51 C 270/2021-16 — Okresní soud v České Lípě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl soudu doručen dne 1. 4. 2021, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 7.500 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ věřitel“), uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě měl žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč dne [datum] na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol], které se měl žalovaný zavázat vrátit nejpozději do 7. 9. 2018, což žalovaný neměl učinit. Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím webových stránek věřitele [webová adresa]. Pohledávka za žalovaným měla být žalobkyni postoupení na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně se po žalovaném vedle jistiny úvěru taktéž domáhá poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 1.500 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud v dané věci rozhodoval bez nařízení jednání (§115a o.s.ř.), přičemž, jak právní zástupce žalobkyně, tak žalovaný proti tomuto procesnímu postupu soudu nevznesli žádných námitek a pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní. Při písemném vyhotovení odůvodnění rozsudku bylo postupováno podle § 157 odst. 4 o. s. ř., kdy v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Na základě provedeného dokazování (dokumenty z CEPR – zejména výpis z účtu, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva, smlouva o úvěru, standardní informace, smlouva o postoupení pohledávek) soud dospěl k závěru, že v řízení bylo žalobkyní pouze prokázáno poskytnutí částky 6.000 Kč žalovanému a postoupení pohledávky za žalovaným na současnou žalobkyni. V řízení nebyla prokázána existence smluvního závazkového vztahu mezi věřitelem a žalovaným na základě tvrzené smlouvy o úvěru s ohledem elektronický způsob uzavření uvedené smlouvy, přičemž zvolený způsob uzavření smlouvy nijak negarantuje a neautentizuje identitu žalovaného. Nárok však bylo možné částečně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o.z.”) v rozsahu částky 6.000 Kč včetně odpovídajícího úroku z prodlení podle § 1970 o.z. za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení. V řízení nebylo prokázáno, že by věřitel či žalobkyně prokazatelně vyzval žalovaného k vydání poskytnutého plnění dříve než na základě předžalobní upomínky ze dne 2. 2. 2021 ve spojení s domněnkou doby dojití podle § 573 o. z. a v upomínce stanovené lhůty k zaplacení do tří dnů. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná, neboť nebyl prokázána existence dohody o zaplacení poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 1.500 Kč a dále nebylo prokázáno prodlení žalovaného dříve než před 9. 2. 2021, tudíž žalobkyni nenáleží úrok z prodlení požadovaný za dobu od 8. 9. 2018 do 8. 2. 2021. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 893,40 Kč, přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 6. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.