10 C 2/2023-17 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky 5 058 Kč, kterou tvoří součet nesplacené jistiny z poskytnuté zápůjčky ve výši 3 500 Kč, poplatku ve výši 910 Kč za poskytnutí zápůjčky a smluvní pokuty ve výši 648 Kč. Dále žalobkyně požaduje příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 4 410 Kč od [datum] do zaplacení a náklady ve výši 1 500 Kč spojené s uplatněním pohledávky. 2. Žalobkyně tvrdí, že dne [datum] uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě jí poskytla 3 500 Kč. Žalovaná se zavázala jistinu vrátit a uhradit též poplatek ve výši 910 Kč za poskytnutí zápůjčky. Strany ve smlouvě dohodly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení žalované s plněním jejích závazků. Dohodly se rovněž na paušální výši nákladů spojených s vymáháním pohledávky, a to mimo jiné ve výši 500 Kč za písemnou upomínku či výzvu k úhradě. Úvěruschopnost žalované žalobkyně zkoumala tak, že si vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, výdajových a jiných poměrech, které ověřila na základě dokumentů od žalované. Ke dni podání návrhu žalovaná zaplatila toliko částku 1 102 Kč, která byla užita na částečnou úhradu smluvní pokuty, jinak je v prodlení s úhradou svého dluhu. Žalobkyně zaslala žalované 5 písemných výzev k úhradě a následně též předžalobní výzvu ze dne [datum], kterou téhož dne též odeslala. 3. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila k žalobě, ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ačkoliv byla poučena, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Ani žalobkyně se k výzvě soudu opatřené doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, rovněž její souhlas se tedy předpokládá podle uvedeného ustanovení procesního předpisu. <b>I. Skutková zjištění soudu</b> 4. Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen„ soud“) učinil následující závěr o skutkovém stavu. 5. Žalobkyně a žalovaná dne [datum] podepsaly smlouvu o zápůjčce, která se týkala poskytnutí zápůjčky ve výši 3 500 Kč, povinnosti žalované vrátit jistinu do [datum] společně s poplatkem ve výši 910 Kč za poskytnutí zápůjčky. Smlouva obsahuje ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % z dlužné částky pro případ prodlení žalované s plněním jejích závazků a obsahuje rovněž ustanovení o paušální výši nákladů spojených s vymáháním pohledávky, a to mimo jiné ve výši 500 Kč za písemnou upomínku či výzvu k úhradě. 6. Žalobkyně sice tvrdí, že zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že si vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, výdajových a jiných poměrech, které ověřila na základě dokumentů od žalované. K výzvě soudu však žalobkyně nekonkretizovala své tvrzení o informace o tom, jaké konkrétní údaje o žalované měla při posuzování úvěruschopnosti k dispozici. Žalobkyně rovněž nevyhověla výzvě soudu, aby důkazně doložila, že ověřovala údaje, které si podle svých tvrzení v rámci posuzování úvěruschopnosti od žalované vyžádala. Žalobkyně byla přitom poučena, že nevyhovění takové výzvě soudu, povede k částečnému zamítnutí žaloby. Soud konstatuje, že žalobkyně neprokázala, že by v rámci posuzování úvěruschopnosti žalované ověřovala žalovanou předložené údaje o své osobě. Žalobkyně současně ani nekonkretizovala, na základě jakých konkrétních údajů o žalované její úvěruschopnost posuzovala. 7. Žalobkyně dne [datum] zaslala žalované částku 3 500 Kč na její účet [bankovní účet]. Žalovaná vrátila toliko 1 102 Kč. Žalobkyně žalované zaslala 5 písemných upomínek k úhradě dluhu, šlo o upomínky ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], následně jí zaslala též předžalobní výzvu ze dne [datum], kterou téhož dne též odeslala. <b>II. Hodnocení soudu</b> 8. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru platí: <i>(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 9. Soud vyhodnotil, že žalobkyně nedostála své povinnosti náležitě posoudit úvěruschopnost žalované. Poskytovatel úvěru se při takovém zkoumání nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. bod 19. nálezu Ústavního soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. III. ÚS 4129/18 ([spisová značka] SbNU 334; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz). Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] CA [anonymizována dvě slova] proti [jméno] [příjmení] a dalším, bod 37.; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu; zvýraznění doplněno soudem). 10. V obdobném duchu se vyjádřil i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://nsoud.cz, který uvedl, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“ Byť se Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí vyjadřoval k již zrušenému § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, s ohledem na obdobnou povahu této regulace s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a její shodný smysl, se dané závěry Nejvyššího soudu uplatní i ve vztahu k aktuálně účinnému zákonu o spotřebitelském úvěru. Rovněž Nejvyšší správní soud shledal, že„ věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána“ (bod 27 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 čj. 1 As 30/2015-39; rozhodnutí Nejvyšší správního soudu jsou dostupná z https://www.nssoud.cz). 11. V posuzované věci přitom žalobkyně neprokázala, že by ověřovala údaje, které o sobě poskytla žalovaná za účelem posouzení její úvěruschopnosti. Žalobkyně ani konkrétně neuvedla, jaké údaje o žalované měla při posuzovaní úvěruschopnosti. Podle soudu bylo přitom nezbytnou součástí posouzení úvěruschopnosti zjištění a dále pak důkladné ověření údajů o výši příjmů a pravidelných výdajů žalované a výši jejích případných závazků. Zjištění výše pravidelných příjmů, výdajů, jakož i způsob plnění dosavadních dluhů tvoří nezbytný základ posouzení úvěruschopnosti (srov. § 86 odst. 2 větu první zákona o spotřebitelském úvěru). Jak bylo výše uvedeno, údaje od spotřebitele je též nezbytné ověření. Jejich ověření př