10 C 269/2023-38 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení: částky 81 238 Kč, kterou tvoří dlužná jistina ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 44 191,72 Kč a dlužný„ poplatek“ ve výši 37 046,28 Kč; kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 517,67 Kč, který podle žalobkyně představuje úrok ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny 44 191,72 Kč za dobu od 1. 3. 2022 do 23. 12. 2022; kapitalizovaného úroku ve výši 9 593,36 Kč, který podle žalobkyně představuje úrok ve výši 24,36 % ročně z dlužné jistiny 44 191,72 Kč za dobu od 22. 2. 2022 do 23. 12. 2022; úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny 44 191,72 Kč od 24 12. 2022 do zaplacení; úroku ve výši 24,36 % ročně z dlužné jistiny 44 191,72 Kč od 24. 12. 2022 do zaplacení. 2. Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyně obchodní korporace [právnická osoba] (dále jen„ Provident“), uzavřela s žalovanou dne 24. 8. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalované vyplatila 50 000 Kč v hotovosti. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit poskytnutou částku 50 000 Kč v 78 splátkách v týdenním režimu a dále zaplatit částku 52 194 Kč označovanou jako„ poplatek“ představovanou součtem úroku ve výši 39 234 Kč, poplatku ve výši 1 500 Kč za zpracování úvěru a odměny za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 11 460 Kč. Úvěruschopnost žalované Provident zkoumal na základě informací od žalované, které po žalované rovněž požadoval doložit. Ke dni 23. 12. 2022 žalovaná zaplatila dohromady jen 23 296 Kč. Následně smlouvou o postoupení pohledávek Provident postoupil svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Na základě uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně po žalované požaduje zaplacení částek uvedených v bodě 1. výše tohoto rozsudku. 3. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila k žalobě, ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ačkoliv byla poučena, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasí s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání. <b>I. Skutková zjištění</b> 4. Na základě dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Za každým z dílčích skutkových zjištění je v závorce uveden důkazní prostředek, z nějž soud dané zjištění čerpal. 5. Žalovaná a zástupce Providentu podepsali dne 24. 8. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě Provident žalované vyplatil 50 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvu. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit poskytnutou částku 50 000 Kč v 78 splátkách v týdenním režimu a dále zaplatit částku 52 194 Kč označovanou jako„ poplatek“ představovanou součtem úroku ve výši 39 234Kč, poplatku ve výši 1 500 Kč za zpracování úvěru a odměny za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 11 460 Kč. Dále se žalovaná zavázala zaplatit pojistné na doplňkovém pojištění v celkové výši 2 340 Kč za celou dobu trvání smlouvy. Celkem se tedy žalovaná zavázala zaplatit částku 104 534 Kč v 78 splátkách po 1 341 Kč placených týdně. Úroková míra byla sjednána ve výši 86 % ročně (smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 28). Jde o úrokovou míru, která přestavuje 10,59násobek průměrné úrokové míry požadované v dané době (srpen 2020) bankami u úvěrů domácnostem na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně. Banky u těchto úvěrů v srpnu 2020 totiž požadovaly průměrný úrok ve výši 8,12 % ročně (informace z databáze ARAD na stránkách [obec] národní banky, č. l. 36). 6. Úvěruschopnost žalované Provident zkoumal na základě informací od žalované o její čisté měsíční mzdě (11 340 Kč), o čistých měsíčních příjmech zbylých členů její domácnosti (15 000 Kč), o tom, že žalovaná bydlí v nájmu, je svobodná a má 1 vyživovací povinnost. Údaje o příjmu žalované Provident ověřil na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek, žalovaná mu dále doložila svou nájemní smlouvu (zákaznická karta na č. l. 27). 7. Žalovaná na svůj závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru zaplatila pouze 23 296 Kč, a to v období od 10. 10. 2020 do 23. 12. 2022. Její platby byly zčásti použity na uhrazení jistiny, zčásti na úhradu pojistného a zčásti na zaplacení„ poplatku“ upraveného smlouvou. Po těchto platbách činila dlužná jistina 44 191,72 Kč (tabulka umoření na č. l. 30, žalobní tvrzení). Žádnou další platbu pak již žalovaná nepoukázala. 8. Provident a žalobkyně uzavřeli dne 14. 12. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Provident na žalobkyni postoupil mimo jiné svou pohledávku za žalovanou vzniklou z titulu uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru (smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 20 a její příloha na č. l. 25 a 26). Postoupení pohledávky Provident žalované oznámil dopisem ze dne 16. 12. 2022 (oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 31 a podací lístek na č. l. 32). 9. Žalobkyně dne 2. 6. 2023 zaslala žalované předžalobní výzvu ze dne 1. 6. 2023, ani ta však žalovanou nepřiměla k uhrazení svého dluhu (předžalobní výzva na č. l. 33 a podací lístek na č. l. 35). <b>II. Hodnocení soudu</b> 10. Po hmotněprávní stránce na posuzovanou věc dopadá úprava v § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“) a v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 11. Provident jako právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované, jak mu ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru se při takovém zkoumání nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 ([spisová značka] SbNU 334), bod 19.; rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] CA Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a dalším, bod 37.; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu). 12. Provident si při posouzení úvěruschopnosti žalované zjistil výši jejího příjmu 11 340 Kč čistého měsíčně, kterou ověřil z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Současně Provident o žalované zjistil, že je svobodná, má 1 vyživovací povinnost, žije v nájmu a čisté příjmy ostatních členů její domácnosti činí 15 000 Kč čistého měsíčně. Na základě právě popsaných zjištění soud vyhodnotil, že Provident jako právní předchůdce žalobkyně dostál své povinnosti podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Nespokojil se totiž jen s informacemi od žalované, nýbrž tyto informace rovněž ověřil na základě předložených dokladů a následně vyhodnotil z hlediska úvěruschopnosti žalované. Na základě popsaných informací lze konstatovat, že žalovaná byla na samé hranici schopnosti sjednaný úvěr splácet, nicméně stále ještě úvěruschopná. Splátka byla sjednána ve výši 1 341 Kč týdně (tj. 191,57 Kč denně, což odpovídá měsíční splátce po zaokrouhlení na celé koruny ve výši od 5 364 Kč do 5 939 Kč v závislosti na počtu dní v daném kalendářním měsíci). Po úhradě takové splátky by žalované z jejího příjmu zbylo 5 401 Kč až 5 976 Kč. Při šetrném a skromném životním stylu je možné z této částky uhradit životní potřeby žalované a jí vyživované osoby. Soud přitom přihlížel ke skutečnosti, že žalovaná v domácnosti nežije sama, nýbrž domácnost sdílí s další osobou s vlastními příjmy, se kterou se tak může dělit o náklady na bydlení. Soud tak uzavírá, že byť jde o hraniční případ, žalovanou je možno ještě považovat za úvěruschopnou. 13. Svou pohledávku za žalovanou Provident postoupil žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku, což bylo žalované oznámeno. Plnění dluhu žalované vzniklého ze smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak oprávněna žalobkyně. 14. Ve smlouvě byl sjednán za období 78 týdnů úrok stanovený pevnou částkou ve výši 39 234 Kč a dále strany sjednaly úrok ve výši 86 % ročně. V obou případech je ujednání o takto vysokých úrocích neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 588 občanského zákoníku, neboť zcela neadekvátním způsobem přesahuje průměrnou úrokovou míru požadovanou bankami v dané době. V daném ohledu lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2007 sp. zn. 33 Odo 234/2005 kde se lze dočíst, že„ při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. I když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, m