34 C 231/2021-41 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 178,62 Kč s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, jejíž nedílnou součástí byly platné obchodní podmínky, na základě které se zavázala dodávat žalovanému do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], elektřinu pro potřeby domácnosti a žalovaný v tomto odběrném místě elektřinu od žalobkyně odebíral. Smluvní strany si v odstavci„ Ostatní ujednání“ ujednaly pro případ, že žalovaný opakovaně poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze smlouvy, smluvní pokutu, zahrnující též případnou náhradu škody vzniklou odebráním pro zákazníka nasmlouvané elektřiny, ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od žalobkyně do konce doby trvání smlouvy. Smlouva byla uzavřena na dobu 30 měsíců s možností automatické prolongace smlouvy. Žalovaný opakovaně neplnil své platební povinnosti – konkrétně neuhradil zálohu za měsíc leden 2020 a fakturu [variabilní symbol]. Žalobkyně dne 8. 4. 2020 ukončila dodávku elektřiny z důvodu porušení platebních povinností ze strany žalovaného. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 9 600 Kč za každý měsíc od 8. 4. 2020 do 11. 4. 2022, tedy za 24 měsíců po 400 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 2 349,64 Kč za elektřinu odebranou v odběrném místě v období od 6. 11. 2019 do 7. 1. 2020 dle daňového dokladu [variabilní symbol] ze dne 8. 1. 2020 (včetně poplatku za upomínku ve výši 100 Kč) a částky 3 128,98 Kč za elektřinu odebranou v odběrném místě v období od 8. 1. 2020 do 8. 4. 2020 dle daňového dokladu [variabilní symbol] ze dne 23. 7. 2020 (včetně poplatku za 4 upomínky ve výši 400 Kč). 2. Soud ve věci nařídil jednání, ze kterého se právní zástupce žalobkyně omluvil, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, ačkoliv předvolání k jednání mu bylo řádně a včas doručeno, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Na základě provedených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovaným jako odběratelem byla uzavřena ve smyslu § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), v platném znění, smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které se výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou zavazuje dodávat zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v elektroenergetice a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Žalobkyně prokázala uzavření smlouvy i dodávku elektřiny, přičemž žalovaný svoji povinnost uhradit za dodanou elektřinu dohodnutou cenu nesplnil a dluží tak žalobkyni částku 5 578,62 Kč, proto soud v této části žalobě vyhověl. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur (výrok I.). 4. Soud naopak shledal žalobu nedůvodnou v rozsahu částky 9 600 Kč, kterou žalobkyně po žalovaném žádá z titulu smluvní pokuty ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc od dubna 2020 do dubna 2022, tj. v období po skončení dodávky plynu do konce doby trvání smlouvy, vč. případné prolongace. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 5. Smlouvu o dodávce elektřiny uzavřenou mezi účastníky je třeba posoudit jako smlouvu spotřebitelskou, tedy smlouvu uzavřenou mezi žalovaným jako fyzickou osobou, která elektřinu odebírala pro svoji domácí spotřebu a žalobkyní, která vystupovala jako podnikatel a dále ve smyslu § 1798 o. z. jako smlouvu adhezní, neboť žalovaný jako spotřebitel a slabší strana neměl skutečnou možnost ovlivnit obsah smlouvy o dodávce elektřiny. Obsah smlouvy je dán na předepsaném formuláři, do kterého se pouze vpisují údaje o zákazníkovi, o odběrném místě a o místě a datu uzavření smlouvy. Smlouva má atypickou strukturu, kdy na první straně nejsou (jak je obvyklé) údaje o účastnících smlouvy a předmětu smlouvy, vč. specifikace odběrného místa, ale první stranu smlouvy tvoří ujednání o předmětu smlouvy, o sdružených službách dodávky elektřiny, o trvání smlouvy, o cenových podmínkách, ostatní ujednání a prohlášení zákazníka. Ustanovení o smluvních pokutách nemá samostatné označení, ale jsou v odstavci nadepsaném jako„ ostatní ujednání“. Soud má za to, že již tato formulace, která může spotřebiteli podsouvat, že se jedná o ostatní čili nepodstatné ujednání, jde k tíži spotřebitele. Dále samotná formulace smluvních pokut (viz. výše) je dle názoru soudu zcela nepřehledná, neboť je psaná drobným písmem, v dlouhých souvětích a pro průměrně vzdělaného zákazníka/spotřebitele se musí jevit jako nepřehledná a nesrozumitelná. Soud má pochybnosti, zda žalobkyně skutečně žalovaného před podpisem smlouvy upozornila na toto ujednání o smluvních pokutách a to tak, aby jim skutečně porozuměl. Soud dále upozorňuje na naprostou nerovnováhu v ujednáních o smluvní pokutě, kdy za porušení povinností je smluvní pokutou (a to v opakované výši) sankcionován jednostranně a pouze spotřebitel/zákazník, žalobkyně pro případ porušení jejích smluvních povinností sankcionována smluvní pokutou není. Soud tedy s ohledem na shora uvedené dovozuje neplatnost ujednání o smluvní pokutě zejména s ohledem na § 1813 o. z., kdy z důvodu nepřiměřenosti se jedná o zakázané ujednání, které je s ohledem na § 580 o. z. neplatné, když obsahuje zakázané ujednání a tedy odporuje zákonu. Soud k této neplatnosti přihlíží ve smyslu § 588 o. z. i bez návrhu. Proto soud žalobu v rozsahu částky 9 600 Kč zamítl (výrok II.). 6. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl z větší části úspěšný (63,3 %), proto by měl vůči žalobkyni právo na částečnou náhradu nákladů řízení (v rozsahu 26,6%), ovšem žádné náklady mu v řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.