Okresní soud v Chebu 16 C 148/2026-19 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku s příslušenstvím uvedenou pod bodem I a II. výroku tohoto rozsudku, tedy zaplacení částky 30 870,45 Kč složené jednak z nevráceného úvěru 12 941,62 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a jednak poplatků 10 446,38 Kč a smluvní pokuty 7 482,45 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném dále zaplacení úroku v poměru 8 % z nevráceného úvěru 12 941,62 Kč za období od 28. 10. 2025 do zaplacení, který kapitalizovala do 24. 11. 2025, v částce 547,26 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z nevráceného úvěru a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 13 509,25 Kč za období od 28. 10. 2025 do zaplacení, který kapitalizovala do 24. 11. 2025, v částce 879,06 Kč. Platební povinnosti žalovaného dovozovala žalobkyně ze Smlouvy o úvěru č. , číslo, uzavřené dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , , adresa, , (dále jen „úvěrující“) a žalovaným. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úvěrující dále souhrnný poplatek 12 888 Kč, to vše ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč do 27. 10. 2025. Žalovaný úvěrující dosud nezaplatil žalovanou částku. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností ke dni , datum, , s úvěrující, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne , datum, mezi společností , právnická osoba, . žalovaným, a na jejím základě se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit uvedené společnosti spolu s jistinou souhrnný poplatek ve výši 12 888 Kč, tedy celkovou částku 27 888 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Dle předmětné smlouvy činí úrok 8 % a RPSN činí 272,44 %. Dle předmětné smlouvy byla výše úvěru, tedy částka 15 000 Kč, poskytnuta žalovanému v hotovosti v den podpisu smlouvy, což žalovaný svým podpisem stvrdil. Z obsahu smlouvy dále vyplývá, že si smluvní strany pro případ prodlení žalovaného s úhradou úvěru sjednaly právo shora uvedené společnosti požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s vymáháním pohledávky ve výši od 250 Kč až 1 500 Kč. Z přehledu platebních transakcí vyplývá, že žalovaný na svůj dluh zaplatil částku 4 500 Kč. Ze smlouvy o smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně seznamu postupovaných pohledávek, vyplývá, že pohledávky za žalovaným, které jsou předmětem tohoto řízení, byly s účinností ke dni , datum, , postoupeny na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2026. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 9. 3. 2026, která byla žalovanému zaslána téhož dne, jak vyplynulo z podacího lístku.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Smluvní strany si v úvěrové smlouvě sjednaly poplatek za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 12 888 Kč. Soud se zabýval povahou tohoto poplatku a shledal, že se nejedná o poplatek odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků, a tedy o úrok. Přestože je sjednaný poplatek (úrok) nepřiměřeně vysoký, nepůsobí neplatnost smlouvy jako celku sám o sobě, nýbrž ve spojení s dalšími smluvními ujednáními sankční povahy. Předně je třeba zmínit, že žalovaný je pro případ prodlení stižen smluvní pokutou, která je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. A nelze opomenout ani právo právní předchůdkyně žalobkyně na úhradu účelně vynaložených nákladů s vymáháním pohledávky ve výši 250 Kč až 1 500 Kč. Soud s ohledem na extrémně vysoký úrok a další sankční ujednání, která smlouva obsahuje, uzavřel, že se předmětná úvěrová smlouva zjevně příčí dobrým mravům, a proto je absolutně neplatná ve smyslu § 588 o.z., kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu.9. Protože soud shledal absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, posoudil soud nárok žalobkyně, která v řízení prokázala svoji aktivní legitimace na podkladě shora uvedené postupní smlouvy, podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel peněžní prostředky na podkladě neplatné smlouvy, získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatil, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Žalovaný na svém dluhu, dle tvrzení žalobkyně, uhradil částku 4 500 Kč. Žalovaným nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by uhradil více, proto soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 10 500 Kč, která odpovídá rozdílu získaného majetkového prospěchu na straně žalovaného a částek již žalovaným zaplacených. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal v jí požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 25. 3. 2026 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 9. 3. 2026 zaslala žalovanému výzvu k plnění, přičemž tato byla žalovanému doručena v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 12. 3. 2026. Ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění do 24. 3. 2026. Od 25. 3. 2026 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.10. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná.11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že větší úspěch ve věci měl žalovaný, na jehož straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.