5 C 33/2026-40 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně: Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 6. 11. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 50 490 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 5. 9. 2024, 7. 9. 2024, 21. 9. 2024, kterou uzavřel žalovaný s žalobkyní prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz. Na základě této smlouvy dluží žalovaný žalobkyni částku 50 490 Kč s příslušenstvím.2. Platební rozkaz: Ve věci byl vydán platební rozkaz EPR , č. účtu, -5 ze dne 14. 11. 2025, tento byl pro nedoručení žalovanému zrušen.3. Předžalobní výzva: Před podáním žaloby byla žalovanému řádně odeslána předžalobní výzva, a to dne 19. 10. 2025.4. Rozhodování bez nařízení jednání: Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého „K projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednáním souhlasí“. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k žalobě ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání.5. Skutková zjištění soudu: Žalobkyně v řízení prokázala předloženými listinnými důkazy, zejména smlouvou o spotřebitelském úvěru a informačním formulářem k ní, sazebníkem poplatků, dokladem o čerpání úvěru a platební historií a doklady o poskytnutých úvěrech, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvy o úvěru, když žalovaný tyto smlouvy uzavíral opakovaně. 5. 9. 2024 uzavřela smlouvu na částku 3 000 Kč, 3 000 Kč, 4 000 Kč a 5 000 Kč, 7. 9. 2024 uzavřela smlouvy na 2 000 Kč a 3 000 Kč, 21. 9. 2024 uzavřela smlouvy na 2 000 Kč, 1 000 Kč, 2 000 Kč, 1 000 Kč, 1 000 Kč, 1 000 Kč, 2 000 Kč. Celkově za tyto tři dny uzavřel smlouvy na částku 30 000 Kč. Žalobkyně předložila doklady o odeslání těchto částek na účet žalovanému, zároveň soud si vyžádal zprávy od bankovního ústavu žalovaného o příchozích platbách na jeho účet od žalobkyně. Žalobkyně tak prokázala poskytnutí jistiny ve výši 30 000 Kč na účet žalovaného. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na uvedené úvěru něco zaplatil. Žalovaná částka se skládá z nezaplacené jistiny ve výši 30 000 Kč, smluvního úroku ve výši 40 % ročně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru, kterou žalobkyně kapitalizovala na částku 12 000 Kč. Dále žalobkyně žádá zákonný úrok z prodlení z částky 42 000 Kč ve výši 12 % ročně od 9. 1. 2025 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 8 490 Kč.6. Zkoumání úvěruschopnosti: Soud po seznámení se s listinnými důkazy vyzval žalobkyni, aby předložila a označila důkazy o prověření příjmů a výdajů žalovaného za období před poskytnutím úvěru, posouzení závazků žalovaného a jejich plnění, posouzení celkové majetkové situace žalovaného. Žalobkyně na výzvu soudu neodpověděla, doklady ani tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti nedoplnila. Za této situace soud s ohledem na zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), dospěl soud k závěru, že žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1, 2 řádně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele.7. Skutkový závěr soudu: Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaný uzavřel s žalobkyní opakovaně smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to dne 5. 9. 2024, 7. 9. 2024 a 21. 9. 2024, když na základě těchto smluv souhrnně vyčerpal žalovaný částku 30 000 Kč, která mu byla převedena na jeho účet. Žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho nezaplatil. Uzavřené smlouvy o úvěru soud posoudil jako neplatné s ohledem na řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný je proto povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z titulu bezdůvodného obohacení tak bylo vyhověno žalobě co do částky 30 000 Kč. Žaloba byla zamítnuta co do kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 40 % ročně z čerpané jistiny v celkové výši 12 000 Kč, co do zákonného úroku z prodlení a co do smluvní pokuty 8 490 Kč.8. Právní posouzení: Po právní stránce soud vychází z § 2991 odst. 1 o. z., dle něhož „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Podle § 2991 odst. 2 o. z. „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám“.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy“.11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“.12. Podle § 87 odst. 2 téhož ustanovení „Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům“.13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn.33 Cdo 2178/2018 „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“.14. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 bod 17. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů“.15. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1902/2025: Bod 14.: “Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jis