5 C 139/2023-50 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově dne 3. 5. 2023 žádala vydání rozhodnutí, jímž by soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 16 263 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou [číslo] ze dne 27. 11. 2019. Uvedla, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 11 000 Kč, k jehož vyplacení došlo [datum]. Žalovaná se zavázala za poskytnutý úvěr zaplatit žalobkyni úrok ve výši 62,56 % ročně, když celou částku se zavázala zaplatit v 60měsíčních splátkách po 623 Kč splatných vždy k 18. dni kalendářního měsíce. Uvedla, že žalobce před uzavřením úvěru zjišťoval úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však řádně a včas neplnil podmínky smlouvy, když ocitl v prodlení a žalobkyně zbytek úvěru zesplatnila, následně byl žalovaný vyzván k úhradě zbytku dluhu. Po zesplatnění ke dni 24. 3. 2022 žádá žalobkyně novou jistinu ve výši 10 809,34 Kč odpovídající zbývající původní listině ve výši 9 597,47 Kč a dlužného úroku přirostlému k jistině ve výši 1 211,87 Kč s příslušenstvím, dále žádá smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 498 Kč, náklady vzniklých v souvislosti z prodlením ve výši 600 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny 10 809,34 Kč za každý den prodlení, úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající původní jistině 9 597,47 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení z úrokové sazby 62,56 % ročně. 2. Žalovaná se k jednání dostavila, uvedla, že neměla vůbec k dispozici smluvní dokumentaci, že ačkoli smlouvu podepsala, od žalobce ji nedostala a nevěděla vůbec výši úrokové sazby. Byla ve finančních problémech po úmrtí manžela. <b>3. Soud v řízení provedl účastníky navržené důkazy, které zhodnotil jak jednotlivě, tak v jejích vzájemných souvislostech a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:</b> 4. Smlouva o úvěru: Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 27. 11. 2019 smlouva o úvěru [číslo] na základě, níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 11 000 Kč, vyplacený dne 28. 11. 2019. Skutečnost, že došlo k vyplacení úvěru 11 000 Kč žalovanému, byla prokázána předloženým dokladem o výpisu z účtu žalobkyně o pohybu na účtech prokazující vyplacení úvěru žalovanému. V úvěrové smlouvě, která byla soudu předložena, si účastníci sjednali úrokovou sazbu 62,56 % ročně, kterou se žalovaný zavázal splácet současně s poskytnutým úvěrem ve 60splátkách po 623 Kč splatných vždy k 18. dni měsíce počínaje měsícem prosincem 2019 Smlouva o úvěru byla tak mezi účastníky uzavřena v souladu s § 2395 o. z., když jde o úvěrovou smlouvu, jejíž základní náležitostí je závazek žalobce jako úvěrující osoby žalovanému jako úvěrovanému poskytnout peněžní prostředky a závazek žalovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Úvěruschopnost žalované: Žalobkyně před uzavřením úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích [příjmení]. Databáze byla bez negativního příznaku. Byla zkoumaná také výplata žalovaného, existence účtu s kladným zůstatkem, žalovaný pro schválení úvěru učinil prohlášení ve vztahu k žalobkyni. Na základě toho žalobkyně vyhotovila formulář k hodnocení klienta, když došlo ke schválení úvěru a oznámení toto skutečnosti žalovanému. Soud tedy posuzoval, zda žalobkyně před uzavřením úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní zkoumána řádně. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně posoudila podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257 2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pokud jde o výši sjednaného úroku z úvěru, ten soud posoudil s ohledem na dobré mravy. 6. Úrok z úvěru: Z databáze ARAT ČNB byly zjištěny obvyklé úroky ve výši 8,34 % ročně k datu sjednání úvěru 27. 11. 2019, a to při spotřebitelském úvěru. Pokud soud vychází z judikatury Nejvyššího soudu ČR [spisová značka] a [spisová značka] týkající se úroků, pak soud vychází z toho, že ujednání o výši úroků je oddělitelné od zbývajících ujednání úvěrové smlouvy a dovodil tak soud částečnou neplatnost úvěrové smlouvy ohledně ujednání o výši úroků z úvěru. Neposoudil tak smlouvu jako jednání, které by bylo absolutně neplatné v plném rozsahu. Následně soud postupoval podle § 1802 o. z., a přiznal žalobkyni pouze obvyklé úroky požadované za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka v době uzavření smlouvy. Soud tak zohlednil sjednaný počet splátek a provedl nový výpočet měsíční splátky, která z dohodnutých 623 Kč klesla na 224,83 Kč. V systému takto nově definovaného splátkového kalendáře tak soud dospěl v závěru, že žalovaná by byla v prodlení s úhradou až osmé splátky. V rozsahu, ve kterém nárok žalobkyně, ať již jde o jistinu či o smluvní úrok, překročil nárok dovozený soudem, soud žalobu zamítl. S ohledem na konstrukci nově definovaných splátek zamítl soud i žalobkyní uplatňovanou smluvní pokutu ve vztahu k dílčím nesplaceným neuhrazeným splátkám. Výše sjednaného úroku se zjevně příčí dobrým mravům, je nutné dovodit závěr o absolutní neplatnosti právního jednání (úvěrové smlouvy) v této části, a to podle § 580 odst. 1 o. z., 588 o. z., a 576 o. z. Soud v tomto případě shledal sjednané úroky jako úroky, které se příčí dobrým mravům, když obvyklé úroky v daném místě a čase činily 8,34 % ročně, žalobkyně však sjednal úroky ve výši 62,56 % ročně. V této věci soud odkazuje i na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, [spisová značka] a [spisová značka], když soud dovodil, že ujednání o výši úroků je oddělitelné od zbývajících ujednání úvěrové smlouvy, a že závěry Nejvyššího soudu ČR dopadající a vztahujících se ustanovení § 497 a následujících obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., jsou aplikovatelné i při výkladu ustanovení § 2395 a následujících o. z. Soud proto dovodil dílčí neplatnost předmětné smlouvy ohledně ujednání o výši úroků z úvěru. Nepovažuje jako neplatnou tedy celou smlouvu o úvěru. Při neplatném ujednání o výši úroků z úvěru je nutné postupovat podle § 1802 o. z., a žalobkyni přiznat pouze obvyklé úroky požadované za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka v době uzavření smlouvy. Při obvyklých úrocích na místo vyšších sjednaných úroků tak nemůže v plném rozsahu obstát ani ujednání o splátkovém kalendáři. Poklesem výše úroků z úvěru nutně dojde k úpravě měsíční splátky, která bude nižší, při zachování počtu splátek. Soud tak ve smyslu § 1802 o. z., učil obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště dlužníka. V důsledku nepřiměřeně vysokých úroků z úvěru byla žalované stanovena i vyšší měsíční splátka. Jestliže úrok je soudem snížen, pak zcela logicky musí dojít ke snížení splátky žalované, která se tímto nedostane do zhoršeného postavení dlužníka. Žalobkyně měla povinnost jednat v právním styku poctivě, jak stanoví § 6 odst. 1 o. z., a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, nikdo nesmí těžit ani z protiprávního vztahu, který vyvolal, nebo nad který má kontrolu (§6 odst. 2 o. z.). Podle § 8 o. z., zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Soud proto stanovil jiné splátky, což mu umožňuje § 160 odst. 1 o. s. ř. Původní dohodu o splátkách tak soud shledal jako nepatnou. 7. Platby žalovaného na poskytnutý úvěr: Žalovaná začala na úvěr splácet 11. 12. 2019, když původně splácela po 623 Kč měsíčně, poslední splátku učinila 21. 12. 2021, když celkově za toto období žalovaná zaplatila 15 531 Kč. 8. Zesplatnění úvěru: Účastníci si v uzavřené smlouvě sjednali, že zesplatnění úvěru nastane v případě v prodlení s úhradou splátky (její části) v délce 60 dnů. Žalovaná s ohledem na přepočtení plateb celkem zaplatila na úvěr 15 531 Kč, jistina úvěru činila 11 000 Kč, na dalších platbách tedy zaplatila 3 531 Kč. Ačkoli žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 24. 3. 2022, žalovaná už dnem 21. 12. 2021 měla veškeré nároky vyplývající z úvěrové smlouvy podle přepočtení dle systému ČNB ARAT zaplaceny. Nedostala se tedy vůbec do prodlení. 9. Započítávání jednotlivých plateb dlužníka na dluh: Za situace, kdy soud shledal dohodu o splátkovém kalendáři jako neplatnou, je nutné považovat za neplatné také ujednání o způsobu, jakým budou započítány jednotlivé platby dlužníka. Ve smyslu § 1932 odst. 1 o. z., má-li dlužník plnit na jistinu a úroky, započte se plnění nejprve na úroky z prodlení, poté na úroky, a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. V tomto případě konkrétní vůle žalované projevena nebyla. Ve smyslu § 2395 o. z., věřitel má právo na úroky, jako odměnu za poskytnuté peněžité prostředky a proveden platby mají být ve smyslu § 1932 odst. 1 o. z., provedeny nejprve na obvyklé úroky a pak je vždy nutné určit kolik z té, které platby bude započteno do okamžiku jejího provedení na smluvní úroky (moderované zde na přiměřenou výši, do jaké míry mají být započteny na jistinu. 10. Výpočet umoření jistiny a úroků splátkami žalobkyně a případných zůstatek dluhu: Při poskytnutém úvěru 11 000 Kč a zjištěné úrokové sazbě v systému ČNB ARAT k datu poskytnutí úvěru 27. 11. 2019 ve výši 8,34 % ročně soud zjišťov