9 C 261/2025-33 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobce se podáním došlým soudu dne 8. 5. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit 13 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 250 Kč od 18. 4. 2024 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši2 500 Kč a částku 3 840 Kč. Žaloba je odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel dne 17. 3. 2024 s žalobcem smlouvu o zápůjčce (Smlouva). Na základě Smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč (jistina), které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne 18.03.2024. Dne 9. 4. 2024 žalovaný uzavřel s žalobcem žádost o navýšení zápůjčky o 5 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne 10. 4. 2024. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek v celkové výši 3 250 Kč (poplatek). Jistina a poplatek byly splatné dne 17. 4. 2024, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka byla žalovanému prokazatelně poskytnuta, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyla žalovaným do dne podání žaloby vrácena v celé výši. Před uzavřením smlouvy si žalobce od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaný je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povinen poskytnout žalobci úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobce tedy splnil svou povinnost dle § 86 ZSÚ, když řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Na základě tohoto prověření žalobce dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též: úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 (čl. 2.3 Smlouvy) (písemné výzvy odeslány dne: 24. 4. 2024, 1. 5. 2024, 8. 5. 2024, 17. 5. 2024, 1. 6. 2024) Žalobce požaduje za poskytnutí údajů na základě strukturovaného dotazu úhradu včetně účelně vynaložených nákladů ve výši 290 Kč a v případě poskytnutí údajů na základě nestrukturovaného dotazu 820 Kč. Výše poplatku za upomínky účtovaná Žalobcem ve výši 500 Kč rovněž odpovídá tržnímu standardu (např. společnost , právnická osoba, . účtuje za každou upomínku 600 Kč, , právnická osoba, . 500 Kč za každou upomínku – výzvu k vyrovnání nepovoleného debetu, u úvěrů pak 350 Kč za první upomínku a 500 Kč za každou další upomínku – informace vyplývající z jejich ceníků dostupných na jejich webových stránkách). Smluvní pokuta dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ze dne 17.03.2024 ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 10 000 (viz nárok 1), a to konkrétně ode dne 18.04.2024 (den následující po splatnosti zápůjčky, viz nárok 1) do dne 7. 5. 2025, kdy žalobce vyhotovuje tento návrh. Ke dni vyhotovení tohoto návrhu se tak po zaokrouhlení na celé koruny jedná o částku 3 840 Kč. Žalobce zaslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky dne 30. 1. 2025, žalovaný však na výzvu nereagoval a svůj dluh neuhradil.2. Žalobce byl usnesením Okresního soudu v Českém Krumlově č. j. 9 C 261/2025-14 ze dne 21. 8. 2025 vyzván k tomu, aby písemně doplnil svá tvrzení obsažená v žalobě o tom, jak bylo v dané věci postupováno při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele a k těmto skutečnostem, aby doplnil nebo označil důkazy. Na tuto výzvu žalobce sdělil, že k prověřování úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a navrhuje, aby soud přiznal žalobci nárok na zaplacení všeho, co žalovaný podle smlouvy o zápůjčce, tj. vrátit bezdůvodné obohacení podle § 2991 zákona č. 8/9/2012 Sb. občanského zákoníku a uhradit úroky z prodlení v zákonné výši.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Se souhlasem účastníků rozhodnul soud podle § 115a občanského soudního řádu (o. s. ř.) bez nařízení jednání.4. Soud má smlouvou o zápůjčce ze dne 17. 3. 2024 prokázáno, že žalobce poskytnul žalovanému peněžní prostředky, a to částku 5 000 Kč zaslanou na účet žalovaného 18. 3. 2024 a částku 5 000 Kč zaslanou na účet žalovaného 10. 4. 2024. Skutečnost, že žalobce žalovanému tyto peněžní prostředky poskytnul prokazuje také výpis z účtu žalovaného. Smlouva o půjčce prokazuje podmínky, za nichž měla být půjčce splacena, tak jak je uvedeno v odstavci 1. odůvodnění tohoto rozsudku.5. Žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na tuto smlouvu je třeba použít také ustanovení § 86-89 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vyžaduje, aby poskytovatel úvěru před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované, přičemž zkoumáním se míní také ověřování tvrzení, která žalovaná učinila. Pokud žalobce neprokázal, způsobem majetkové výdělkové a další majetkové poměry neověřoval, způsobuje to neplatnost smlouvy o úvěru. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobce, na něhož byla pohledávka postoupena v souladu s § 1879 a následujících občanského zákoníku, má tedy nárok pouze na jistinu ve výši 10 000 Kč, kterou žalobce žalovanému poskytnul a tem ji žalobci nevrátil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nevyjádřil se tedy ani k tomu, jaké jsou jeho možnosti vrátit poskytnutou jistinu. Soud proto stanovil lhůtu odpovídající výši žalované částky a době prodlení žalovaného s jejím zaplacením. Další složky nároku sjednané ze smlouvy jsou tedy neoprávněným nárokem, který soud zamítnul ve výroku II. tohoto rozsudku.6. S ohledem na částečné zamítnutí žaloby rozhodnul soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.7. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.