37 C 77/2021-56 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 25.1.2021 se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 43 289 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 23.8.2019 uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr, včetně úroku, a to v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 1 438 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29,90 % ročně a RPSN 34,36% ročně. Celkem se žalovaná zavázala uhradit částku 69 024 Kč. Žalovaná se rovněž zavázala hradit měsíční pojistné 101 Kč, a to za pojištění schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Úvěr byl poskytnut dne 23.8.2019. Žalovaná žalobci zaplatila celkem 9 234 Kč, kdy úhrada byla započtena částkou 606 Kč na pojistné, částkou 5 209 Kč na běžné úroky, částkou 2 319 Kč na jistinu a částkou 1 100 Kč na náhradu nákladů za odeslané upomínky. Z důvodu neplní povinností na straně žalované, kdy řádně a včas nehradila měsíční splátky, odstoupil žalobce dne 4.8.2020 od úvěrové smlouvy, kdy odstoupení nabylo účinnosti dne 15.8.2020. Předmětem žaloby je částka 37 681 Kč, která představuje jistinu úvěru, částka 505 Kč, která představuje dlužné splátky pojištění a částka 5 103 Kč, která představuje běžný úrok ke dni odstoupení od úvěrové smlouvy. Žalobce se rovněž domáhá přiznání zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Žalobce se z ústního jednání omluvil. 3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobce byla dne 23.8.2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 69 024 Kč sestávajícími z úroku ve výši 29,90% p.a. splatit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 438 Kč + 101 Kč měsíčně za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr. Z bankovního dokladu ze dne 23.8.2019 vyplývá, že žalobce na účet žalované zaslal částku 40 000 Kč. Z odstoupení ze dne 3.8.2020 vyplývá, že žalobce odstoupil od úvěrové smlouvy, pro porušení povinností na straně žalované, a vyzval jí k okamžité úhradě částky 43 289 Kč. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila částku 9 234 Kč, kdy úhrada byla započtena částkou 606 Kč na pojistné, částkou 5 209 Kč na běžné úroky, částkou 2 319 Kč na jistinu a částkou 1 100 Kč na náhradu nákladů za odeslané upomínky. 11. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobce provedl hodnocení žalované dle údajů o jejich příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobci předložené listině nazvané„ Zpráva o posouzení úvěruschopnosti – [celé jméno žalované]“ uvedeno, že mzda žalované byla ověřena u zaměstnavatele, byly prověřeny veřejné i komerční registry (FO SOLUS, zájmového sdružení právnických osob, CEE). Mzda byla zjištěna ve výši 13 242 Kč (ověřeno z výpisu z bankovního účtu a potvrzení o výši příjmů), výdaje zjištěny v registru CRIF, v podobě nájemného ve výši 4 200 Kč. Žádné jiné relevantní listiny, vztahující se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalované. 12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobce nesplnil a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaná svůj dluh z počátku splácela. 13. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebit