34 C 156/2021-59 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 208 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba] [jméno]“) uzavřela dne 19. 1. 2015 s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na základě které [právnická osoba] [jméno] poskytl žalovanému v hotovosti částku 14 000 Kč, a to v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit [právnická osoba] [jméno] částku 24 708 Kč (půjčku 14 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 800 Kč, úrok ve výši 1 900 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 5 600 Kč a životní pojištění ve výši 348 Kč) v 58 týdenních splátkách po 426 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, na tento dluh uhradil [právnická osoba] [jméno] částku 3 500 Kč. [právnická osoba] [jméno] postoupil dne 6. 12. 2019 pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno. 2. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, jenž je státním občanem [země]. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Žalovaný má bydliště v [země]. Avšak v daném případě se uplatní úprava mezinárodní pravomoci (mezinárodní příslušnosti) obsažená v čl. 7 odst. 1 písm. b) odrážce druhé Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), upravující poskytování služeb. Podle tohoto článku je rozhodující skutečností, kde byla nebo měla být služba poskytnuta. Poskytnutí zápůjčky je třeba považovat za poskytnutí služby. V daném případě došlo k poskytnutí zápůjčky v České republice, kde zároveň došlo k předání celé zápůjčky v hotovosti a tam měla být zápůjčka ve splátkách i uhrazena. Nárok z této smlouvy tak může být uplatněn proti žalovanému, byť má bydliště na území jiného členského státu EU, i u tuzemského soudu. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se jednání soudu zúčastnila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] soud zjistil, že [právnická osoba] [jméno] uzavřel dne 19. 1. 2015 s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytl v den podpisu smlouvy v hotovosti částku 14 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí této zápůjčky poplatek ve výši 10 360 Kč sestávající z poplatku za administrativní činnost ve výši 2 800 Kč, úroku ve výši 1 900 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 5 600 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit [právnická osoba] [jméno] celkovou částku ve výši 24 708 Kč (včetně splátky za životní pojištění ve výši 348 Kč) v 58 týdenních splátkách po 426 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7 dnů od podpisu smlouvy. Ve smlouvě není uvedeno RPSN. Žalovaný smlouvu vlastnoručně podepsal. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh, z oznámení o postoupení pohledávek a podacích lístků soud zjistil, že [právnická osoba] [jméno] postoupil ke dni 6. 12. 2019 pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Z předžalobní výzvy včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. 6. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 písm. a), b) zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání a věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 12. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 13. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěné, že [právnická osoba] [jméno] uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce ve smyslu § 2395 o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba] [anonymizováno]) poskytla žalovanému dne 19. 1. 2015 v hotovosti částku 14 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit [právnická osoba] [jméno] částku 14 000 Kč a dále částku 10 708 Kč představující poplatek za administrativní činnost ve výši 2 800 Kč, úrok ve výši 1 960 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 600 Kč a životní pojištění ve výši 348 Kč, a to v 58 týdenních splátkách, přičemž první splátka byla vždy splatná do 7 dnů ode dne uzavření smlouvy. Žalovaný dosud na tento závazek zaplatil částku 3 500 Kč. [právnická osoba] [jméno] řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni, žalobkyně tedy prokázala aktivní legitimaci v tomto sporu. Soud má za to, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně má dle shora uvedených zjištění právo na vrácení částek, které žalovanému poskytla na základě smlouvy o půjčce po odečtení přijatých plateb od žalovaného, tj. na vrácení částky 12 460 Kč (jistina ve výši 14 000 Kč, úrok ve výši 1 960 Kč, žalovaný zaplatil 3 500 Kč). V této části byla tedy žaloba shledána důvodnou a bylo jí vyhověno (výrok I.). Ve smyslu § 1970 o. z. soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. Ujednání stran ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 748 Kč jako„ poplatek za administrativní činnost, za hotovostní inkaso splátek a životní pojištění“, shledal soud absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku (ten činí přes 60% z půjčené částky mimo sjednané úroky) a dále v tom, že není zřejmé, co přesně tyto poplatky představují a jaké skutečné náklady měly [právnická osoba] [jméno] sanovat. S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit spolu s půjčkou a úrokem ještě 8 748 Kč (2 800 Kč, 5 600 Kč a 348 Kč), nebyla právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně oprávněna započítat platby žalovaného v celkové výši 3 500 Kč ani částečně na tyto poplatky, a proto soud žalobu v rozsahu částky 8 748 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.). 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 407,30 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 849 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stan