34 C 119/2022-56 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl soudu doručen dne 16. 12. 2021, po žalované domáhá zaplacení částky ve výši 43 922,85 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřela s žalovanou dne 29. 9. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru a žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 59 422,85 Kč na účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná měla poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 18. 11. 2020, což nesplnila. K uzavření smlouvy o úvěru došlo elektronicky prostřednictvím zřízení účtu na webových stránkách [webová adresa]. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, což bylo žalované řádně oznámeno dopisem ze dne 23. 12. 2020. Věřitel řádně prověřil úvěruschopnost žalované lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. 2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Obě účastnice se z jednání soudu omluvily, proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“). 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 9. 2016 soud zjistil, že věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu, na základě které žalované poskytl úvěr až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí tohoto úvěru úrok ve výši 0,2833 % denně. Žalovaná se zavázala splatit celkovou dlužnou částku do 18. 10. 2016 RPSN činila u této zápůjčky 274,44 % Smlouva nebyla účastníky podepsána. 4. Z potvrzení o provedených platbách bylo zjištěno, že dne 19. 1. 2018 byla na účet žalované č. [bankovní účet] připsána pod [variabilní symbol] platba ve výši 5 000 Kč, dne 24. 1. 2018 platba ve výši 10 000 Kč, dne 8. 2. 2018 platba ve výši 4 500 Kč, dne 5. 3. 2018 platba ve výši 3 000 Kč, dne 4. 5. 2018 platba ve výši 1 500 Kč, dne 20. 5. 2019 platba ve výši 5 000 Kč a 3 500 Kč, dne 22. 5. 2018 platba ve výši 5 500 Kč, dne 22. 5. 2019 platba ve výši 10 500 Kč, dne 5. 6. 2019 platba ve výši 2 500 Kč, dne 11. 6. 2019 platba ve výši 3 000 Kč, dne 30. 6. 2019 platba ve výši 4 000 Kč, dne 24. 7. 2019 platba ve výši 2 000 Kč, dne 24. 10. 2019 platba ve výši 1 000 Kč, dne 4. 12. 2019 platba ve výši 3 000 Kč, dne 6. 12. 2019 platba ve výši 3 000 Kč, dne 11. 12. 2019 platba ve výši 1 700 Kč, dne 27. 12. 2019 platba ve výši 1 200 Kč, dne 11. 3. 2020 platba ve výši 2 300 Kč, dne 14. 4. 2020 platba ve výši 1 196 Kč, dne 12. 6. 2020 platba ve výši 4 500 Kč, dne 17. 7. 2020 platba ve výši 1 027 Kč, dne 4. 12. 2019 platba ve výši 3 000 Kč, dne 6. 12. 2019 platba ve výši 3 000 Kč, dne 11. 12. 2019 platba ve výši 1 700 Kč, dne 27. 12. 2019 platba ve výši 1 200 Kč. Dne 17. 2. 2016 byla na účet žalované č. [bankovní účet] připsána pod [variabilní symbol] platba ve výši 14 500 Kč a 3 500 Kč, dne 30. 5. 2016 platba ve výši 4 719,12 Kč, dne 29. 9. 2016 platba ve výši 4 391 Kč, dne 15. 12. 2016 platba ve výši 3 250 Kč a dne 20. 12. 2016 platba ve výši 4 000 Kč. Žalovaná uhradila žalobkyni částku v celkové výši 226 332 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že věřitel postoupil dne 27. 1. 2020 na žalobkyni pohledávku za žalovanou a o tomto postoupení byla žalovaná informována oznámením ze dne 23. 12. 2020. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka. 6. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 písm. a), b) zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání a věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 12. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 13. Z důkazů předložených žalobkyní nebylo prokázáno, že by mezi věřitelem a žalovanou došlo dne 29. 9. 2016 k uzavření předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru. Předložená smlouva o revolvingovém úvěru není účastníky podepsána a ani z jiných důkazů nelze dojít k závěru, že by k uzavření tvrzené smlouvy ve smyslu ustanovení § 2395 o.z. skutečně došlo. Poskytnutí finančních prostředků bylo prokázáno potvrzeními o provedených platbách, ze kterých vyplývá, že věřitel poskytl na účet žalované ve dnech 17. 2. 2016 až 17. 7. 2020 celkem částku 113 283,12 Kč. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku 226 332 Kč. Žalobkyně by měla dle § 2991 o.z. nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalované skutečně poskytnuto, po odečtení plateb přijatých od žalované (půjčeno 113 283,12 Kč, zaplaceno 226 332 Kč). Žalovaná jistinu již zcela uhradila, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 14. Pro úplnost soud dodává, že i kdyby žalobkyně prokázala řádné uzavření smlouvy o úvěru, žalobkyně v tomto řízení pouze tvrdila, že věřitel řádně prověřil úvěruschopnost žalované, a to především na základě zhodnocení informací získaných lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Tato tvrzení ovšem soudu nikterak nedoložila. Součástí listinných důkazů nebyla zákaznická karta či jiná listina, ze které by si soud mohl prověřování úvěruschopnosti žalované dovodit. Zároveň se žalobkyně nedostavila k jednání, aby jí soud mohl dát procesní poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, ale žádné náklady jí nevznikly.