14 C 138/2018-111 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce po upřesnění a rozšíření žaloby žádal o přiznání shora uvedené částky, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, uzavřené dne 23. 11. 2016 mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], [obec a číslo]) a žalovanou. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že jeho právní předchůdce poskytl žalované úvěr ve výši 7 998 Kč, který měl být splacen do 23. 12. 2016. Žalovaná však uvedenou částku neuhradila. Žalobce se mimo částky úvěru domáhá také poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 397,40 Kč a smluvní pokuty za prodlení s úhradou jistiny úvěru od 24.12.2016 do 15.11.2017 (0,1% denně) ve výši 3 388,90 Kč. Smlouvou ze dne 21. 6. 2017 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobci. Právní subjektivita žalobce byla doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila, omluvila se (důvod své omluvy nedoložila), o odročení nepožádala. Soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované a vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101,odst.3 o.s.ř.). Žalovaná se k žalobě vyjádřila písemně v odporu proti platebnímu rozkazu. Uvedla, že tento dluh„ zavinila“ její sestra [jméno] [příjmení], [datum narození], která odcizila žalované občanský průkaz a vzala si na jméno žalované přes internet několik půjček. Za toto jednání byla odsouzena Okresním soudem v České Lípě pod sp.zn. 17 T 101/2017. Žalovanou částku proto neuznává. 3. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 4. V posuzovaném případě soud zjistil z rámcové úvěrové smlouvy, že byla uzavřena dne 23. 11. 2016 mezi společností [právnická osoba], a žalovanou ohledně poskytnutí úvěru ve výši uvedené v jednotlivé smlouvě o úvěru s tím, že mezi stranami dojde k distančnímu zaslání návrhu na uzavření jednotlivé smlouvy o úvěru a k distančnímu přijetí tohoto návrhu, a to v rozsahu úvěru od 1 000 Kč do 15 000 Kč. Pro poskytnutí úvěru je sjednáno zřízení uživatelského účtu, za platbu 1 Kč ve prospěch věřitele, odeslanou z bankovního účtu žadatele o úvěr. 5. Z listiny označené Úvěr poskytnutý v souladu s obchodními podmínkami a podmínkami smlouvy o půjčce bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 7 998 Kč na dobu 30 dnů, se splatností do 23. 12. 2016. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce do 23. 12. 2016 celkem 10 397,40 Kč (mimo jistiny ještě„ úroky a případné náklady související s úvěrem“) s tím, že poplatek za poskytnutí úvěru činí 30% z jistiny. Pro případ prodlení se splacením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,4% denně ze součtu jistiny a poplatku. Kopií výpisu z účtu žalobce bylo prokázáno, že dne 23. 11. 2016 z účtu [číslo] – [bankovní účet], se jménem žalované byla poukázána částka 1 Kč. Potvrzením o provedené platbě žalobce prokázal, že dne 23. 11. 2016 odeslal na účet [číslo] – [bankovní účet] částku 7 998 Kč. Jedná se o účet označený jak v rámcové úvěrové smlouvě účastníků. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 21. 6. 2017 soud zjistil, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem ohledně postoupení pohledávek postupitele vzniklých ze smluv o zápůjčce. Z listiny z 13. 9. 2017 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce oznámil žalované postoupení předmětné pohledávky. Žalobce doložil také svou předžalobní výzvu žalovanému s dokladem o odeslání ze 13. 9. 2017. 7. Ze spisu Okresního soudu v České Lípě sp.zn. 17 T 101/2017 z rozsudku č.j. 17 T 101/2017 – 303 ze dne 7.2.2018, který ve výroku o vině a trestu nabyl právní moci dne 7.2.2018, soud zjistil, že obžalovaná [jméno] [příjmení], rozená [celé jméno žalované], [datum narození] byla odsouzena pro pokračující přečin úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, odst. 4 trestního zákoníku, kterého se dopustila tím, že při žádostech o úvěr a při registracích neoprávněně uvedla osobní údaje své sestry [celé jméno žalované] s jejími osobními údaji bez souhlasu žalované, která byla v té době majitelkou bankovního účtu č. [bankovní účet]. Předmětná smlouva o úvěru však předmětem odsuzujícího rozsudku není. Z protokolu o trestním oznámení, které učinila žalovaná dne 30. 12. 2019 bylo zjištěno, že úvěrová smlouva uzavřená se společnosti [právnická osoba] předmětem tohoto oznámení nebyla. 8. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobce se právem domáhá (po postoupení pohledávky, o kterém byla žalovaná původním věřitelem vyrozuměna) zaplacení jistiny úvěru ve výši 7 998 Kč a také zaplacení sjednané smluvní pokuty, která dle požadavku žalobce ve výši 0,1 % denně za období od 24. 12. 2016 do 15. 11. 2017 činí 2 615,35 Kč (žalovaná poskytnutý úvěr nesplácela a porušila tedy svou smluvní povinnost). V této části bylo tedy žalobě vyhověno. Pokud žalobce žádal přiznání smluvní pokuty ve výši dalších 773,55 Kč (jedná se o smluvní pokutu vypočtenou žalobcem z poplatku za poskytnutí úvěru, na který, jak je dále uvedeno, žalobce nárok nemá), v té části byla žaloba zamítnuta. Z přisouzených částek byly přiznány ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku také úroky z prodlení, výše úroku z prodlení je stanovena v § 2 nařízení vlády č.351/2013 Sb. Žalovaná se dostala s úhradou jistiny úvěru do prodlení den po sjednané splatnosti úvěru, s úhradou smluvní pokuty pak den po splatnosti vyčíslené pokuty ke dni 15. 11. 2017. 9. Žalovaná ve svém vyjádření poukazovala na to, že předmětnou smlouvu neuzavřela s tím, že její osobní doklady a také kartu k jejímu účtu zneužila její sestra, která za toto jednání byla odsouzena rozsudkem Okresního soudu v České Lípě č.j. 17 T 101/2017 – 303. Toto tvrzení však uvedeným rozsudkem prokázáno nebylo, když smlouva, která je předmětem tohoto řízení, ve shora citovaném rozsudku uvedena není a nebyla uvedena ani v trestním oznámení, které učinila sama žalovaná. Provedeným dokazováním vyšlo najevo, že částka 7 998 Kč byla poukázána na účet žalované (skutečnost, že účet [číslo] – [bankovní účet] je účtem žalované vyplývá také z údajů v trestním rozsudku). Žalovaná tedy tvrzení ke své obraně neprokázala, k nařízenému jednání se nedostavila a vzdala se tak možnosti být soudem poučena o své důkazní povinnosti ve smyslu § 118 a o.s.ř. 10. Pokud se týká částky 2 397,40 Kč, která byla ve smlouvě označena jako„ poplatek za poskytnutí úvěru“, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalované zaplatit tuto částku neplatné, neboť se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu shora citovaného ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku, který představuje 30 % z poskytnuté částky na období 30 dnů. Za roční období by tedy tento poplatek přesáhl 360 % z poskytnuté částky. Dle názoru soudu se jedná o skryté úroky, které svou výší obcházejí zákonná ustanovení ve vztahu k výši možných úroků, ale také obcházejí zákon z hlediska daňových povinností. Řádně sjednané úroky představují příjem poskytovatele finančních prostředků, který podléhá daňové povinnosti. S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalované zaplatit spolu s poskytnutou částkou ještě uvedený poplatek, byla žaloba ohledně částky převyšující jistinu úvěru zamítnuta. 11. Žalobce měl ve věci převažující úspěch, má tedy podle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu poměrné části nákladů řízení proti žalované. Žalobci bylo přiznáno 10 613,35 Kč s příslušenstvím a jeho úspěch ve věci je tedy v 77 % předmětu řízení. Žalobcův úspěch ve věci převyšuje o 54 % úspěch žalované a žalovaná má tedy povinnost zaplatit žalobci 54 % nákladů řízení. Náklady jsou zde tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní služby podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. po 300 Kč, 3 paušálními náhradami hotových výdajů advokáta dle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. ke třem úkonům po 100 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva k úhradě). Za účast při jednání dne 7.3.2019 náleží advokátu odměna dle § 7 vyhl.č. 177/96