10 C 312/2023-32 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení: částky 9 601,56 Kč z titulu dlužné jistiny spotřebitelského úvěru; úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 601,56 Kč od 16. 3 2022 do zaplacení; částky 8 979,37 Kč, kterou podle žalobkyně tvoří součet dlužného„ poplatku“ ve výši 6 779,37 Kč upraveného ve smlouvě a poplatků ve výši 2 200 Kč za upomínání žalovaného a za předání pohledávky k vymáhání; kapitalizovaného úroku ve výši 2 036,06 Kč, který podle žalobkyně představuje úrok ve výši 86 % ročně z částky 9 601,56 Kč za období od 16. 3. 2022 do 14. 6. 2022; úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 9 601,56 Kč od 15. 6. 2022 do zaplacení; nákladů ve výši 48 Kč spojených s uplatněním pohledávky; smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč; úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč od 20. 8. 2023 do zaplacení. 2. Žalobkyně tvrdí, že obchodní korporace [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“), dne 4. 5. 2021 uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. [anonymizováno], na jejímž základě žalovanému vyplatil 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázala vrátit vyplacených 10 000 Kč a dále částku 8 959 Kč označovanou jako„ poplatek“ Celkem se tedy žalovaný zavázal vrátit 18 959 Kč v 45 týdenních splátkách, přičemž poslední splátka měla být při řádném splácení uhrazena dne 15. 3. 2022. Úroková míra byla ve smlouvě stanovena na 86 % ročně. Žalovaný podle žalobkyně uhradil dohromady jen 1 200 Kč (ve vyjádřen ze dne 27. 10. 2023 na č. l. 13 žalobkyně změnila své tvrzení o tom, kolik žalovaný zaplatil; v žalobě původně tvrdila, že žalovaný zaplatil dohromady 2 578,07 Kč). Žalobkyně tvrdí, že ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky a sankční poplatky za upomínání a předání pohledávky k vymáhání. Dále tvrdí, že na ni Provident postoupil svou pohledávku za žalovaným z právního vztahu založeného zmíněnou smlouvou o spotřebitelském úvěru. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. 3. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k žalobě, ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasí s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání. <b>I. Skutková zjištění soudu</b> 4. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen„ soud“) učinil následující skutkový závěr. Jednotlivé důkazní prostředky, na jejichž základě učinil svá zjištění, jsou uvedeny v závorce za každým z dílčích skutkových zjištění. 5. Žalovaný a [anonymizováno] dne 4. 5. 2021 podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalovaný svým podpisem na smlouvě potvrdil převzetí částky 10 000 Kč v hotovosti, kterou se zavázal vrátit společně s částkou 7 609 Kč označovanou ve smlouvě jako„ poplatek za spotřebitelský úvěr“. Tuto částku 7 609 Kč tvoří součet úroku určeného pevnou částkou ve výši 4 244 Kč (jde o pevný úrok za 45 týdnů, na které byly rozvrženy domluvené splátky), úhrady ve výši 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru a úhrady ve výši 1 865 Kč za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení. Dále se žalovaný zavázal platit doplňkové pojištění v celkové výši 1 350 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 18 959 Kč (10 000 Kč + 7 609 Kč + 1 350 Kč) v 45 týdenních splátkách. Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy strany učinily i smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, které byly ke smlouvě přiloženy (smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 4. 5. 2021, smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru). Čl. 6.3. a čl. 6 smluvních podmínek upravuje poplatek ve výši 300 Kč za upomínku a poplatek ve výši 1 000 Kč za zahájení vymáhacího řízení (smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru). 6. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] zkoumal úvěruschopnost žalovaného na základě údajů o jeho čistém měsíčním příjmu (20 469 Kč), které ověřil z výplatních pásek a pracovní smlouvy. Dále [anonymizováno] zohledňoval pravidelné měsíční výdaje žalovaného (3 000 Kč) a zjistil, že žalovaný bydlí se svými rodiči v bytovém domě (zákaznická karta ze dne 4. 5. 2021). 7. Žalovaný zaplatil toliko částku 1 200 Kč dne 13. 10. 2021 (tabulka umoření na č. l. 24). 8. [anonymizováno] žalovanému adresoval 4 výzvy k uhrazení dluhu (1) výzvu ze dne 10. 6. 2021 na č. l. 19; 2) upomínku ze dne 14. 12. 2021 na č. l. 25; 3) výzvu ze dne 3. 2. 2022 na č. l. 22; 4) výzvu ze dne 26. 5. 2022 na č. l. 23) a oznámení o zahájení vymáhání pohledávky (oznámení ze dne 20. 9. 2021 na č. l. 26). Vedle toho žalobkyně zaslala žalovanému dne 3. 4. 2023 obyčejný dopis, jímž jej upomenula o úhradu jeho dluhu (výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky). 9. Provident a žalobkyně podepsali dne 29. 12. 2022 a 3. 1. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek, která dopadala i na pohledávku za žalovaným (smlouva o postoupení pohledávek; seznam pohledávek; potvrzení o úhradě, potvrzení o zaplacení kupní ceny). Postoupení pohledávky [anonymizováno] žalovanému oznámil (oznámení ze dne 20. 12. 2022 o postoupení pohledávky). Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu ze dne 29. 5. 2023 se základním právním a skutkovým rozborem (předžalobní výzva ze dne 29. 5. 2023). <b>II. Hodnocení soudu</b> 10. Svou pohledávku za žalovaným [příjmení] postoupil na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení notifikován. Na postoupení pohledávky dopadá § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“). Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabyla žalobkyně také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 11. Po hmotněprávní stránce na posuzovanou věc dopadá úprava v § 2390 a násl. občanského zákoníku a v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 12. Provident jako právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, jak mu ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru se při takovém zkoumání nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 ([spisová značka] SbNU 334), bod 19.; rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] CA Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a dalším, bod 37.; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu). Informace od žalovaném Provident jako právní předchůdce žalobkyně ověřil zejména z výplatních pásek žalovaného a jeho pracovní smlouvy, čímž dostál své povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Rovněž zjištěné údaje o žalovaném (příjmy 20 469 Kč měsíčně čistého, bydlení u rodičů, pravidelné nezbytné výdaje ve výši cca 3 000 Kč) nezavdávaly pochybnosti o schopnosti žalovaného hradit dohodnuté splátky 422 Kč týdně. 13. Smlouva o spotřebitelském úvěru v posuzované věci upravuje úrok z poskytnuté jistiny. Úrok byl sjednán jednak pevnou částkou 4 244 Kč za dobu, po kterou mělo být placeno dohodnutých 45 splátek v týdenním režimu. Období po uplynutí těchto 45 týdnů se má podle smlouvy týkat úroková míra 86 % ročně. 14. Soud konstatuje, že úrok určený pevnou částkou (tj. úrok ve výši 4 244 Kč vázaný na 45 týdnů) dosáhl v procentuálním vyjádření výše 49,18 % ročně (≐ (4 244 Kč / 10 000 Kč): (315 / 365), kde 4 244 Kč je úrok sjednaný pevnou částkou; 10 000 Kč je výše jistiny; 315 (= 45 × 7) je počet dnů v období 45 týdnů a 365 je počet dní v roce). 15. Soud vyhodnotil, že jak úrok 49,18 % ročně, tak úrok 86 % ročně se zjevně příčí dobrým mravům, neboť zcela neadekvátním způsobem přesahují výši úroku, který požadovaly banky v květnu 2021 (doba uzavření nyní posuzované smlouvy) u spotřebitelských úvěrů s fixací do 1 roku. Z tohoto důvodu je smluvní ujednání o úrocích neplatné. 16. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku platí: Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle § 588 odst. 1 občanského zákoníku: Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 1. 2007 sp. zn. 33 Odo 234/2005 konstatoval, že„ při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve