48 C 6/2021-16 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se žalobou (původně v elektronickém rozkazním řízení) doručenou soudu dne 25. 9. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 19 700 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalované zápůjčku ve výši 12 000 Kč. Tato částka byla žalované vyplacena při podepsání smlouvy. Žalovaná se dále zavázala za poskytnutí zápůjčky zaplatit poplatek 9 900 Kč sestávající z poplatku za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, úroku ve výši 2 400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, dále pak poplatek za pojištění 300 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit celkem 21 900 Kč, a to v 60 týdenních splátkách. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, v důsledku čehož se stal závazek splatným, a to v celém svém rozsahu nejpozději v den, kdy se stala splatnou poslední splátka půjčky, tj. dne 15. 4. 2019. Do podání žaloby uhradila žalovaná na tuto zápůjčku 2 200 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena. Ode dne postoupení pohledávky žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalovaná částka ve výši 19 700 Kč představuje nesplacenou jistinu 12 000 Kč a dlužných úhrad 7 700 Kč Vedle toho žalobkyně požaduje i úrok z jistiny 19,34% ročně, zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů řízení. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, právní zástupce žalobkyně svoji nepřítomnost omluvil, žalovaná nikoliv. Z uvedeného důvodu postupoval soud dle § 101 odst. 3 o. s. ř. a projednal a rozhodl věc bez přítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Z žalobkyní předložených listinných důkazů (smluv o zápůjčce, smluvních podmínek, karty zákazníka, smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání, předžalobní výzva s podacím lístkem) soud zjistil, že dne [datum] byla uzavřena mezi žalovanou, jako vydlužitelem, a [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], jako zapůjčitelem, smlouva o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalované půjčku ve výši 12 000 Kč, žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že tuto částku převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě dále zavázala za poskytnutí půjčky zaplatit poplatek 9 900 Kč sestávající z poplatku za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, úroku ve výši 2 400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, dále pak poplatek za pojištění 300 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit celkem 21 900 Kč, a to v 60 týdenních splátkách do 15. 4. 2019. Nedílnou součást smluv tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaná je zaměstnaná s příjmem 13 610 Kč ze zaměstnání a dalším neidentifikovaným příjmem 10 000 Kč a výdaji cca 9 500 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 a z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávka přešla na žalobkyni, která tím získala aktivní legitimaci ve sporu. Soud konstatoval také upomínku žalobkyně žalované k zaplacení žalované částky s poštovním podacím lístkem. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaná splatila na zápůjčku 2 200 Kč. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejnému druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má ze smlouvy o zápůjčce za opodstatněný požadavek na vrácení dlužné jistiny, odpovídající úrok z prodlení a úrok řádný (2 400 Kč, resp. 19,34 % ročně za dobu po splatnosti celého dluhu), i poplatek za administrativní zpracování smlouvy ve výši 2 400 Kč. Soud však neshledal důvodným nárok na zaplacení„ souhrnného poplatku“, resp. jeho části ve výši 4 800 Kč, která má připadat na úhradu hotovostního inkasa jako dlužníkem vybraného způsobu úhrady dluhu. Toto ujednání je dle názoru soudu neplatné, protože se příčí dobrým mravům, jak je uvedené v citovaném § 580 o.z. Soud spatřuje rozpor s dobrými mravy ve výši těchto poplatků a způsobu jeho ujednání. Jak je soudu známo z jeho úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobkyní v obdobných věcech, výše takových poplatků je v každém jednotlivém případě různá, zřejmě se odvíjí od výše půjčené částky. Za této situace nelze dovodit, že by se poplatky byly stanoveny podle faktických nákladů vynaložených na administrativní činnost či provádění hotovostního inkasa. Lze těžko dovodit, že by se faktické náklady lišily podle výše sjednaných finančních částek řádově o několikatisícové částky. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce takovýmto způsobem obcházel zákon a takto navyšoval své profity ze smlouvy o zápůjčce, aby znesnadnil spotřebiteli možnost porovnání nákladů půjčky. Pokud by byl souhrnný poplatek považován za úrok, dosahoval by celkový úrok více než 60 % za 60 týdnů, přičemž takový úrok mnohonásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování půjček i úvěrů. Soud má tedy v souhrnu za to, že věřitel tímto způsobem obchází zákon, když zastírá dlužníku skutečnou výši nákladů zápůjčky. Žalovaná jako spotřebitel nemá žádnou možnost, pokud ovšem zřejmě není opakovaným klientem věřitele, volit možnost bezhovotostního režimu. Soud se proto domnívá, že takové ujednání zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran ve zjevný neprospěch spotřebitele – žalované, který vedle poplatku za administrativní činnost a úroku, má ještě zaplatit poplatek za hotovostní režim, téměř bez možnosti volby při sjednávání způsobu plnění jeho hlavního závazku ze smlouvy o zápůjčce. Jedná se proto o ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům podle § 588 občanského zákoníku, a ke kterému soud přihlíží i bez návrhu. Soud proto nepřihlížel k ujednání o poplatku za hotovostní režim, které je neplatné. Jestliže tedy žalovaná plnila na zápůjčku a poplatky nějakou částku, jedná se v souladu s ujednanou formou plnění o plnění, které má být započteno na poplatek za poskytnutí půjčky, ovšem bez onoho poplatku za hotovostní inkaso. Z těchto důvodů soud ve výroku I. zamítl nárok žalobkyně na úhradu poplatku ve výši 4 800 Kč, co do zbylé žalované částky žalobě vyhověl. Požadovaný úrok z prodlení odpovídá § 1970 o.z. a sazba úroku z prodlení byla stanovena v souladu s vl. nař. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 154,38 Kč, přičemž tato částka představuje 51,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75,63 % a úspěchu žalované v rozsahu 24,37 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 700 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.