34 C 251/2021-60 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 48 020 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 24. 1. 2014 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč (k vyplacení úvěru došlo dne 3. 2. 2014) a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši 112,72% ročně splatit ve 18 měsíčních splátkách po 4 790 Kč, počínaje březnem 2014. Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 17 140,52 Kč, což bylo započítáno částečně na jistinu a částečně na úroky. Podle článku 12.3 smlouvy žalobkyně zesplatnila úvěr, neboť žalovaný se dostal do prodlení se splacením splátky č. 2 delším než 60 dnů. Žalobkyně nyní po žalovaném žádá zaplacení nové jistiny ve výši 48 020,48 Kč s úrokem z prodlení. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného – jednak na základě informací poskytnutých žalovaným, dále lustrací osoby žalovaného v registru SOLUS. Žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stádiu vymáhání, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný. 2. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, jež je státním občanem [země]. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Žalovaný je příslušníkem státu, který není členem Evropské Unie. Zároveň mezi Českou republikou a [země] neexistuje mezinárodní smlouva, která by pravomoc a příslušnost soudů v této věci upravovala. Jelikož nelze pravomoc určit na základě právního aktu EU či mezinárodní smlouvy, přichází v úvahu založení pravomoci na základě § 6 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění (dále jen„ ZMPS“). Podle § 6 odst. 1 ZMPS je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Postačuje tedy, je-li dána místní příslušnost českého soudu podle některého § 84 až § 89a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) či některého ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. Podle ustanovení § 84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje, není-li stanoveno jinak. Podle ustanovení § 85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoby bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Vzhledem k tomu, že žalovaný má trvalý pobyt na adrese [adresa žalovaného], je tím založena pravomoc českých soudů k rozhodování o této věci a věc se bude rozhodovat dle českého práva. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání, jehož se zúčastnila žalobkyně i žalovaný. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, uvedl, že úroky ve výši 105% považuje za lichevní. Na úvěr bylo hrazeno v rámci insolvenčního řízení po dobu 4 let. Žalobkyně na podané žalobě trvala v plném rozsahu, uvedla, že pohledávka byla přezkoumána v rámci insolvenčního řízení. 4. Z výpisu z registru SOLUS soud zjistil, že ke dni 24. 1. 2014 žalovaný nebyl evidován jako dlužník. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 3. 2. 2014 žalobkyně zaslala na účet žalovaného [číslo] [bankovní účet] částku 50 000 Kč. 5. Z potvrzení příjmů od [právnická osoba] a z výplatních pásek za měsíce září, říjen a listopad 2013 soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán jako stavební dělník na dobu neurčitou. Jeho čistý měsíční příjem činil v září 2013 částku 19 597 Kč, v říjnu 2013 částku 16 659 Kč a v listopadu 2013 částku 17 378 Kč. 6. Z hodnocení klienta soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný uvedl, že má pravidelný měsíční příjem ve výši 17 870 Kč, osobní výdaje ve výši 3 800 Kč, platí nájemné ve výši 4 000 Kč, je zaměstnán u [právnická osoba] na dobu neurčitou, je rozvedený, vzdělání středoškolské s maturitou, bydlí v pronájmu. 7. Z předsmluvního formuláře, ze smlouvy o úvěru [číslo] z oznámení o schválení úvěru [číslo] včetně splátkového kalendáře, z prohlášení klienta ze dne 24. 1. 2014, soud zjistil, že dne 24. 1. 2014 si účastníci dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky ve výši 50 000 Kč spolu s úrokem v 18 měsíčních splátkách po 4 790 Kč splatných k 18. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březnem 2014. Výpůjční úroková sazba úvěru činila 112,72% ročně, RPSN 112,72% ročně. Celkem se žalovaný zavázal žalobkyni za poskytnutý úvěr zaplatit částku 86 220 Kč. 8. Z pokusu o smír ze dne 19. 5. 2014 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného upozornila, že je v prodlení s úhradou splátky úvěru. Z oznámení ze dne 18. 6. 2014 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od odeslání oznámení. 9. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný žalobkyni uhradil v období od března 2014 do června 2014 celkem částku 17 140,52 Kč. Z předžalobní výzvy včetně poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení dlužných částek výzvou ze dne 7. 9. 2021, která byla žalovanému doručována na adresu [adresa žalovaného]. 10. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 písm. a), b) zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání a věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 16. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 17. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a p