34 C 130/2021-36 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalovaném zaplacení částky 6 169,70 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 7. 6. 2018 smlouvu k službě [anonymizováno] účet – smlouvu o nákupním účtu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaný využil i službu [anonymizováno] karta. Žalobkyně žalovanému poskytla službu – možnost zaplatit za zboží kupní cenu až po jeho vyzkoušení, přičemž karta je platebním prostředkem, kterým lze zaplatit za zboží kupní cenu prostřednictvím účtu. Celkový limit pro platby kartou byl dán zůstatkem na [anonymizováno] účtu. Žalovaný využil služby – odložení plateb v celkové výši 4 996,70 Kč. Žalovaný do dnešního dne žalobkyni půjčené prostředky nevrátil. Žalobkyně má dle smlouvy také nárok na zaplacení dlužných poplatků ve výši 1 173 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného tak, že žalovaného prověřila v interní databázi žalobkyně, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v systému SOLUS, přičemž na základě získaných informací dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný. 2. Žalovaný v řízení nic netvrdil, k jednání soudu se nedostavil, ačkoliv k němu byl řádně a včas předvolán, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, jež je státním občanem [země]. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Až na výjimky v tomto nařízení uvedené platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu (kapitola II oddíl 1 článek 4 odst. 1 tohoto nařízení). Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Z tohoto pohledu se soud zabýval otázkou, jaké místo lze považovat za obvyklé bydliště účastníků. V tomto směru bylo třeba vycházet z článku číslo 62 odst. 1 uvedeného nařízení, které co do pojmu bydliště odkazuje na vnitrostátní (procesní) předpisy. Pojem bydliště je zakotven v § 85 odst. 1 o. s. ř. a chápe se jako místo, kde se účastník řízení zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalovaný zdržoval na území České republiky, na adrese [adresa žalovaného], došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu. 4. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěné, že účastníci uzavřeli dne 7. 6. 2018 smlouvu k službě [anonymizováno] účet, na základě které žalobkyně zpřístupnila žalovanému finanční limit ve výši 2 000 Kč až 30 000 Kč a žalovaný byl oprávněn realizovat platby za zboží nebo služby prostřednictvím tohoto [anonymizováno] účtu. Žalovaný se zavázal hradit řádně a včas vyúčtování plateb a nákupů provedených prostřednictvím [anonymizováno] účtu. Žalovaný převzal kartu k [anonymizováno] účtu osobně dne 19. 7. 2018. Podle vyúčtování za měsíc červenec 2018 dlužil žalovaný žalobkyni částku 4 938,70 Kč a částku 2 534,70 Kč představující poplatky z prodlení a smluvní pokutu. Podle vyúčtování za měsíc srpen 2018 dlužil žalovaný žalobkyni částku 58 Kč a částku 48,88 Kč představující poplatky z prodlení a smluvní pokutu. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni nezaplatil, proto ho k zaplacení vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 27. 8. 2020. 5. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 9. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 14. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v řízení sice tvrdila, ovšem nedoložila, že by před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně, tj. s odbornou péčí, prověřila úvěruschopnost žalovaného, má soud za to, že smlouva o zápůjčce je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť takový postup odporuje zákonu