37 C 199/2021-14 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 20. 8. 2021 se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 18 796 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) dne 18. 6. 2007 uzavřel s žalovanou smlouvu o půjčce, na základě které poskytl žalované půjčku ve výši 13 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnutou půjčku 13 000 Kč, dále souhrnný poplatek ve výši 9 048 Kč, a to vše v pravidelných týdenních splátkách po 416 Kč. Žalovaná žalobci zaplatila 5 450 Kč. Tato částka byla částečně započtena na jistinu, částečně na sjednaný poplatek. Ke dni podání žaloby činí dluh žalované částku ve výši 9 786,56 Kč na dlužné jistině a částku 6 811,44 Kč na dlužném souhrnném poplatku. Celkem tedy žalovaná dluží částku 16 598 Kč. Žalobu dále odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) dne 28. 2. 2007 uzavřel s žalovanou smlouvu o půjčce, na základě které poskytl žalované půjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnutou půjčku 10 000 Kč, dále souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč, a to vše v pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaná žalobci zaplatila 14 762 Kč. Tato částka byla částečně započtena na jistinu, částečně na sjednaný poplatek. Ke dni podání žaloby činí dluh žalované částku ve výši 1 295,99 Kč na dlužné jistině a částku 902,01 Kč na dlužném souhrnném poplatku. Celkem tedy žalovaná dluží částku 2 198 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 došlo k převedení pohledávky na žalobce. Žalobce se domáhal také přiznání kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení do dne postoupení a dále přiznání zákonných úroků z prodlení od postoupení do zaplacení. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., aplikoval soud ve smyslu § 3028 odst. 3 obč. zák. č. 89/2012 Sb. na posouzení dané věci ustanovení obč. zákoníku č. 40/1964 Sb. Podle § 657 obč. zák. č. 40/1964 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 tohoto obč. zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 39 obč. zák. č. 40/1964 Sb. je neplatným právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází a nebo se příčí dobrým mravům. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o půjčce [číslo] že byla uzavřena dne 27. 2. 2007 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou ohledně poskytnutí půjčky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za tuto půjčku ještě poplatek 6 960 Kč. Celkovou částku 16 960 Kč měla žalovaná splácet v 53 splátkách po 320 Kč týdně, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná, že jí částka 10 000 Kč byla předána v hotovosti. Dále soud zjistil ze smlouvy o půjčce [číslo] že byla uzavřena dne 18. 6. 2007 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou ohledně poskytnutí půjčky ve výši 13 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za tuto půjčku ještě poplatek 9 048 Kč. Celkovou částku 22 048 Kč měla žalovaná splácet v 53 splátkách po 416 Kč týdně, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná, že jí částka 13 000 Kč byla předána v hotovosti. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou žalobci. Žalobce doložil také svou předžalobní výzvu žalované s poštovním podacím lístkem. Soud konstatoval rovněž oznámení firmy [právnická osoba] žalované o postoupení pohledávky. 6. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované dne 27. 2. 2007 půjčku ve výši 10 000 Kč a tuto částku tedy měla žalovaná z titulu půjčky vrátit. Pokud žalovaná zaplatila 14 762 Kč (rozdíl mezi částkou, kterou měla žalovaná dle smlouvy zaplatit, a částkou, která je žalována), nezbývá jí uhradit (po postoupení pohledávky žalobci) již ničeho. Naopak žalovaná na tuto půjčku přeplatila ještě částku 4 762 Kč. Požadavek na zaplacení z titulu půjčky ze dne 27. 2. 2007 byl tedy soudem zamítnut. Pokud se týká částky 6 960 Kč, která byla ve smlouvě označena jako„ souhrnný poplatek“, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalované zaplatit tuto částku neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku (ten činí přes 80% z půjčené částky) a také ve způsobu tohoto ujednání, kdy z ujednání není konkrétně zřejmé, co přesně souhrnný poplatek představuje, zda úrok, či jiné poplatky, atd. Souhrnný poplatek tak představuje neadekvátní navýšení částky, kterou má dlužník v souvislosti s poskytnutím půjčky věřiteli zaplatit, aniž by dlužníkovi bylo zřejmé, co částka konkrétně představuje. S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalované zaplatit spolu s půjčkou ještě 6 960 Kč, byla žaloba ohledně této částky zamítnuta. Vzhledem k neplatnosti ujednání o tomto poplatku, nebyl právní předchůdce žalobce ani žalobce oprávněn započítat platbu žalované ve výši 14 762 Kč ani částečně na tento poplatek. 7. Z uvedených zjištění dospěl soud dále k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované dne 18. 6. 2007 půjčku ve výši 13 000 Kč a tuto částku tedy měla žalovaná z titulu půjčky vrátit. Pokud žalovaná zaplatila 5 450 Kč (rozdíl mezi částkou, kterou měla žalovaná dle smlouvy zaplatit, a částkou, která je žalována), zbývá jí uhradit (po postoupení pohledávky žalobci) 7 550 Kč. V této části byla tedy žaloba shledána důvodnou. Soud však zohlednil přeplatek žalované na půjčce ze dne 27. 2. 2007 ve výši 4 762 Kč a o tuto částku nárok žalobce ponížil. Žalobě tak z titulu této půjčky bylo vyhověno pouze pro částku 2 788 Kč (7 550 Kč – 4 762 Kč). Ve smyslu § 517 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. soud přiznal žalobci rovněž z částky 2 788 Kč, zákonné úroky z prodlení, a to dle požadavku žalobce od 6. 5. 2009 do zaplacení, dle nařízení vlády č.142/1994 Sb. Pokud se týká částky 9 048 Kč, která byla ve smlouvě označena jako„ souhrnný poplatek“, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalované zaplatit tuto částku neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku (ten činí přes 80% z půjčené částky) a také ve způsobu tohoto ujednání, kdy z ujednání není konkrétně zřejmé, co přesně souhrnný poplatek představuje, zda úrok, či jiné poplatky, atd. Souhrnný poplatek tak představuje neadekvátní navýšení částky, kterou má dlužník v souvislosti s poskytnutím půjčky věřiteli zaplatit, aniž by dlužníkovi bylo zřejmé, co částka konkrétně představuje. S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalované zaplatit spolu s půjčkou ještě 9 048 Kč, byla žaloba ohledně této částky zamítnuta. Vzhledem k neplatnosti ujednání o tomto poplatku, nebyl právní předchůdce žalobce ani žalobce oprávněn započítat platbu žalované ve výši 5 450 Kč ani částečně na tento poplatek. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalovaná měla ve sporu převážný úspěch, objektivně jí však žádné náklady nevznikly, a proto soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.