38 C 234/2020-25 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 20. 7. 2020 domáhal vrácení zálohy za neprovedené dílo, které pro něj měl vykonat žalovaný. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se nedostavil, proto soud rozhodoval ve smyslu ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 2. Z listiny označené jako„ Dohoda o provedení práce“ č.l. 5 bylo zjištěno, že žalovaný se jako zhotovitel zavázal pro žalobce jako ob jednatele postavit 3 gabionové zdi za cenu 100 000 Kč v období od 13. 5. 2019 do 30. 5. 2019. Žalobce dle smlouvy složil žalovanému dne 13. 5. 2019 zálohu ve výši 20 000 Kč. Z listiny ze dne 17. 5. 2019 (č.l. 6) bylo zjištěno, že žalobce složil žalovanému další zálohu ve výši 33 000 Kč. Z dopisu ze dne 5. 3. 2020 (č.l. 7) bylo zjištěno, že žalobce odstoupil od smlouvy o dílo s odůvodněním, že žalovaný dílo neprovedl, vyzval žalovaného k vrácení zálohy. Z listiny označené jako„ Rozpočet s výkazem výměr“ (č.l. 8 - 9) bylo zjištěno, že hodnota stavebních prací provedených žalovaným na pozemku žalobce činí 21 139 Kč. 3. Soud má za zjištěné, že žalobce provedl pro žalovaného v období od 13. 5. 2019 do 5. 3. 2020 stavební práce, jejichž hodnotu lze stanovit na částku 21 139 Kč. Žalobce zaplatil žalovanému zálohu v celkové výši 53 000 Kč. 4. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem jako ob jednatele a žalovaným jako zhotovitelem byla ve smyslu ust. § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), uzavřena smlouva o dílo, v níž se žalovaný zavázal v období od 13. 5. 2019 do 30. 5. 2019 zhotovit pro žalobce plot a žalobce se zavázal za dílo uhradit cenu za dílo ve výši 100 000 Kč. Označení listiny jako„ dohoda o provedení práce“ nemá na právní kvalifikaci vliv, neboť soud posuzuje právní jednání účastníku dle obsahu, nikoli podle nadpisu na listině. 5. Podle ust. § 2000 o.z lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. Vzhledem k tomu, že žalovaný v dohodnutém termínu dílo neprovedl, vzniklo žalobci právo odstoupit od smlouvy ze zákona. Je zřejmé, že žalobce jako právní laik nepostupoval striktně podle ust. § 1977 o.z. upravujícího možnost odstoupení od smlouvy při prodlení, neboť oznámení z března 2020 nelze považovat za oznámení učiněné bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení s předáním díla ob jednatel dozvěděl. Ovšem situaci, kdy se ob jednatel snaží splnit smlouvu v souladu se zásadou upravenou v ust. § 3 odst. 2 písm. d) o.z., skládá vysokou zálohu představující polovinu ceny díla a zhotovitel zároveň ponechává v místě díla po dobu mnoha měsíců své nářadí pro zhotovení díla, a proto ob jednatel neodstupuje od smlouvy v řádu dní po uplynutí termínu (tedy bez výše zmíněného zbytečného odkladu ve smyslu ust. § 1977 o.z.), ale spíše v řádu měsíců, nelze vykládat v neprospěch ob jednatele. Žalobci jako ob jednateli i při nevyužití postupu dle ust. § 1977 s ohledem na ust. § 2003 odst. 2 o.z. stále zbývala možnost odstoupit od smlouvy ve smyslu ust. §2002 o.z. (což sám žalobce v dopise z 5. 3. 2020 také výslovně uvedl), neboť nedokončení díla víc než 9 měsíců po sjednaném termínu lze považovat za porušení smlouvy podstatným způsobem, žalovaný zhotovitel jako strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy musel vědět, že by druhá strana – žalobce ob jednatel - smlouvu za takových okolností neuzavřel. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce platně odstoupil od smlouvy o dílo. Odstoupením od smlouvy se ve smyslu ust. § 2004 odst. 1 o.z. smlouva zrušuje od počátku, v projednávané věci ale již zhotovitel částečně plnil, proto lze odstoupení žalobce považovat za odstoupení od smlouvy jen ohledně nesplněného zbytku plnění. Pokud lze hodnotu plnění žalovaného určit na 21 139 Kč a žalobce žalovanému uhradil částku 53 000 Kč, považuje soud nárok žalobce na úhradu částky 31 861 Kč za oprávněný. Žalobě tak soud plně vyhověl. 6. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2013 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit náklady soudního řízení ve výši 15 764,52 Kč. Na náhradu těchto nákladů byl přiznán soudní poplatek 1 593 Kč, odměna za právní zastoupení 9 520 Kč dle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1,2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (4 úkony právní služby: převzetí věci, sepis výzvy, sepis žaloby, účast u jednání), 4x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu, celkem 1 200 Kč. Soud přiznal dle ust. § 13 odst. 5 advokátního tarifu náhradu cestovních výdajů ve výši 592 Kč (za cestu ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět při délce jedné cesty 47 km, průměrné spotřebě paliva vozidla právního zástupce ve výši 6,6 l nafty na 100km, a výši cestovní náhrady 4,20 Kč za 1km) a náhradu za promeškaný čas ve výši 400 Kč za 4 započaté půlhodiny po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu. Soud přiznal také náhradu 21% DPH ve výši 2 459,52 Kč, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.