15 C 9/2022-13 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 6 434 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že s žalovaným dne 1. 6. 2019 uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] o kapitálovém životním pojištění. Pro pojistné období bylo stanoveno pojistné na částku 1 878 Kč s měsíční splatností. Žalovaný neuhradil pojistné splatné 1. 9. 2020, a to ani po opakovaných urgencích žalobkyně. Žalobkyně tedy vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky dle § 12 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a zároveň jej upozornila na možnost zániku pojistné smlouvy v důsledky neplacení. Žalovaný ve stanovené lhůtě dlužné pojistné neuhradil, účinky ukončení pojistné smlouvy tak nastaly ke dni 1. 12. 2020. Za období od 1. 9. 2020 do 1. 12. 2020 činí dlužné pojistné včetně poplatků částku 6 434 Kč, jak je uvedeno v přiložené inkasní bilanci. Žalovaný neuhradil dlužnou pohledávku ani po písemných a telefonických urgencích a ani po odeslání předžalobní výzvy dne 19. 3. 2021. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v rámci návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Skutková tvrzení žalobkyně byla prokázána pojistnou smlouvou Investiční životní pojištění [název] [anonymizováno] ze dne 30. 4. 2019, bilancí pojistné smlouvy, oznámením o zániku pojištění ze dne 8. 12. 2020, výzvou k zaplacení ze dne 24. 2. 2020 a 20. 7. 2020, předžalobní upomínkou ze dne 19. 3. 2021 a kopií dodejky. 4. Ze shora uvedeného vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ obč. zák.“), jejímž předmětem bylo dle § 2833 a § 2844 obč. zák. životní pojištění pro případ smrti, dožití se určitého věku nebo dne určeného smlouvou jako konec pojištění, anebo pro případ jiné skutečnosti týkající se změny osobního postavení člověka a úrazové připojištění. Touto smlouvou se žalovaný zavázal platit žalobkyni sjednané pojistné a žalobkyně se zavázala v případech stanovených smlouvou vyplatit žalovanému sjednané částky. Žalovaný neuhradil pojistné splatné ke dni 1. 9. 2020. Vzhledem k tomu byl vyzván ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) cit. zákona upomínkou k zaplacení dlužného pojistného za uvedené pojistné období ve lhůtě stanovené žalobkyní. Žalovaný dlužnou částku včas neuhradil a v důsledku toho pojištění odpovědnosti sjednané mezi účastníky podle shora cit. ustanovení ke dni 1. 12. 2020 zaniklo. Žalobkyni z tohoto titulu vznikl nárok ve smyslu § 13 odst. 2 cit. zákona na pojistné za období od 1. 9. 2020 do 1. 12. 2020 ve výši 5 634 Kč, a proto soud tomuto nároku vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za období od 2. 12. 2020 do 27. 8. 2021 v kapitalizované výši 344 Kč. 5. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úhradu poplatků s odkazem na inkasní bilanci. Zde je uvedeno, že žalovanému byly účtovány poplatky ve výši 300 Kč a 500 Kč jako náklady za vymáhání a storno poplatek. Soud tato plnění posoudil jako smluvní pokutu. Povinnost k platbě ovšem nebyla uvedena v textu smlouvy. Soud odkazuje na nález ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11. Všeobecné pojistné podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujících charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich dodavatel skryl ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná jako například smluvní pokuta. Pokud takto dodavatel učiní, nepočíná si právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Soud tedy nárok žalobkyně na zaplacení poplatků za vymáhání považuje za nedůvodný a v tomto rozsahu, tedy co do částky 800 Kč s úrokem z prodlení za období od 2. 12. 2020 do 27. 8. 2021 v kapitalizované výši 47 Kč, žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 132 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu), paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, to vše v rozsahu 76% (žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 88%, neúspěšná v rozsahu 12%). Soud přiznal odměnu a paušální náhradu hotových výdajů v souladu s § 14b vyhl. o advokátním tarifu. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně podává opětovně žaloby na úhradu plnění za dlužné pojistné, kde jsou změněny pouze údaje o žalovaných, uzavřených smlouvách a dlužném pojistném.