16 C 331/2025-32 – Okresní soud v Chebu

ECLI: ECLI:CZ:OSCH:2026:16.C.331.2025.1
Datum: 2026-05-28
Předmět: o 58 434,54 Kč s příslušenstvím
Ustanovení: § 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 18 z. č. 99/1963 Sb., § 29 z. č. 99/1963 Sb., § 115a z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 142a z. č. 99/196
náklady řízenísmlouva o úvěrupeněžité plněnínáhrada nákladů
O co šlo: o 58 434,54 Kč s příslušenstvím (§ 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 18 z. č. 99/1963 Sb., § 29 z. č. 99/1963 Sb., § 115a z. č. 99/1963 Sb., § 14)
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 58 434,54 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, ., (dále jen „právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným dne 17. 7 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 78 100 Kč, sjednané splátky však nehradil řádně a včas, na svém dluhu uhradil částku 34 747,82 Kč. Úvěr byl splatný dne 20. 7. 2025. Žalobkyně dále popsala postup posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první o.s.ř. soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 o.s.ř.4. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“)., bez nařízení jednání.5. Na základě zjištění učiněných z žalobkyní předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 17. 7. 2025 mezi právní předchůdkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Na základě předmětné úvěrové smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky až do výše 30 000 Kč s tím, že úvěrový limit mohl být za doby trvání smlouvy navyšován. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 78 100 Kč, své povinnosti však nedostál, když sjednané splátky nehradil řádně a včas a uhradil pouze částku 34 747,82 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek, bylo zjištěno, že pohledávky za žalovaným, které jsou předmětem tohoto řízení, byly postoupeny na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 8. 2025. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván ještě předžalobní výzvou ze dne 15. 8. 2025, která byla žalované zaslána dne 20. 8. 2025, jak vyplývá z potvrzení o podání.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.8. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 17. 7. 2024 uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Smluvní strany si v úvěrové smlouvě sjednaly poplatek za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 23 879,21 Kč při čerpání úvěru v částce 30 000 Kč, tedy úrok ve výši 146,949 % ročně, RPSN 299,98 %. Smluvní strany si tak sjednaly úrok v nepřiměřené výši. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp.zn. 33 Odo 234/2005, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp.zn. 33 Odo 236/2005) nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Jestliže však v nyní projednávané věci byl sjednán úrok ve výši 146,949 % ročně, nemůže taková výše úroku ve světle shora uvedené judikatury obstát. Soud pak s přihlédnutím k extrémně vysokému úroku, koncepci smlouvy, kdy smlouva byla sjednána adhezním způsobem, kdy žalovaný nemohl nijak ovlivnit její obsah, soud uzavřel, že se předmětná úvěrová smlouva zjevně příčí dobrým mravům, a proto je absolutně neplatná ve smyslu § 588 o.z., kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu.10. Protože soud shledal absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, posoudil soud nárok žalobkyně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel peněžní prostředky na podkladě neplatné smlouvy, získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor žalobkyně, která v řízení prokázala svoji aktivní legitimaci na podkladě shora uvedené postupní smlouvy, ve smyslu citovaného ustanovení obohatil, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Žalovaný na svém dluhu, dle tvrzení žalobkyně, uhradil částku 34 747,87 Kč. Žalovaným nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by uhradil více, proto soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 43 352,18 Kč, která odpovídá získanému majetkovému prospěchu na straně žalovaného. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal v jí požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu 21. 8. 2025 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 15. 8. 2025 zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla výzva k plnění, přičemž tyto písemnosti byly žalovanému doručeny v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 18. 8. 2025. V oznámení o postoupení pohledávky byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění v délce tří dnů, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od 21. 8. 2025 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.11. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná.12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu 74 %, neúspěch v rozsahu 26 %, proto má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 48 %, což odpovídá částce 5 923 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 338 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „advokátní tarif”) z tarifní hodnoty ve výši 58 434,54 Kč sestávající z částky 3 460 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby) a za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 advokátního tarifu v částce 1 730 Kč (sepis předžalobní výzvy) včetně tří paušálních náhrad výdajů ve výši 450 Kč. Souhrnná částka pak byla s ohledem na výše uvedené ponížena na 48 %. O místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění pak byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Citovaná ustanovení

§ 2395 (89/2012 Sb.)§ 115a (99/1963 Sb.)§ 142 (99/1963 Sb.)§ 142a (99/1963 Sb.)§ 149 (99/1963 Sb.)§ 160 (99/1963 Sb.)§ 18 (99/1963 Sb.)§ 29 (99/1963 Sb.)