18 C 167/2025-24 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, , (dříve , právnická osoba, ,) jako původním věřitelem a postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, , jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná jednorázově čerpala úvěr ve výši 30 000 Kč. Tento úvěr měl být splacen spolu s úrokem nejpozději dne , datum, . Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované , č. účtu, . Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalována je pohledávka ve výši 45 364,38 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 30 000 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč (3x 250 Kč) dle čl. , číslo, standardních podmínek úvěrové smlouvy a z úroku za období čerpání úvěru ve výši 14 614,38 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila ani po předžalobní výzvě žalobkyně.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a OSŘ, bez nařízení jednání.4. Z úvěrové smlouvy ze dne , datum, , uzavřené prostřednictvím komunikace na dálku, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, , a žalovanou, a na jejím základě se uvedená společnost zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit uvedené společnosti spolu s jistinou i úrok v denní výši 0,4026 % za den, tj. 146,949 % ročně, RPSN 299,98 %. Dále byl ujednán poplatek za prodlení 250 Kč v souvislosti s prodlením s jakoukoli minimální měsíční splátkou. Poskytnutí částky 30 000 Kč žalované vyplývá z výpisu o provedené platbě ze dne , datum, . Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve znění dodatku o pokračující koupi pohledávek ze dne , datum, , dle seznamu postoupených pohledávek. Žalované bylo postoupení pohledávek oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2025 současně s předžalobní výzvou ze dne 14. 6. 2025, vše odeslané dle podacího lístku dne 14. 6. 2025. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení částky, resp. že je zde jiná skutečnost, kvůli níž pohledávka uplatněná žalobkyní neexistuje, leží ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. a § 120 odst. 1 o.s.ř. na žalované. Žalovaná však ani jednu z těchto povinností nesplnila.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Smluvní strany si v úvěrové smlouvě sjednaly povinnost žalované vrátit právní předchůdkyni poskytnutou částku s úrokem ve výši 146,949 % ročně, RPSN 299,98 %. Taková výše úroku nemůže ve světle ustálené judikatury Nejvyššího soudu obstát (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp. zn. 33 Odo 236/2005). Nadto je třeba zmínit, že žalovaná je pro případ prodlení stižena dalšími sankčními poplatky pro případ prodlení a zejména smluvní pokutou. Soud s ohledem na nepřiměřeně vysoký úrok a další sankční ujednání, které smlouva obsahuje, uzavřel, že se předmětná úvěrová smlouva zjevně příčí dobrým mravům, a proto je absolutně neplatná ve smyslu § 588 o.z., kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu.9. Protože soud shledal absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, posoudil soud nárok žalobkyně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaná obdržela peněžní prostředky na podkladě neplatné smlouvy, získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, ve smyslu citovaného ustanovení obohatila, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Žalovaná na svém dluhu, dle tvrzení žalobkyně, ničeho neuhradila. Žalovanou nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by něco uhradila, proto soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 30 000 Kč. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 24. 6. 2025 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 14. 6. 2025 zaslala žalované oznámení o postoupení pohledávky včetně výzvy k plnění, přičemž tato byla žalované doručena v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 18. 6. 2025. Ve výzvě byla žalované poskytnuta lhůta k plnění v délce 3 dnů, která počala běžet dnem obdržení výzvy, tj. do 23. 6. 2025. Od 24. 6. 2025 tak nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.10. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná.11. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě byla žalobkyně úspěšná v 66,10 % a žalovaná v 33,90 %, žalobkyně byla tedy úspěšnější v rozsahu 32,20 %, soud tudíž žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení žalovanou ve výši 1 520 Kč, tj. 32,20 % z částky 4 719 Kč, představující náklady řízení, které tvoří soudní poplatek 1 815 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 700 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 5 AT v celkové výši 2 100 Kč a 3 náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) AT. Advokátka žalobkyně je registrována k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokátky a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky žalobkyně.