Žalobce se žalobou došlou soudu dne 21. 5. 2026 domáhá snížení vyživovací povinnosti k zletilému synovi , Jméno žalovaného, z původní částky 5 000 Kč na částku 2 500 Kč měsíčně s tím, že na straně výživou oprávněného došlo ke změně poměrů, a to přiznání invalidního důchodu 17 648 Kč již od roku 2021. Po zpětném doplacení přiznaného invalidního důchodu má na účtu, spolu se stavebním spořením placeným jeho matkou, asi 800 000 Kč. Od poslední úpravy nedošlo u žalobce ke změně poměrů, pracuje u stejného zaměstnavatele.2. Žalovaný s návrhem nesouhlasil. Životní náklady dospělého člověka s těžkým zdravotním postižením věkem neklesají, pouze se mění jejich struktura. Dne 30. 6. 2025 ukončil vzdělávání v praktické škole v Českých Budějovicích a nastala potřeba pečovat o něj celodenně. Zaměstnavatel umožnil opatrovnici pracovat převážně z domova, aby mohla skloubit práci s celodenní péčí o něho. Pomáhá jí přitom také její matka, u které žalovaný často pobývá. Je pravdou, že žalovanému odpadly dřívější náklady okolo 3 000 Kč měsíčně na dopravu do školy, ale tento pokles je kompenzován nárůstem jiných nákladů. Ukončením docházky ztratil nárok na dotované školní stravování, které mu tak musí platit, čímž stouply náklady o 2 000 Kč – 3 000 Kč měsíčně. Tím, že nechodí do školy a tráví více času doma, v péči rodiny, se také zvýšila spotřeba energií v domácnosti. Rovněž je nutné přihlédnout i k inflaci. Žalovaný trpí pervazivní vývojovou poruchou – poruchou autistického spektra (PAS), středně těžkým mentálním postižením a mutismem. Postižení je trvalé, má původ v dětství a zcela vylučuje jeho zapojení do běžného pracovního procesu, proto mu byla přiznána invalidita III. stupně. Nikdy nebude schopen se samostatně živit. Jeho příjem dokáže pokrýt náklady na jeho život pouze částečně, vyživovací povinnost rodičů proto trvá po celý jeho život. Žalovaný vyžaduje specifický přístup, nepřetržitou celodenní péči, asistenci a stálý dohled a pomoc při zvládání každodenních úkonů. Není schopen samostatného bezpečného fungování, potřebuje strukturovaný režim, pomoc při osobní hygieně, přípravě jídla, komunikaci s okolím atd. Aby tuto péči opatrovnice zvládla a zajistila mu důstojný život v domácím prostředí a nemusela ho umístit do ústavního zařízení, přizpůsobila tomu pracovní, ale i osobní život. Pokud by celodenní péči měla zajišťovat profesionální sociální služba, činí hodinové náklady 165 Kč. Při započtení pouhých 8 hodin aktivní asistence by náklady na tuto péči činily 39 600 Kč měsíčně. Žalovaný s ní žije ve společné domácnosti v bytě, který je v jejím výlučném vlastnictví. Hodnota tohoto bezplatného bydlení odpovídá polovině obvyklého tržního nájemného v dané lokalitě, což je přibližně 7 500 Kč měsíčně. Bydlení a zázemí je také přímou formou její péče. Žalovaný žalobce občas navštěvuje, na osobní péči o něho a chodu jeho života se vůbec nepodílí. Dosavadní výživné pokrývá jen část reálných potřeb žalovaného. Jeho snížení by znamenalo přenesení veškeré zátěže pouze na ni, což je v rozporu se zásadou dobrých mravů i se zákonem.3. Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově čj. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 10. 11. 2021, byla schválena dohoda rodičů tehdy nezletilého žalovaného o zvýšení výživného z částky 2 300 Kč na 5 000 Kč měsíčně, splatné vždy do 15. dne k rukám opatrovnice. V té době začal navštěvovat dvouletou praktickou školu v Českých Budějovicích. V době předchozího rozhodnutí měli oba rodiče dvě vyživovací povinnosti, matka měla příjem 20 547 Kč a otec 18 420 Kč. Od 1. 9. 2021 žalovaný platil za oběd částku 30 Kč, pomůcky stály 2 200 Kč, doprava 3 000 Kč. V roce 20105 byl u něho diagnostikován autismus a středně těžká mentální retardace s přiznaným příspěvkem na péči 6 600 Kč měsíčně. Potřebuje dohled a vše připravit, přestal sám komunikovat. Je v péči neurologa, psychologa a psychiatra, navštěvuje logopedii. Pokud nebyl otec v zaměstnání, 2x týdně ho navštěvoval, dával mu dárky k Vánocům a narozeninám. Matka v té době neměla jinou vyživovací povinnost. Měsíční náklady na bydlení činily 5 500 Kč. Žalovaném nepravidelné platila stavební spoření a sobě penzijní připojištění 100 Kč měsíčně. Byla zaměstnána jako účetní s průměrným měsíčním čistým příjmem 26 130 Kč. Žalobce v té době žil střídavě sám a střídavě u přítelkyně, které přispíval na domácnost 3 000 Kč měsíčně. Má byt v osobním vlastnictví s měsíčními náklady 3 500 Kč, hradí si důchodové připojištění 300 Kč měsíčně. U firmy , Anonymizováno, , , právnická osoba, . dosahoval příjmu 27 764 Kč měsíčně.4. Z psychologického vyšetření ze dne 4. 8. 2025 soud zjistil, že žalovaný trpí velmi těžkým atypickým autismem, mutismem. Úroveň kognitivních funkcí je v pásmu lehké až středně těžké mentální retardace. Má velmi těžké poškození komunikace znemožňující mu sociální fungování, těžké poškození mnestických funkcí a pozornosti, výrazně zpomalené psychomotorické tempo. Má těžkou poruchu soběstačnosti a je zbavený svéprávnosti. Vzhledem k absenci komunikace lze očekávat další progresi deteriorace kognitivních funkcí. V prožívání těžká sociální úzkost, mírné depresivní rozlady, psychopatickou symptomatika – poruchy myšlení. Těžká psychosexuální a osobnostní nezralost.5. Ze složky listin předložených opatrovnicí soud zjistil, že celkové roční náklady na bydlení v jejím bytě činí 69 269,51 Kč, což znamená v průměru měsíčně 5 772,46 Kč. V bytě bydlí dvě osoby, poloviční podíl na jednoho tak činí 2 886,23 Kč. Předloženy byly úhrady záloh na elektrickou energii, fakturace za období září 2024 - září 2025 (včetně nákladů na bydlení v předchozím bytě), předpis měsíčních plateb platných od roku 2026, potvrzení o provedených transakcích, vyúčtování nákladů za užívání bytu za období roku 2025 a faktury za připojení k internetu od společnosti , právnická osoba, . Náklady na bydlení žalovaného u babičky (spotřebované energie za přibližně 2-3 dny v týdnu) činí 850 Kč měsíčně. Za období od ledna 2005 do června 2026 opatrovnice vynaložila na opravy a údržbu a vybavení společné domácnosti částku 57 270 Kč. Což rozpočítáno do období jednoho roku v průměru znamená 3 181,67 Kč měsíčně. Opatrovnice náklady doložila příslušnými fakturami a nákupními doklady. Současně předložila stav kuchyňské linky před a po výměně, rovněž stav podlah (výměna lina) a dále řádné faktury za plyn.6. Z potvrzení zaměstnavatele žalobce za období od června 2025 do května 2026 vyplývá, že jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 33 078 Kč.7. Skutkovým závěrem soudu je, že od poslední úpravy poměrů k tehdy nezletilému žalovanému uběhlo téměř šest let. Od té doby došlo ke změně poměrů na straně žalobce, jako výživou povinného, navýšením jeho měsíčního příjmu z částky 27 764 Kč na 33 078 Kč. Sám uvedl, že jinak má pouze běžné výdaje. V případě žalovaného došlo ke změně spočívající v přiznání invalidního důchodu III. stupně ve výši 17 648 Kč měsíčně. Opatrovnice pobírá příspěvek na péči 14 800 Kč a příspěvek na mobilitu syna činí 900 Kč měsíčně. Podle přehledu vypracovaného opatrovnicí činí příjmy syna za dané období 23 548 Kč měsíčně (včetně výživného 5 000 Kč) a výdaje 21 300 Kč (čl. 23), což představuje měsíční rezervu 2 248 Kč. Soud nemá pochybnosti o tom, že je to právě opatrovnice, matka žalovaného, která osobní péčí a za pomoci její matky, zajišťuje žalovaného v jeho potřebách, které jsou značně modifikovány v důsledku jeho zdravotního postižení. Pokud v přehledu synových výdajů uvedla, že náklady na bydlení, včetně oprav a údržby činí 5 000 Kč měsíčně, lze zohlednit náklady na bydlení, které v rozsahu 50 % připadající na žalovaného a činí 2 886,23 Kč měsíčně. Jednorázové výdaje na opravy, údržbu a vybavení bytu ve výlučném vlastnictví opatrovnice však nemohou činit měsíčně 1 590,84 Kč dle jejího výpočtu, neboť se jedná o náklady, které sice zlepšují kvalitu bydlení, ale nelze je rozpočítat pouze za období od 1. 1. 2025 do 30. 6. 2026, ale v řádu možných desítek let jejich užívání. Lze shrnou, že od poslední úpravy výživného se příjem žalobce se navýšil o 5 314 Kč, přičemž po odečtení nákladů na bydlení 3 800 Kč mu zbývá na měsíc částka 29 278 Kč. V případě žalovaného se jedná o navýšení příjmu o invalidní důchod III. stupně ve výši 17 648 Kč a ubyly mu výdaje spojené s dopravou do školy a zpět (3 000 Kč měsíčně), přičemž tento výdaj kompenzuje navýšení nákladů na již nedotované jídlo.8. S ohledem na zdravotní stav žalovaného je zcela nepochybné, že vyživovací povinnost rodičů ve smyslu § 910 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) i nadále trvá, protože není a ani nebude nikdy schopen se sám živit. Podle ustanovení § 915 o. z. má životní úroveň dítěte být zásadně shodná s životní úrovní rodičů, přičemž toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (§ 913 odst. 1 o. z.). Za daného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že jsou důvody pro snížení vyživovací povinnost žalobce, ale nikoli o částku 2 500 Kč měsíčně, ale pouze o 1 000 Kč měsíčně.9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Z větší části úspěšný žalovaný se práva na ně vzdal, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.