10 C 80/2023-14 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalobkyně tvrdí, že dne 10. 7. 2015 obchodní korporace [právnická osoba] (dále jen„ [příjmení] [příjmení]“), uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalované poskytla 2 000 Kč. Žalovaná nesplnila řádně a včas svou smluvně převzatou povinnost vrátit poskytnutou částku, kterou tak žalobkyně požaduje společně s úroky z prodlení, neboť jí [příjmení] [příjmení] postoupila svou pohledávku za žalovanou. Žalobkyně nedisponuje doklady o posouzení úvěruschopnosti žalované. 2. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila k žalobě, ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ačkoliv byla poučena, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasí s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání. <b>I. Skutkový základ</b> 3. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen„ soud“) učinil následující závěr o skutkovém stavu: 4. Žalobkyně prostřednictvím internetového formuláře a potvrzení nabídky SMS zprávou uzavřela s [příjmení] [příjmení] dne 10. 7. 2015 smlouvu, na jejímž základě jí [příjmení] [příjmení] na účet vyplatila 2 000 Kč jako zápůjčku. Dle smlouvy měla žalovaná částku 2 000 Kč zaplatit společně s dalšími 660 Kč do 11. 8. 2015. Žalovaná však částku 2 000 Kč nevrátila. Svou pohledávku za žalovanou postoupila [příjmení] [příjmení] na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována a žalobkyně jí dne 12. 6. 2020 odeslala předžalobní výzvu. <b>II. Hodnocení soudu</b> 5. Po právní stránce na věc dopadá zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), a zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“). Smlouva byla totiž uzavřena dne 10. 7. 2015. 6. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí: Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Podle § 588 občanského zákoníku: Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. V souladu s požadavkem na eurokonformní výklad vnitrostátního práva soud dospěl k závěru, že neplatnost smlouvy zakotvená v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatností absolutní, k níž musí soud podle § 588 občanského zákoníku přihlížet z úřední povinnosti. 9. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice o spotřebitelském úvěru“) platí: Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 10. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru: Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 11. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“), spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud nebyl povinen zkoumat z úřední povinnosti, jakmile k tomu má k dispozici nezbytné právní a skutkové okolnosti, zda byla splněna povinnost věřitele stanovená v článku 8 této směrnice. [obec] efektivity práva Evropské unie brání podmínce, aby sankce, která se uplatní v případě porušení povinnosti věřitele stanovené v článku 8 směrnice 2008/48, tj. neplatnost smlouvy ve spojení s povinností vrátit jistinu, musela být namítnuta spotřebitelem (viz body 23 a 36 36 rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] OPR- [právnická osoba] proti GK; rozhodnutí Soudního dvora jsou dostupná z https://curia.europa.eu). Vnitrostátní soudy jsou přitom povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice o spotřebitelském úvěru, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného (rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 4. 2016 ve věci C‑ [číslo] [příjmení] a [příjmení], bod 79). 12. Výše zmíněným požadavkům vyplývajícím ze směrnice o spotřebitelském úvěru odpovídá výklad, že nedodržení povinnost náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru zakládá rozpor takové smlouvy se zákonem a jde o právní jednání, které zjevně narušuje veřejný pořádek. Jak uvedl Nejvyšší soud, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://nsoud.cz). Nejvyšší soudem zmíněné celospolečenské negativní dopady, jimiž má posouzení úvěruschopnosti bránit, jsou natolik závažné, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, které nepředcházelo náležité zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, se zjevně příčí veřejnému pořádku (§ 588 občanského zákoníku). 13. Žalobkyně uvádí, že nedisponuje doklady o tom, že její právní předchůdkyně [příjmení] [příjmení] před uzavřením smlouvy se žalovanou zkoumala její úvěruschopnost. Smlouva posuzovaná v nynější věci je v takovém případě neplatná podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a jde o neplatnost absolutní podle § 588 občanského zákoníku, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. 14. Pro neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 2 000 Kč podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. Svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni [příjmení] [příjmení] postoupila v souladu s § 1895 a násl. občanského zákoníku a postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. 15. Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. <b>III. Náklady řízení</b> 16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, má tak právo na náhradu nákladů řízení. Přiznaná částka náhrady nákladů 1 489 Kč zahrnuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, paušální náhradu hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby a výzvy k plnění) po 100 Kč (§ 13 odst. 1 a 3 a § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů; dále jen„ advokátní tarif“), odměnu za právní zastoupení advokátkou za tři úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu) a náhradu za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč. Žalobkyně uplatňuje podobné žaloby opakovaně v mnoha případech, přičemž žaloby jsou podávány na ustáleném vzoru, v němž se mění pouze identifikační údaje žalovaného, prodlení, poskytnutých a nesplacených částek.