle § 181 odst. 1 OZ, neboť formulace o přirůstání úroku běžícího do zaplacení je žargonem, jemuž snad rozumí profesionál poskytující úvěry a další finanční služby, případně osoby s právnickým či ekonomickým vzděláním, stěží však lze předpokládat, že bude srozumitelné průměrnému spotřebiteli a že tento bude schopen posoudit důsledky takového ujednání na obsahu svých povinností, dobrým mravům odporuje. Anatocismus, tj. ujednání o právu požadovat úrok z úroku není sice ujednáním obecně zakázaným. Zejména ve smlouvách, jejichž účastníkem je spotřebitel, nesmí takové ujednání vytvářet nepřiměřenou nerovnováhu smluvních stran v jeho neprospěch a musí být sjednáno zcela transparentně a srozumitelně. Také je nelze posuzovat izolovaně od výše sazby „přirůstajícího“ úroku, který je i bez tohoto ujednání (které není ničím jiným, než jeho dalším faktickým navýšením) nepřiměřeně vysoký (srovnej rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 5. 2018, č. j. 64 Co 1/2018-70). Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena žalobkyní, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí, a tedy jednáním neplatným.8. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 OZ, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku ve výši 100 000 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 100 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 OZ v žalobkyní požadované výši v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 8. 10. 2025 do zaplacení, kdy byl žalovaný na základě výzvy žalobkyně k zaplacení ze dne 22. 9. 2025, odeslané téhož dne, v níž byla žalovanému uložena povinnost plnit do patnácti dnů od odeslání výzvy, v prodlení s plněním.9. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve sjednaném úroku a smluvní pokutě, s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně