37 C 201/2021-15 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 20.8.2021 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 23 550 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) dne 23.5.2006 uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které poskytl žalovanému půjčku ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnutou půjčku 12 000 Kč, dále souhrnný poplatek ve výši 7 968 Kč, a to vše v pravidelných týdenních splátkách po 384 Kč. Žalovaný žalobci zaplatil 6 250 Kč. Tato částka byla částečně započtena na jistinu, částečně na sjednaný poplatek. Ke dni podání žaloby činí dluh žalovaného částku ve výši 8 243,99 Kč na dlužné jistině a částku 5 474,01 Kč na dlužném souhrnném poplatku. Celkem tedy žalovaný dluží částku 13 718 Kč. Žalobu dále odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) dne 25.2.2006 uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které poskytl žalovanému půjčku ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnutou půjčku 18 000 Kč, dále souhrnný poplatek ve výši 11 952 Kč, a to vše v pravidelných týdenních splátkách po 576 Kč. Žalovaný žalobci zaplatil 20 120 Kč. Tato částka byla částečně započtena na jistinu, částečně na sjednaný poplatek. Ke dni podání žaloby činí dluh žalovaného částku ve výši 5 908,65 Kč na dlužné jistině a částku 3 923,35 Kč na dlužném souhrnném poplatku. Celkem tedy žalovaný dluží částku 9 832 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 došlo k převedení pohledávky na žalobce. Žalobce se domáhal také přiznání kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení do dne postoupení a dále přiznání zákonných úroků z prodlení od postoupení do zaplacení. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., aplikoval soud ve smyslu § 3028 odst. 3 obč. zák. č. 89/2012 Sb. na posouzení dané věci ustanovení obč. zákoníku č. 40/1964 Sb. Podle § 657 obč. zák. č. 40/1964 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 tohoto obč. zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 39 obč. zák. č. 40/1964 Sb. je neplatným právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází a nebo se příčí dobrým mravům. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o půjčce [číslo] že byla uzavřena dne 24.2.2006 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným ohledně poskytnutí půjčky ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za tuto půjčku ještě poplatek 11 952 Kč. Celkovou částku 29 952 Kč měl žalovaný splácet v 52 splátkách po 576 Kč týdně, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný, že mu částka 18 000 Kč byla předána v hotovosti. Dále soud zjistil ze smlouvy o půjčce [číslo] že byla uzavřena dne 19.5.2006 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným ohledně poskytnutí půjčky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za tuto půjčku ještě poplatek 7 968 Kč. Celkovou částku 19 968 Kč měl žalovaný splácet v 52 splátkách po 384 Kč týdně, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný, že mu částka 12 000 Kč byla předána v hotovosti. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným žalobci. Žalobce doložil také svou předžalobní výzvu žalovanému s poštovním podacím lístkem. Soud konstatoval rovněž oznámení firmy [právnická osoba] žalovanému o postoupení pohledávky. 6. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne 24.2.2006 půjčku ve výši 18 000 Kč a tuto částku tedy měl žalovaný z titulu půjčky vrátit. Pokud žalovaný zaplatil 20 120 Kč (rozdíl mezi částkou, kterou měl žalovaný dle smlouvy zaplatit, a částkou, která je žalována), nezbývá mu uhradit (po postoupení pohledávky žalobci) již ničeho. Naopak žalovaný na tuto půjčku přeplatil ještě částku 2 120 Kč. Požadavek na zaplacení z titulu půjčky ze dne 24.2.2006 byl tedy soudem zamítnut. Pokud se týká částky 11 952 Kč, která byla ve smlouvě označena jako„ souhrnný poplatek“, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit tuto částku neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku, a také ve způsobu tohoto ujednání, kdy z ujednání není konkrétně zřejmé, co přesně souhrnný poplatek představuje, zda úrok, či jiné poplatky, atd. Souhrnný poplatek tak představuje neadekvátní navýšení částky, kterou má dlužník v souvislosti s poskytnutím půjčky věřiteli zaplatit, aniž by dlužníkovi bylo zřejmé, co částka konkrétně představuje. S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit spolu s půjčkou ještě 11 952 Kč, byla žaloba ohledně této částky zamítnuta. Vzhledem k neplatnosti ujednání o tomto poplatku, nebyl právní předchůdce žalobce ani žalobce oprávněn započítat platbu žalovaného ve výši 20 120 Kč ani částečně na tento poplatek. 7. Z uvedených zjištění dospěl soud dále k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne 19.5.2006 půjčku ve výši 12 000 Kč a tuto částku tedy měl žalovaný z titulu půjčky vrátit. Pokud žalovaný zaplatil 6 250 Kč (rozdíl mezi částkou, kterou měl žalovaný dle smlouvy zaplatit, a částkou, která je žalována), zbývá mu uhradit (po postoupení pohledávky žalobci) 5 750 Kč. V této části byla tedy žaloba shledána důvodnou. Soud však zohlednil přeplatek žalovaného na půjčce ze dne 24.2.2006 ve výši 2 120 Kč a o tuto částku nárok žalobce ponížil. Žalobě tak z titulu této půjčky bylo vyhověno pouze pro částku 3 630 Kč (12 000 Kč – 6 250 Kč – 2 120 Kč). Ve smyslu § 517 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. soud přiznal žalobci rovněž z částky 3 630 Kč, zákonné úroky z prodlení, a to dle požadavku žalobce od 23.1.2008 do zaplacení. Dle nařízení vlády č.142/1994 Sb. Pokud se týká částky 7 968 Kč, která byla ve smlouvě označena jako„ souhrnný poplatek“, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit tuto částku neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku, a také ve způsobu tohoto ujednání, kdy z ujednání není konkrétně zřejmé, co přesně souhrnný poplatek představuje, zda úrok, či jiné poplatky, atd. Souhrnný poplatek tak představuje neadekvátní navýšení částky, kterou má dlužník v souvislosti s poskytnutím půjčky věřiteli zaplatit, aniž by dlužníkovi bylo zřejmé, co částka konkrétně představuje. S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit spolu s půjčkou ještě 7 968 Kč, byla žaloba ohledně této částky zamítnuta. Vzhledem k neplatnosti ujednání o tomto poplatku, nebyl právní předchůdce žalobce ani žalobce oprávněn započítat platbu žalovaného ve výši 6 250 Kč ani částečně na tento poplatek. 8. Soud zároveň považuje za neplatné uznání dluhu, které žalobce soudu předložil spolu se svým vyjádřením ze dne 3.12.2021. Předně je tato listina částečně nečitelná, avšak zároveň soud konstatuje neurčitost této listiny, kdy z ní není patrné, co konkrétně částka 23 550 Kč, kterou by měl žalovaný uznat, představuje. Není zřejmé, zda se jedná o jistinu, souhrnný poplatek, příslušenství či jiný nárok. S ohledem na tuto skutečnosti, tj. neurčitost, pokládá soud tuto dohodu za neplatnou. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalovaný měl ve sporu převážný úspěch, objektivně mu však žádné náklady nevznikly, a proto soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.