Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 426 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně“), uzavřela s žalovaným dne 12. 6. 2025 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 20 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit do 20. 8. 2025. Smlouva o úvěru byla uzavřena v elektronické podobě. Žalovaný úvěr čerpal, neplnil však svou povinnost jej řádně a včas splácet. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu ve věci. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, vyplývá, že tuto uzavřeli dne 12. 6. 2025 společnost , právnická osoba, a žalovaný. Z obsahu smlouvy vyplývá závazek uvedené společnosti poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a závazek žalovaného tento vrátit do 20. 8. 2025 spolu s poplatkem ve výši 10 426 Kč. Z obsahu smlouvy bylo dále zjištěno, že pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení. Úvěr měl být poskytnut bezhotovostně na účet č. , č. účtu, . Z listin označených jako Výpis z běžného účtu vyplynulo, že byla z účtu společnosti , právnická osoba, poukázána částka 20 000 Kč na účet uvedený v úvěrové smlouvě. Ze sdělení Raiffeisen Bank a.s. vyplynulo, že majitelem shora uvedeného účtu je žalovaný a dne 12. 6. 2025 byla na tento účet připsána z účtu právní předchůdkyně žalobkyně částka 20 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 vyplývá, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 1. 2026, téhož dne byl žalovaný vyzván k zaplacení předmětné pohledávky předžalobní výzvou, kdy tyto písemnosti byly žalovanému zaslány dne 20. 1. 2026, jak vyplynulo z potvrzení o podání doporučené zásilky.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Shora uvedený skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Smluvní strany si sice ve smlouvě sjednaly zápůjční úrokovou sazbu 279,83 % a RPSN 1 141 % za předpokladu, že bude úvěr splacen do 20. 8. 2025. Za dané situace se soud zabýval právní povahou a výší sjednaného poplatku. Dospěl přitom k závěru, že tento poplatek představuje odměnu za poskytnutí peněz a jde tedy ve své podstatě o úrok. Je tak evidentní, že sjednaný poplatek (úrok) je nepřiměřeně vysoký. Neplatnost smlouvy jako celku nepůsobí však sám o sobě, nýbrž ve spojení s dalšími smluvními ujednáními sankční povahy. Předně je třeba zmínit, že žalovaný je pro případ prodlení stižen smluvní pokutou, která je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nelze opomenout ani právo žalobkyně na úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s upomínám a rovněž je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, kdy žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud tedy s ohledem na tyto okolnosti uzavřel, že se předmětná smlouva o úvěru zjevně příčí dobrým mravům, a proto je dle § 588 o.z. absolutně neplatná, kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu.9. Protože soud shledal absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, posoudil soud nárok žalobkyně, která v řízení prokázala svoji aktivní věcnou legitimaci, když jí byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě postupní smlouvy ze dne 18. 12. 2025, podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel peněžní prostředky na podkladě neplatné smlouvy, získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatil, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Žalovaný na svém dluhu neuhradil, dle tvrzení žalobkyně, ničeho. Žalovaným nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že by na svůj dluh byť částečně plnil, soud proto zavázal žalovaného k zaplacení částky 20 000 Kč, která odpovídá získanému majetkovému prospěchu na straně žalovaného. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 25. 1. 2026 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 16. 1. 2026 zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla výzva k plnění, přičemž tyto písemnosti byly žalovanému doručeny v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 21. 1. 2026. V oznámení o postoupení pohledávky byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění v délce tří dnů, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od 25. 1. 2026 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.10. Výrokem pod bodem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu, s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání, jako nedůvodnou zamítl.11. Výrokem pod bodem III. soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu 63 %, neúspěch v rozsahu 37 %, proto má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 26 %.12. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek, odměnu svého zástupkyně, náhradu provozních výdajů zástupkyně žalobkyně a náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a nahrazovaných výdajů své zástupkyně.13. Žalobkyně tedy vynaložila k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. nákladů řízení v celkové výši 1 020 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 522 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátkou. V případě podané žaloby se jedná o standardní žalobu formulářového typu, kdy podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) činí odměna advokátky za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) po 700 Kč, dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu činí paušální náhrada k úkonům právní služby 3 x 100 Kč. Celkem jde o náhradu 3 922 Kč, resp. 1 020 Kč (26 %). O splatnosti k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř.