17 C 307/2025-24 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou, ve znění jejího doplnění, domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v předmětu řízení v záhlaví tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným dne , datum, uzavřela distančním způsobem smlouvu o revolvingovém úvěru č. , číslo, , na jejímž základě pak byla žalovanému poskytnuta možnost čerpat postupně úvěr až do výše 30 000 Kč. Žalovanému byla poskytnuta dne , datum, částka 502 Kč, dne , datum, částka 12 400 Kč, dne , datum, částka 5 500 Kč, dne , datum, částka 12 400 Kč, dne , datum, částka 6 000 Kč a dne , datum, částka 13 200 Kč, celkem tedy 50 002 Kč, všechny platby bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se úvěr zavázal splatit spolu s příslušenstvím, splatnost prvé splátky byla ke dni , datum, a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Žalovaný uhradil celkem 24 402,96 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně vypověděla smlouvu dne 21. 3. 2025. Od 22. 3. 2025 byl žalovaný v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně se domáhá úhrady jistiny ve výši 25 598,96 Kč, poplatku za vyplacení úvěru 508,89 Kč (1,99 % z vyplaceného úvěru) a smluvního úroku v částce 23 939,21 Kč (1,07 % denně z nesplacené části jistiny). Dále se žalobkyně domáhala smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ohledně níž je žalovaný v prodlení – 0,1 % denně ze zůstatku jistiny až do zaplacení dluhu, a to za období od 21. 12. 2024 do 21. 3. 2025 ve výši 1 065,26 Kč, a to na základě čl. , číslo, odst. , číslo, Smlouvy. Dále žalobkyně nárokovala poplatek za službu ,,, název služby, “ v částce 329,64 Kč v souladu s čl. , číslo, odst. , číslo, smlouvy a poplatek za službu ,,, název služby, “ v částce 23,04 Kč v souladu s čl. , číslo, odst. , číslo, smlouvy. Žalovaný neuhradil dále ničeho, a to ani přes zaslanou písemnou předžalobní výzvu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil.3. Po provedeném dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Z potvrzení o provedených transakcích z účtu žalobkyně ve spojení se sdělením , peněžní ústav, je prokázáno, že žalobkyně zaslala bankovní účet č. , č. účtu, , jehož vlastníkem byl žalovaný, dne , datum, částku 502 Kč, dne , datum, částku 12 400 Kč, dne , datum, částku 5 500 Kč, dne , datum, částku 12 400 Kč, dne , datum, částku 6 000 Kč a dne , datum, částku 13 200 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil žalobkyni částku 24 402,96 Kč, tato skutečnost nebyla učiněna spornou. Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 5. 8. 2025 vyzván ke splnění dluhu ve lhůtě 3 dnů, odeslání výzvy má soud za prokázané z podacího lístku poštovního doručovatele.4. Žalobkyně požadovala zaplacení v záhlaví tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ), avšak k důkazům navrhla toliko, aby soud provedl k důkazu doložené potvrzení o provedených transakcích z účtu žalobkyně a dále navrhla, aby soud učinil dotaz na banku žalovaného , peněžní ústav, , zda byly ve prospěch účtu žalovaného provedeny platby a zda byl bankovní účet žalovaného nebo k němu měl žalovaný dispoziční oprávnění. Další důkazy navrženy nebyly. Soud v rámci přípravy jednání žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení, jakož i k označení důkazů, a to usnesením ze dne 26. 3. 2026, č. j. 17 C 307/2025-19, dále bylo soudem nařízeno jednání, v rámci kterého měl rovněž soud v úmyslu žalobkyni poučit dle ust. 118a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) k doplnění tvrzení i označení důkazů prokazujících, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva a rovněž žalobkyni poučit o následcích nesplnění této výzvy ve smyslu § 118a OSŘ. Žalobkyně ani její právní zástupce se však nedostavili k nařízenému jednání soudu a připravili se tak o možnost poučení dle § 118a OSŘ. Poučení o neunášení důkazního břemene se přitom poskytuje právě při jednání, jak plyne z ustálené judikatury a dále z dikce citovaného ustanovení. Závěr o neunesení důkazního břemene, soud může učinit toliko při samotném jednání, když důkazy nelze hodnotit dříve, než byly provedeny. Soud tak dospěl k závěru, že nemá za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru. Žalobkyně se tak mohla domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ, což žalobkyně v rámci obsahu žaloby rovněž i požadovala. Žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představujícího rozdíl mezi vyplacenou částkou ve výši 50 002 Kč a žalovaným uhrazenou částkou 24 402,96 Kč (tedy 25 599,04 Kč) a rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení v zákonem stanovené výši, a to dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána dne 21. 7. 2025, soud ve smyslu ust. § 573 OZ vycházel z domněnky dojití výzvy (s přihlédnutím ke dnům po které se nedoručuje). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 3 dnů, přičemž žalovaný tuto povinnost nesplnil, dostal se tak do prodlení s plněním, a to ode dne 28. 7. 2025. Z těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, kdy povinnost plnit byla žalovanému uložena ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 OSŘ.5. Pro úplnost soud uvádí, že i pokud by soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla uzavřena, soud by věc posuzoval komplexně a všechna ujednání v dané smlouvě by hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti a i v souvislosti k dopadům, které by uvedený obchod měl. Rovněž by se zabýval tím, zda žalobkyně řádně a dostatečně posoudila uvěruschopnost žalovaného. Pakliže by z obsahu smlouvy vyplývalo, že byl sjednán úrok ve výši 1,066 % denně, činí ročně jeho výše 365 násobek této sazby a dle názoru soudu by toto ujednání dostačovalo k absolutní neplatnosti smlouvy, zejména pokud je soudu ze své činnosti známo, že průměrná výše úroku ze spotřebitelského úvěru s fixací od 1 roku do 5 let v daném období činila kolem 10 % ročně, tedy v tomto smluvním vztahu dosahuje třicetinásobku v té době obvyklé úrokové sazby pro srovnatelné úvěrové produkty. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Dále je nutno zmínit rovněž skutečnost, že ve smlouvě byla sjednána RPSN na 2 135,56%. Za situace, že smlouva byla sjednána navíc adhézním způsobem, kdy žalovaný nemohl reálně vůbec nijak ovlivnit obsah smlouvy, pouze akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní a dále k tomu, že pouze žalovaný byl stižen další sankcí za porušení neplnění splátkové povinnosti, konkrétně smluvní pokutou, která byla navíc stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, pak by soud, po zhodnocení všech výše uvedených rozhodných okolností, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena povinnost právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že smlouva by byla podle ust. § 580 a § 588 OZ jednoznačně ujednáním nemravným a absolutně neplatným. V souladu s ust. § 588 OZ by soud k takové neplatnosti přihlédnul i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalovaného.6. Nárok na úhradu ostatních žalobou uplatněných nároků vzhledem ke skutečnostem uvedeným výše nevznikl, ve zbývajícím rozsahu soud proto výrokem II. žalobu pro nedůvodnost a absenci právního základu zamítl.7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 OSŘ, kdy soud v případě částečného úspěchu náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném řízení byl při zohlednění příslušenství pohledávky více úspěšný žalovaný, u kterého však soud žádné vzniklé náklady nezjistil, proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.