14 C 286/2020-26 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalovaném zaplacení částky 32 389 Kč (dlužná jistina ve výši 19 433,43 Kč a poplatek ve výši 12 955,57 Kč) s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – [anonymizováno] [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které [anonymizováno] poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit [anonymizováno] půjčenou částku a dále částku ve výši 17 333 Kč (tj. kapitalizované úroky ve výši 3 577 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 5 340 Kč a náklady za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 8 416 Kč), a to v 60 týdenních splátkách po 623 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 27. 12. 2018. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Celkem žalovaný uhradil částku 1 500 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným zcela uhrazena, úročí se dlužná jistina ve výši 19 433,43 Kč úrokem ve výši 29% ročně dle smlouvy o zápůjčce, a to od 28. 12. 2018, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla [anonymizováno] postoupena dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně po žalovaném kromě dlužné jistiny žádá úrok ve výši 6 089,68 Kč (úrok ve výši 29% ročně z částky 19 433,43 Kč od 28. 12. 2018 do 20. 1. 2020), kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 376,48 Kč (úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 19 433,43Kč od 5. 12. 2017 do 20. 1. 2020), úrok ve výši 29% ročně z částky 19 433,43 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 19 433,43 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že [anonymizováno] před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům žalovaného. Všechny informace byly zaznamenány do zákaznické karty. 2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“). Žalovaný uvedl, že je pravda, že si od [právnická osoba] půjčil finanční prostředky, dále uvedl, že se stará o tři nezletilé děti a dlužnou částku je schopen splatit pouze ve splátkách. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] včetně tabulky umoření, soud zjistil, že [anonymizováno] uzavřel dne [datum] s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytl částku 20 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí této zápůjčky poplatek ve výši 17 333 Kč, který tvoří úrok ve výši 3 577 Kč, částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 340 Kč a částka za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 8 416 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou dlužnou částku ve výši 37 333 Kč (20 000 Kč + 17 333 Kč) v 60 týdenních splátkách po 623 Kč, přičemž poslední splátka je ve výši 576 Kč. Žalovanému byla částka 20 000 Kč předána v hotovosti v den podpisu smlouvy. RPSN činila u této zápůjčky 234,71%. Žalovaný smlouvu vlastnoručně podepsal. Žalovaný prohlásil, že [anonymizováno] poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet zápůjčku a je schopen [anonymizováno] splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že [anonymizováno] postoupil dne [datum] na žalobkyni pohledávku za žalovaným a o tomto postoupení byl žalovaný informován oznámením ze dne 20. 1. 2020. Z podacích lístků soud zjistil, že dne 24. 4. 2020 byla žalovanému na adresu [adresa žalovaného], doručena předžalobní upomínka a dne 14. 2. 2020 neznámá listina. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně žalovaného dne 23. 4. 2020 vyzvala k úhradě dlužné částky. 5. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 13. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně v tomto řízení nedoložila, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) zkoumala úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně v řízení sice tvrdila, že [anonymizováno] před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům žalovaného a všechny informace byly zaznamenány do zákaznické karty. Žalobkyně ovšem tyto skutečnosti nikterak nedoložila. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně z jednání soudu omluvila, nemohl jí so