5 C 64/2023-70 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově dne 22. 2. 2023 žádala vydání rozhodnutí, jímž by soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 171 823 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou [číslo] ze dne 26. 1. 2016. Uvedla, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 83 000 Kč, k jehož vyplacení došlo 11. 2. 2016. Žalovaná se zavázala za poskytnutý úvěr zaplatit žalobkyni úrok ve výši 94,98 % ročně, když celou částku se zavázala zaplatit v 36 měsíčních splátkách po 5 490 Kč splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Uvedla, že žalobce před uzavřením úvěru zjišťoval úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však řádně a včas neplnil podmínky smlouvy, když ocitl v prodlení a žalobkyně zbytek úvěru zesplatnila, následně byl žalovaný vyzván k úhradě zbytku dluhu. Po zesplatnění žádá žalobkyně také smluvní pokutu v celkové výši 2 031 Kč dle článku [číslo] a [číslo] smlouvy. Před zesplatněním byly uhrazeny 4 splátky po 5 490 Kč, a to dne 15. 3. 2016, 4. 5. 2016, 16. 5. 2016 a 15. 6. 2016. Po zesplatnění byly uhrazeny částky 568,58 Kč dne 6. 6. 2017, 565,58 Kč dne 10. 7. 2017, 565,58 Kč dne 13. 7. 2017, 565,58 Kč dne 5. 9. 2017, 565,58 Kč dne 19. 9. 2017, 773,95 Kč dne 3. 5. 2019, 597,54 Kč dne 4. 6. 2019 a 1 688,43 Kč dne 9. 8. 2019. Žalobkyně navrhla žalobě vyhovět. 2. Žalovaný se k jednání nedostavil, doručeno mu bylo fikcí. <b>3. Soud v řízení provedl účastníky navržené důkazy, které zhodnotil jak jednotlivě, tak v jejích vzájemných souvislostech a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:</b> 4. Smlouva o úvěru: Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 26. 1. 2016 smlouva o úvěru [číslo] na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 83 000 Kč, vyplacený dne 11. 2. 2016. Skutečnost, že došlo k vyplacení úvěru 83 000 Kč žalovanému, byla prokázána předloženým dokladem o výpisu z účtu žalobkyně o pohybu na účtech prokazující vyplacení úvěru žalovanému. V úvěrové smlouvě, která byla soudu předložena, si účastníci sjednali úrokovou sazbu 94,98 % ročně, kterou se žalovaný zavázal splácet současně s poskytnutým úvěrem ve 36 splátkách po 5 490 Kč splatných vždy k 15. dni měsíce počínaje měsícem březnem 2016 Smlouva o úvěru byla tak mezi účastníky uzavřena v souladu s § 2395 o. z., když jde o úvěrovou smlouvu, jejíž základní náležitostí je závazek žalobce jako úvěrující osoby žalovanému jako úvěrovanému poskytnout peněžní prostředky a závazek žalovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Úvěruschopnost žalované: Žalobkyně před uzavřením úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích [příjmení]. Databáze byla bez negativního příznaku. Byla zkoumaná také výplata žalovaného, existence účtu s kladným zůstatkem, žalovaný pro schválení úvěru učinil prohlášení ve vztahu k žalobkyni. Na základě toho žalobkyně vyhotovila formulář k hodnocení klienta, když došlo ke schválení úvěru a oznámení toto skutečnosti žalovanému. Soud tedy posuzoval, zda žalobkyně před uzavřením úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní zkoumána řádně. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně posoudila podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257 2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pokud jde o výši sjednaného úroku z úvěru, ten soud posoudil s ohledem na dobré mravy. 6. Úrok z úvěru: Z databáze ARAT ČNB byly zjištěny obvyklé úroky ve výši 11,75 % ročně k datu sjednání úvěru 26. 1. 2016, a to při spotřebitelském úvěru. Pokud soud vychází z judikatury Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 4498/2007 a 33 Cdo 2029/2018 týkající se úroků, pak soud vychází z toho, že ujednání o výši úroků je oddělitelné od zbývajících ujednání úvěrové smlouvy a dovodil tak soud částečnou neplatnost úvěrové smlouvy ohledně ujednání o výši úroků z úvěru. Neposoudil tak smlouvu jako jednání, které by bylo absolutně neplatné v plném rozsahu. Následně soud postupoval podle § 1802 o. z., a přiznal žalobkyni pouze obvyklé úroky požadované za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka v době uzavření smlouvy. Soud tak zohlednil sjednaný počet splátek a provedl nový výpočet měsíční splátky, která z dohodnutých 5 490 Kč klesla na 2 746,89 Kč. V systému takto nově definovaného splátkového kalendáře tak soud dospěl v závěru, že žalovaná by byla v prodlení s úhradou až osmé splátky. V rozsahu, ve kterém nárok žalobkyně, ať již jde o jistinu či o smluvní úrok, překročil nárok dovozený soudem, soud žalobu zamítl. S ohledem na konstrukci nově definovaných splátek zamítl soud i žalobkyní uplatňovanou smluvní pokutu ve vztahu k dílčím nesplaceným neuhrazeným splátkám. Výše sjednaného úroku se zjevně příčí dobrým mravům, je nutné dovodit závěr o obsolutní neplatnosti právního jednání (úvěrové smlouvy) v této části, a to podle § 580 odst. 1 o. z., 588 o. z., a 576 o. z. Soud v tomto případě shledal sjednané úroky jako úroky, které se příčí dobrým mravům, když obvyklé úroky v daném místě a čase činily 11,75 % ročně, žalobkyně však sjednal úroky ve výši 94,98 % ročně. V této věci soud odkazuje i na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, 29 Cdo 449/2007 a 33 Cdo 2029/2018, když soud dovodil, že ujednání o výši úroků je oddělitelné od zbývajících ujednání úvěrové smlouvy, a že závěry Nejvyššího soudu ČR dopadající a vztahujících se ustanovení § 497 a následujících obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., jsou aplikovatelné i při výkladu ustanovení § 2395 a následujících o. z. Soud proto dovodil dílčí neplatnost předmětné smlouvy ohledně ujednání o výši úroků z úvěru. Nepovažuje jako neplatnou tedy celou smlouvu o úvěru. Při neplatném ujednání o výši úroků z úvěru je nutné postupovat podle § 1802 o. z., a žalobkyni přiznat pouze obvyklé úroky požadované za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka v době uzavření smlouvy. Při obvyklých úrocích na místo vyšších sjednaných úroků tak nemůže v plném rozsahu obstát ani ujednání o splátkovém kalendáři. Poklesem výše úroků z úvěru nutně dojde k úpravě měsíční splátky, která bude nižší, při zachování počtu splátek. Soud tak ve smyslu § 1802 o. z., učil obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště dlužníka. V důsledku nepřiměřeně vysokých úroků z úvěru byla žalované stanovena i vyšší měsíční splátka. Jestliže úrok je soudem snížen, pak zcela logicky musí dojít ke snížení splátky žalované, která se tímto nedostane do zhoršeného postavení dlužníka. Žalobkyně měla povinnost jednat v právním styku poctivě, jak stanoví § 6 odst. 1 o. z., a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, nikdo nesmí těžit ani z protiprávního vztahu, který vyvolal, nebo nad který má kontrolu (§6 odst. 2 o. z.). Podle § 8 o. z., zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Soud proto stanovil jiné splátky, což mu umožňuje § 160 odst. 1 o. s. ř. Původní dohodu o splátkách tak soud shledal jako nepatnou. 7. Platby žalovaného na poskytnutý úvěr: Žalovaný začal splácet podle předložené smlouvy ke dni 15. 3. 2016. Splátky činily 5 490 Kč měsíčně. Do zesplatnění smlouvy zaplatil žalovaný po 5 490 Kč splátky dne 15. 3. 2016, 4. 5. 2016, 16. 5. 2016 a 15. 6. 2016 Celkem tedy zaplatil čtyřikrát 5 490 Kč, celkem 21 960 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky osmé, když zaplatil tímto způsobem necelou osmou splátku, která byla splatná 15. 10. 2016. Jestliže došlo tedy k zesplatnění úvěru 14. 9. 2016, pak došlo k zesplatnění předčasně. Nicméně žalovaný další splátky nezaplatil. Po 16. 9. 2016 zaplatil žalovaný drobné splátky ve výši 565,58 Kč, a to 5x, dne 6. 6., 10. 7., 13. 7., 5. 9., 19. 9. 2017. Potom zaplatil platbu v roce 2019, 773,95 Kč 3. 5., 597,54 Kč dne 4. 6., a 1 688,43 Kč dne 9. 8. 2019. Tímto způsobem zaplatil žalovaný dalších 5 887,82 Kč. 8. Zesplatnění úvěru: Účastníci si v uzavřené smlouvě sjednali, že zesplatnění úvěru nastane v případě v prodlení s úhradou splátky (její části) v délce 60 dnů. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou osmé splátky splatné dne 15. 10. 2016. Až k datu 14. 12. 2016 tak mělo dojít k zesplatnění úvěru. 9. Započítávání jednotlivých plateb dlužníka na dluh: Za situace, kdy soud shledal dohodu o splátkovém kalendáři jako neplatnou, je nutné považovat za neplatné také ujednání o způsobu, jakým budou započítány jednotlivé platby dlužníka. Ve smyslu § 1932 odst. 1 o. z., má-li dlužník plnit na jistinu a úroky, započte se plnění nejprve na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. V tomto případě konkrétní vůle žalované projevena nebyla. Ve smyslu § 2395 o. z., věřitel má právo na úroky, jako odměnu za poskytnuté peněžité prostředky a proveden platby mají být ve smyslu § 1932 odst. 1 o. z., provedeny nejprve na obvyklé úroky a pak je vždy nutné určit kolik z té, které platby bude započteno do okamžiku jejího provedení na smluvní úroky (moderované zde na přiměřenou výši, do jaké míry mají být započteny na jistinu. 10. Výpočet umoření jistiny a úroků splátkami žalobkyn