5 C 35/2026-61 – Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově dne 18. 3. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalovanému platit jí na její výživu za období od 18. 3. 2023 částku 10 000 Kč měsíčně, když později žalobkyně tuto částku snížila na 8 500 Kč měsíčně. Mezi účastníky bylo nesporným, že žalovaný za žalované období platil žalobkyni částku 4 000 Kč měsíčně.2. Žalovaný souhlasil se zvýšením výživného, avšak nikoli na žalobkyní uvedenou částku 8 500 Kč měsíčně, když uvedl, že jeho osobní a majetkové poměry umožňují platit maximálně 7 000 Kč měsíčně.3. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:4. Žalobkyně a žalovaný jsou v poměru dcera a otec. Tyto skutečnosti byly zjištěny z rodného listu žalobkyně, z něhož bylo zároveň zjištěno, že se narodila , Datum narození žalobkyně, .5. Žalobkyně soudu předložila potvrzení o studiu ze dne 18. 12. 2025, z něhož vyplývá, že ve školním roce 2025/2026 byla studentkou IV. ročníku Gymnázia , adresa, . Dle sdělení žalobkyně se jednalo o čtyřleté studium. Po celou dobu, za kterou žádá určení výživného, byla žalobkyně studentkou Gymnázia , adresa, . Žalobkyně soudu zároveň předložila maturitní vysvědčení ze dne 20. 5. 2026, z něhož je zjištěno, že žalobkyně řádně ukončila studium na gymnáziu maturitní zkouškou. Dle sdělení žalobkyně se žalobkyně chystá studovat vysokou školu, když přijímací řízení právě probíhají, zatím přijata na vysokou školu nebyla. Pokud by dále nestudovala vysokou školu, je srozuměna s tím, že by vyživovací povinnost otce skončila, neboť by již byla schopna se samostatně živit. Žalobkyně žije se svojí matkou v nájemním bytě o velikosti 3+1, nikdo jiný ve společné domácnosti nežije. Žalobkyně uvedla, že její pravidelné výdaje jsou 1 000 Kč měsíčně na učebnice každý rok, dále pak 500 Kč na mobilní telefon, jednou za pět let úhrada nových brýlí v částce 2 000 Kč – 3 000 Kč. Žalobkyně nemá žádné koníčky, neboť na ně nemá finanční prostředky. Na mimoškolní aktivity se školou nejezdila pro nedostatek finančních prostředků. V roce 2024 a v roce 2025 si o prázdninách v měsících červenci a srpnu přivydělávala, když v roce 2025 si vydělala 20 000 Kč, v roce 2024 částku 17 000 Kč. V roce 2026 s ohledem na maturitní zkoušku a na přijímací zkoušky na vysokou školu již žádné brigády neměla. Cesta z , adresa, a zpět stála žalobkyni 40 Kč denně, tedy v průměru 880 Kč za měsíc. Za obědy platila 600 Kč za měsíc. Žalobkyně má jinak běžné výdaje spojené s živobytím. Žalovaný jí platí za celé žalované období 4 000 Kč měsíčně k rukám matky, nad rámec výživného jí dával jen běžné dárky k Vánocům nebo narozeninám, žádné hodnotnější dary, ani příspěvky na autoškolu či školní akce jí neposkytl.6. Žalovaný žije ve společné domácnosti se svou partnerkou, a to v rodinném domě v , Anonymizováno, . Tento rodinný dům opravuje, když jeho měsíční výdaje na splácení půjček činí 12 376 Kč. Soud v rámci předvídatelnosti rozhodnutí soudu uvedl, že tyto částky nemohou být zcela započítány na výdaje žalovaného, neboť nemůže být k tíži žalobkyně, že žalovaný ve větší míře rekonstruoval rodinný dům. Z části je však možné k těmto výdajům přihlédnout, a to v rozsahu přibližně 5 000 Kč měsíčně, neboť pokud by žalobce měl pronajatý byt, musel by nájemné také platit. Soud by za obvyklé nájemné považoval částku 10 000 Kč, když polovinu z této částky by měla hradit partnerka žalovaného. Náklady na elektřinu činí 8 500 Kč měsíčně, v předchozím období činily 6 000 Kč měsíčně, nicméně žalobce pak v roce 2025 doplácel 41 964,72 Kč. Spolu s dalšími platbami činí měsíční výdaje na bydlení 12 000 Kč, polovinu z těchto výdajů dle sdělení žalovaného hradí jeho partnerka, na jeho výdaje se mu započítává tedy 6 000 Kč měsíčně. Za léky žalovaný zaplatí 800 Kč měsíčně, za cestu do zaměstnání a zpět měsíčně 3 500 Kč, neboť dojíždí 30 km. Jinak má žalovaný běžné výdaje na živobytí. Vyživovací povinnost má jen ke zletilé , Jméno žalobkyně, , starší dcera se již byla schopna samostatně živit v roce 2021. Žalovaný soudu předložil doklady o svých pravidelných měsíčních příjmech, když uvedl, že je po celé žalované období zaměstnán u stejného zaměstnavatele, u firmy , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , adresa, . Z předložených potvrzení o příjmu vyplývá, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za období od 3/2023 do 5/2024 činil 33 028,40 Kč, za období od 6/2024 do 5/2025 činil 32 570,60 Kč, za období od 6/2025 do 5/2026 a až do současné doby činí průměrný příjem 32 452,20 Kč. Jeho partnerka pracuje jako manuální dělnice ve výrobě a její průměrný měsíční příjem činí dle sdělení žalobce přibližně 25 000 Kč. Žalovaný potvrdil, že po celé žalované období přispíval na výživu dceři 4 000 Kč měsíčně, žádné hodnotnější dary, ani mimořádné platby nad rámec výživného neplatil.7. Matka žalobkyně žije s žalobkyní ve společné domácnosti, když žijí v nájemním bytě o velikosti 3+1. Nájemné činí 9 500 Kč měsíčně, spolu s elektřinou 10 500 Kč měsíčně. Matka žalobkyně je v částečném invalidním důchodu, když dřívější invalidní důchod ve výši 8 500 Kč měsíčně jí byl zvýšen na 9 097 Kč. Pobírá příspěvek na bydlení ve výši 7 510 Kč, dále potom příspěvek v nouzi ve výši 5 988 Kč – 9 980 Kč měsíčně. Potvrdila, že žalovaný platí žalobkyni na výživu 4 000 Kč měsíčně, což bylo zjištěno i z výpisu z účtu. Uvedla také, že s finančními prostředky, které mají s dcerou k dispozici, nevyjdou. Starší dcera je proto finančně podporuje, nakupuje jim. V roce 2023 byla matka žalobkyně zaměstnána, pobírala 10 000 Kč měsíčně a příspěvek na bydlení ve výši 2 228 Kč – 3 999 Kč.8. Zpětné přiznání výživného: Soud se zabýval otázkou, zda je namístě přiznat výživné žalobkyni jako zletilému dítěti i za dobu před zahájením řízení, a to až tři roky zpětně. Podle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat i zpětně, nejdéle však za dobu tří let ode dne zahájení řízení. Smyslem této právní úpravy je zajistit oprávněné osobě, zde zletilému dítěti, aby nebyla zkrácena na svém právu na výživu v důsledku prodlení s uplatněním nároku, pokud potřeba výživy objektivně existovala již dříve. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti přitom podle § 911 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), trvá i po dosažení zletilosti, není-li dítě schopno se samo živit. Skutečnost, že se jedná o dítě zletilé, proto sama o sobě nevylučuje přiznání výživného zpětně, pokud byly splněny materiální podmínky vyživovací povinnosti již v rozhodném období. Žalobkyně se připravovala na budoucí povolání a žalovaný neplnil vyživovací povinnost v odpovídající míře. Lze tedy přiznat výživné v odpovídající míře i za 3 roky zpětně (I. ÚS 871/24, I. ÚS 1760/24).9. Skutkový závěr soudu: Žalobkyně a žalovaný jsou ve vztahu dcera a otec, ve smyslu § 910 odst. 1 o. z. mají jako předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Žalobkyně po žalované období studovala střední školu, nebyla tak schopna se samostatně živit. Otec neplnil řádně svou vyživovací povinnost vůči žalobkyni, výživné platil v nedostatečné výši. Žalobkyně má právo na doměření výživného za období tří let zpětně od podání žaloby, tedy od 18. 3. 2023. V době 18. 3. 2023 bylo žalobkyni 15 let, , datum, jí bylo 16 let. V současné době žalobkyně dne , datum, dovršila 19 let. Soud stanovil výživné ve vztahu k věku žalobkyně, jejím odůvodněným potřebám jako studentky střední školy a jejím majetkovým poměrům. Soud dále vycházel z osobních a majetkových poměrů otce, který žije v rodinném domě se svou přítelkyní, která se podílí na platbách za bydlení. Žalovaný má jednu vyživovací povinnost, soud vycházel z jeho průměrných příjmů za období od 18. 3. 2023 do současné doby, jakož i z jeho schopností, možností a majetkových poměrů. Soud posoudil i poměry matky žalobkyně, která řádně plnila a plní vyživovací povinnost.10. Určení výživného: Soud rozdělil žalované období na intervaly ukončené ke konci měsíce předcházejícího narozeninám žalobkyně. V době počátku žalovaného období 18. 3. 2023 byla žalobkyně 15letá, v červnu 2023 dosáhla 16 let. Soud vycházel z průměrného čistého měsíčního příjmu žalovaného za období od března 2023 do května 2024 ve výši 33 028,40 Kč. Za toto období žalobkyni přiznal soud částku výživného 6 750 Kč měsíčně. Za další období od června 2024 do května 2025 vycházel soud z průměrného čistého měsíčního výdělku žalovaného za toto období ve výši 32 570,60 Kč, který soud vypočetl z předložených potvrzení o mzdě. V té době bylo žalobkyni 17 let. Soud dospěl k obvyklému a přiměřenému výživnému ve výši 6 850 Kč. Za období od června 2025 do května 2026 vycházel soud z průměrného čistého měsíčního příjmu 32 452,20 Kč, v té době bylo žalobkyni 18 let, tomu odpovídá výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně. I za následující období od června 2026 má žalobkyně jako 19letá právo na částku výživného ve výši 7 000 Kč měsíčně, neboť její obvyklé výdaje se již žádným způsobem nezvyšují. Soud nemůže přihlížet k tomu, že žalobkyně bude studovat vysokou školu, pokud na ni bude přijata, ke dni rozhodování soudu