38 C 403/2021-32 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení pohledávky č. 1 - částky 14 230 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným po řádném přezkoumání jeho úvěruschopnosti uzavřela dne 24. 5. 2016 smlouvu o půjčce [číslo] v částce 11 000 Kč, kterou žalovanému předala v hotovosti. Žalovaný se zavázal spolu s půjčkou uhradit částku (dále jen„ poplatek“) představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 540 Kč (dále jen„ kapitalizovaný úrok“) s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč (dále jen„ administrativní úhrada“), nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč (dále jen„ inkasní úhrada“) a poplatkem za doplňkovou službu životního pojištění (dále jen„ poplatek za pojištění“) ve výši 290 Kč v 58 týdenních splátkách po 335 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 7. 2019. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, poslední příslušná splátka byla uhrazena dne 15. 2. 2019 a celkově žalovaný uhradil 5 200 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky složené z částek 10 795,14 Kč na jistině, 3 222,47 Kč na inkasní úhradě a 212,39 Kč na poplatku za pojištění s úroky. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení pohledávky č. 2 - částky 26 192 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně se žalovaným po řádném přezkoumání jeho úvěruschopnosti uzavřela dne 6. 3. 2016 smlouvu o půjčce [číslo] v částce 20 000 Kč, kterou žalovanému předala v hotovosti. Žalovaná se zavázala spolu s půjčkou uhradit částku představující součet kapitalizovaného úroku ve výši 2 800 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, administrativní odměny ve výši 4 000 Kč, inkasní úhrady ve výši 8 000 Kč a poplatku za pojištění ve výši 522 Kč v 58 týdenních splátkách po 609 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29. 11. 2018. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, poslední příslušná splátka byla uhrazena dne 15. 2. 2019 a celkově žalovaný uhradil 9 130 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky složené z částek 19 868,95 Kč na jistině a 6 323 Kč na službách s úroky. Smlouvou ze dne 29. 11. 2019 došlo k postoupení pohledávek za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována, do sepisu žaloby však žalovanou nebylo na pohledávky ničeho uhrazeno. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 6. 3. 2016 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se zavázal splatit do rukou oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 800 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), poplatkem (patrně administrativní úhradou) ve výši 4 000 Kč, inkasní úhradou ve výši 8 000 Kč a poplatkem za pojištění Credit Life ve výši 522 Kč, tedy celkovou dlužnou částku 56 434 Kč v 58 týdenních splátkách po 609 Kč. Roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) úvěru činila 204 % a souladu s článkem 5 smluvních podmínek měla právní předchůdkyně žalobkyně v případě prodlení s úhradou splátky včas mj. právo na vyrovnání celé zbývající neuhrazené části jistiny. Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 24. 5. 2016 soud zjistil, že žalovaném byla poskytnuta částka 11 000 Kč, kterou se zavázal splatit do rukou oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně spolu s (částky hůře čitelné) kapitalizovaným úrokem ve výši 1 540 Kč (úroková sazba 23,72 %), administrativním úhradou ve výši 2 200 Kč, inkasní úhradou ve výši 4 400 Kč a poplatkem za pojištění Credit Life ve výši 290 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 19 430 Kč v 58 týdenních splátkách po 335 Kč a poslední splátkou ve výši 731 Kč, RPSN úvěru činila 163,87 %. Z údajů v zákaznických kartách (č.l. 21-24) soud zjistil, že ke dni 6. 3. 2016 požadoval žalovaný úvěr ve výši 20 000 Kč, uváděl příjem 23 871 Kč a měsíční výdaje ve výši 7 700 Kč, k čemuž měl žalovaný doložit výplatní pásky a nájemní smlouvy. Dále ke dni 24. 5. 2016 požadoval žalovaný úvěr ve výši 11 000 Kč, jako příjem uvedl částku 29 112 Kč a výdaje 6 900 Kč. V obou kartách žalovaný uváděl, že je proti němu vedena exekuce. Právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávek na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 s uvedením jejich celkové výše 40 422 Kč v rámci zaslaného oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2021 (č.l. 26) a žalobkyně zaslala žalovaném výzvu ze dne 13. 5. 2021 (č.l. 27), se základním skutkovým a právním rozborem a celkovou výší pohledávek 79 945,77 Kč. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – OPR- [právnická osoba] GK v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. 7. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 8. Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě smlouvy o úvěru žalovanému v hotovosti částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 800 Kč, administrativní úhradou ve výši 4 000 Kč, inkasní úhradou ve výši 8 000 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 522 Kč, tedy celkovou dlužnou částku 56 434 Kč v 58 týdenních splátkách, svůj závazek nedodržel, uhradila pouze 9 130 Kč a dostal se do prodlení se splácením úvěru. Dále právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě smlouvy o úvěru žalovanému v hotovosti částku 11 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 540 Kč, administrativním úhradou ve výši 2 200 Kč, inkasní úhradou ve výši 4 400 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 290 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 19 43