37 C 209/2021-14 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 20. 8. 2021 se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 36 284 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) dne 25.2.2006 uzavřel s žalovanou smlouvu o půjčce, na základě které poskytl žalované půjčku ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnutou půjčku 12 000 Kč, dále souhrnný poplatek ve výši 7 968 Kč, a to vše v pravidelných týdenních splátkách po 384 Kč. Žalovaná žalobci zaplatila 2 400 Kč. Tato částka byla částečně započtena na jistinu, částečně na sjednaný poplatek. Ke dni podání žaloby činí dluh žalované částku ve výši 10 557,69 Kč na dlužné jistině a částku 7 010,31 Kč na dlužném souhrnném poplatku. Celkem tedy žalovaná dluží částku 17 568 Kč. Žalobu dále odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) dne 14.1.2006 uzavřel s žalovanou smlouvu o půjčce, na základě které poskytl žalované půjčku ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnutou půjčku 14 000 Kč, dále souhrnný poplatek ve výši 9 296 Kč, a to vše v pravidelných týdenních splátkách po 448 č. Žalovaná žalobci zaplatila 4 580 Kč. Tato částka byla částečně započtena na jistinu, částečně na sjednaný poplatek. Ke dni podání žaloby činí dluh žalované částku ve výši 11 247,60 Kč na dlužné jistině a částku 7 468,40 Kč na dlužném souhrnném poplatku. Celkem tedy žalovaná dluží částku 18 716 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 došlo k převedení pohledávky na žalobce. Žalobce se domáhal také přiznání kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení do dne postoupení a dále přiznání zákonných úroků z prodlení od postoupení do zaplacení. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., aplikoval soud ve smyslu § 3028 odst. 3 obč. zák. č. 89/2012 Sb. na posouzení dané věci ustanovení obč. zákoníku č. 40/1964 Sb. Podle § 657 obč. zák. č. 40/1964 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 tohoto obč. zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 39 obč. zák. č. 40/1964 Sb. je neplatným právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází a nebo se příčí dobrým mravům. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o půjčce [číslo] že byla uzavřena dne 16.1.2006 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou ohledně poskytnutí půjčky ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za tuto půjčku ještě poplatek 9 296 Kč. Celkovou částku 23 296 Kč měla žalovaná splácet v 52 splátkách po 448 Kč týdně, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná, že jí částka 14 000 Kč byla předána v hotovosti. Dále soud zjistil ze smlouvy o půjčce [číslo] že byla uzavřena dne 22.2.2006 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou ohledně poskytnutí půjčky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za tuto půjčku ještě poplatek 7 968 Kč. Celkovou částku 19 968 Kč měla žalovaná splácet v 52 splátkách po 384 Kč týdně, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná, že jí částka 12 000 Kč byla předána v hotovosti. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou žalobci. Žalobce doložil také svou předžalobní výzvu žalované s poštovním podacím lístkem. Soud konstatoval rovněž oznámení firmy [právnická osoba] žalované o postoupení pohledávky. 6. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované dne 16.1.2006 půjčku ve výši 14 000 Kč a tuto částku tedy měla žalovaná z titulu půjčky vrátit. Pokud žalovaná zaplatila 4 580 Kč (rozdíl mezi částkou, kterou měla žalovaná dle smlouvy zaplatit, a částkou, která je žalována), zbývá jí uhradit (po postoupení pohledávky žalobci) 9 420 Kč. V této části byla tedy žaloba shledána důvodnou. Žalobě tak z titulu této půjčky bylo vyhověno pro částku 9 420 Kč (14 000 Kč – 4 580 Kč). Ve smyslu § 517 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. soud přiznal žalobci rovněž z částky 9 420 Kč, zákonné úroky z prodlení, a to dle požadavku žalobce od 21.1.2007 do zaplacení, dle nařízení vlády č.142/1994 Sb. Pokud se týká částky 9 296 Kč, která byla ve smlouvě označena jako„ souhrnný poplatek“, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalované zaplatit tuto částku neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku (ten činí přes 80% z půjčené částky) a také ve způsobu tohoto ujednání, kdy z ujednání není konkrétně zřejmé, co přesně souhrnný poplatek představuje, zda úrok, či jiné poplatky, atd. Souhrnný poplatek tak představuje neadekvátní navýšení částky, kterou má dlužník v souvislosti s poskytnutím půjčky věřiteli zaplatit, aniž by dlužníkovi bylo zřejmé, co částka konkrétně představuje. S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalované zaplatit spolu s půjčkou ještě 9 296 Kč, byla žaloba ohledně této částky zamítnuta. Vzhledem k neplatnosti ujednání o tomto poplatku, nebyl právní předchůdce žalobce ani žalobce oprávněn započítat platbu žalované ve výši 4 580 Kč ani částečně na tento poplatek. 7. Z uvedených zjištění dospěl soud dále k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované dne 22.2.2006 půjčku ve výši 12 000 Kč a tuto částku tedy měla žalovaná z titulu půjčky vrátit. Pokud žalovaná zaplatila 2 400 Kč (rozdíl mezi částkou, kterou měla žalovaná dle smlouvy zaplatit, a částkou, která je žalována), zbývá jí uhradit (po postoupení pohledávky žalobci) 9 600 Kč. V této části byla tedy žaloba shledána důvodnou. Žalobě tak z titulu této půjčky bylo vyhověno pro částku 9 600 Kč (12 000 Kč – 2 400 Kč). Ve smyslu § 517 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. soud přiznal žalobci rovněž z částky 9 600 Kč, zákonné úroky z prodlení, a to dle požadavku žalobce od 4.3.2007 do zaplacení, dle nařízení vlády č.142/1994 Sb. Pokud se týká částky 7 968 Kč, která byla ve smlouvě označena jako„ souhrnný poplatek“, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalované zaplatit tuto částku neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku (ten činí přes 80% z půjčené částky) a také ve způsobu tohoto ujednání, kdy z ujednání není konkrétně zřejmé, co přesně souhrnný poplatek představuje, zda úrok, či jiné poplatky, atd. Souhrnný poplatek tak představuje neadekvátní navýšení částky, kterou má dlužník v souvislosti s poskytnutím půjčky věřiteli zaplatit, aniž by dlužníkovi bylo zřejmé, co částka konkrétně představuje. S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalované zaplatit spolu s půjčkou ještě 7 968 Kč, byla žaloba ohledně této částky zamítnuta. Vzhledem k neplatnosti ujednání o tomto poplatku, nebyl právní předchůdce žalobce ani žalobce oprávněn započítat platbu žalované ve výši 2 400 Kč ani částečně na tento poplatek. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., poměr úspěchu a neúspěchu byl u účastníků takřka totožný, z toho důvodu soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.