35 C 153/2022-72 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se na žalované domáhá zaplacení shora uvedené částky s následujícím odůvodněním. Mezi účastníky mělo dne [datum] dojít k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na základě které byl žalované [datum] převodem na bankovní účet poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni zpět částku 290 400 Kč, a to ve 48 měsíčních splátkách po 6 050 Kč. Úroková sazba tak činila 64,58 %. Úvěruschopnost žalované byla ověřena s pozitivním výsledkem, avšak žalovaná na svůj dluh neplnila řádně, a proto v souladu s bodem 6.3 smlouvy došlo k automatickému zesplatnění dluhu k 19. 5. 2022, pro prodlení s úhradou po dobu delší 65 dnů. V důsledku prodlení žalované s úhradou 2. a 3. splátky úvěru po dobu delší 30 dnů žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 x 499 Kč a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 2 x 200 Kč. Žalovaná uhradila před zesplatněním úvěru částku 3 026 Kč. Žalobkyně má dle bodu 6.5 smlouvy nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru, za dobu od 21. 5. 2022 do zaplacení, touto žalobou se však domáhá pouze úhrady pokuty ve výši 15 449,6 Kč. Žalobkyně dále požaduje přiznání příslušenství z tzv. nové jistiny úvěru ve výši 115 290 Kč (úrok z prodlení), resp. z částky 100 000 Kč (úrok z úvěru), která je tvořena původní jistinou a částí splátek za dobu před zesplatněním úvěru, které měly být započteny na úhradu úvěru, a to na podkladě bodu 6.4 smlouvy. Žalobkyně požaduje úhradu úroku ve výši 64,19 % ročně z částky původní jistiny dluhu, maximálně však částku 337 248 Kč, a úrok z prodlení z nové jistiny dluhu do zaplacení. Žalovaná byla před podáním žaloby o úhradu upomenuta marně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila žádným způsobem a k jednání soudu se na včasné předvolání nedostavila, bylo tak jednáno a rozhodováno v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, informací pro klienta a předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalované byla přislíbena částka 100 000 Kč, kterou se měla zavázat splatit spolu se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 64,58 % ročně, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 290 400 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 6 050 Kč. Podle článku 6.1. smlouvy se žalovaná s žalobkyní dohodly na povinnosti žalované jako klienta uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou jakékoli splátky po dobu delší 30 dnů, to však jen do doby zesplatnění celého úvěru. Dle článku 6.2. má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v paušální výši 200 Kč, které jí vznikly prodlením žalované s úhradou splátky delším patnácti dnů. Po zesplatnění úvěru již další právo na náhradu nákladů nevzniká. Článek 6.3. úvěrové smlouvy upravuje zesplatnění úvěru, které automaticky nastane při prodlení s úhradou kterékoli splátky, po dobu 65 dnů. Dle čl. 6 se součástí tzv. nové jistiny úvěru stávají zesplatněním úvěru veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru, přirostlé ke dni zesplatnění. Neuhradí-li klient v den zesplatnění tuto novou jistinu úvěru věřiteli, je dle bodu 6.5. smlouvy povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru, za každý den prodlení. Postup uzavření smlouvy byl popsán v části B smlouvy ve znění Dodatku [číslo]„ informaci“ tak, že se jedná o smlouvu sjednanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, resp. prostřednictvím SMS zprávy a sdělení variabilního symbolu jako podpisového kódu uvedeného v platbě na bankovní účet. Z Oznámení o schválení úvěru plyne, že žalobkyně žalované sdělila akceptaci návrhu na uzavření smlouvy o úvěru pro částku 100 000 Kč, součástí je zároveň splátkový kalendář. Z dokladu o výplatě z bankovního účtu ze dne 21. 1. 2022 soud zjistil pohyb na účtu žalobkyně, z kterého měla být poukázána částka 100 000 Kč na účet žalované. Předsmluvní formulář a Informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru obsahují základní podmínky úvěrového vztahu. Z výpisů registru SOLUS a NRKI, potvrzení o provedené platbě ve prospěch účtu žalované (15. 10. 2021 a 4. 1. 2022) plyne, že majetkové poměry žalované byly určitým způsobem zjišťovány. Dle těchto údajů bylo na účet žalované v prvním případě připsána částka nemocenské dávky a následně částka 22 919 Kč, která nebyla blíže specifikována. Ve formuláři Hodnocení klienta je k osobě žalované uvedeno, že její měsíční příjem ze zaměstnání činí 20 488 Kč, žije u rodičů a její měsíční výdaje jsou představovány částkou 2 603 Kč na bydlení, splátkou dluhu žalobkyni ve výši 3 591 Kč a dále paušálně částkou ve výši životního minima 3 860 Kč. Karta klienta zobrazuje souhrn informací o závazku, historii dluhu a platby žalované dle interního systému žalobkyně. Výzvou k úhradě splátek žalobkyně žalovanou upomenula o úhradu a upozornila ji na možnost automatického zesplatnění úvěru. To jí oznámila dopisem z 19. 5. 2022. Předžalobní výzva ze dne 13. 9. 2022 s poštovním podacím archem dokládá výzvu žalobkyně žalované k úhradě dluhu před podáním žaloby. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle ust. § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 6. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby. 7. Podle § 7 zákona č. 597/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1. 8. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen jako„ nařízení eIDAS“) se pro účely tohoto nařízení rozumí„ elektronickým podpisem“ data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Podle čl. 25 odst. 1 eIDASelektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Podle § 25 odst. 2 eIDAS kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu. 9. Na základě shora uvedeného má soud za to, že nebylo řádně prokázáno, že by mezi účastníky řízení došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru. Předložený návrh smlouvy o úvěru, resp. předložený dodatek sice obsahují způsob vzniku tvrzeného závazkového vztahu, nicméně zvolený elektronický způsob uzavření nijak negarantuje identitu osoby na straně žalované v průběhu uzavírání smluvního vztahu a zejména integritu textu smlouvy. Žalovaná byla v daném případě v postavení spotřebitele, a tak je zákonem k uzavření smlouvy vyžadována písemná forma. K platnosti písemného jednání se vyžaduje vlastnoruční podpis žalované, předložená smlouva však obsahuje jen informaci o způsobu, jakým mělo být podepsáno (kód variabilního symbolu platby žalobkyně). V případě doložky o elektronickém podpisu se může nepochybně jednat o„ prostý“ elektronický podpis. Soud však dospěl k závěru, že tímto„ prostým“ elektronickým podpisem nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť dokument nebyl elektronicky podepsán podle„ jiného předpisu“. Jiným předpisem se myslí zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a nepochybně i přímo použitelné nařízení eIDAS. Uvedené předpisy sice umožňují užít k podpisu tzv. prostý elektronický podpis, tedy zřejmě i podpis za užití kódu, soud však dospěl k závěru, že takový prostý elektronický podpis nemůže vyvolat žádané právní účinky, tj. platné uzavření smlouvy o úvěru. Tzv. prostému elektronickému podpisu totiž nelze přiznat účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu u doposud„ standardní“ listinné písemné formy právního jednání. Nařízení eIDAS totiž ve svém čl. 25 odst. 2 právní účinky rovnocenné s vlastnoručním podpisem spojuje pouze s kvalifikovaný