35 C 36/2022-9 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkové částky 9 722 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo]. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce smluvní podmínky. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 5 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se dále zavázal zaplatit věřiteli poplatek ve výši 3 320 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 160 Kč. Žalovaný neuhradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 21. 1. 2006. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, žalovaný následně ještě uhradil částku 2 428,18 Kč. Předmětnou pohledávku se všemi právy s ní spojenými společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno písemně dopisem z 6. 1. 2021. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 2 182,58 Kč, poplatku ve výši 1 449,24 Kč a částečně kapitalizovaných úroků z prodlení. 2. Dále žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo]. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí smlouvy o půjčce smluvní podmínky. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se dále zavázal zaplatit poplatek ve výši 5 312 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 256 Kč. Žalovaný neuhradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 21. 1. 2006. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Předmětnou pohledávku se všemi právy s ní spojenými společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno písemně dopisem ze dne 6. 1. 2021. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení jistiny dluhu ve výši 3 659,96 Kč, poplatku ve výši 2 430,22 Kč a úroku z prodlení. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem. 4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání postupem dle ust. § 115a o.s.ř., neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitek. 5. Vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal ve sporu pasivní, soud vycházel z žalobkyní předložených listinných důkazů (smlouvy o zápůjčce, smluvní podmínky, smlouva o postoupení pohledávek a seznam pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek s dokladem o odeslání, předžalobní výzva s podacím lístkem, karta zákazníka) a zjistil, že v prvně uvedeném případě dne [datum] byla sepsána mezi žalovaným, jako dlužníkem, a společností [právnická osoba], jako věřitelem, smlouva o půjčce. Právní předchůdce žalobkyně měl na základě této smlouvy poskytnout žalovanému částku ve výši 5 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit poplatek ve výši 3 320 Kč, který nebyl blíže odůvodněn. Splatnost celé částky 8 320 Kč byla sjednána na 52 týdenních splátek po 160 Kč. 6. V druhém uvedeném případě byla dne [datum] sepsána mezi žalovaným, jako dlužníkem, a společností [právnická osoba], jako věřitelem, smlouva o půjčce. Právní předchůdce žalobkyně měl na základě této smlouvy poskytnout žalovanému částku ve výši 8 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit poplatek ve výši 5 312 Kč. Splatnost celé částky 13 312 Kč byla sjednána na 52 týdenních splátek po 256 Kč. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní následně byla podepsána smlouva o postoupení žalovaných pohledávek. 7. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci: Mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal částku 5 000 Kč a zavázal se věřiteli uhradit zpět celkem 8 320 Kč ve splátkách v hotovosti. V druhém uvedeném případě byla mezi žalovaným a společností [právnická osoba] taktéž uzavřena smlouva o půjčce, a to [číslo]. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal částku 8 000 Kč a zavázal se zapůjčiteli uhradit zpět celkem 13 312 Kč ve splátkách v hotovosti. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] a z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávky přešly na žalobkyni, která tím získala aktivní legitimaci ve sporu. Soud konstatoval také upomínku žalobkyně žalovanému k zaplacení žalované částky ze dne 11. 11. 2021 s poštovním podacím lístkem. 8. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., aplikoval soud ve smyslu § 3028 odst. 3 o. z. č. 89/2012 Sb. na posouzení dané věci ustanovení obč. zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění do 31. 12. 2013. 9. Podle § 657 obč. zák. č. 40/1964 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 tohoto obč. zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 39 obč. zák. č. 40/1964 Sb. je neplatným právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází a nebo se příčí dobrým mravům. Podle § 52 odst. 1 spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. 10. Na základě uvedených zjištění a citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvy o půjčce, které je nutné posuzovat jako smlouvy spotřebitelské. Soud se nejprve zabýval prvně uvedenou smlouvou o půjčce (bod 1. odůvodnění). Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 5 000 Kč a žalovaný měl z titulu půjčky vrátit částku celkem 8 320 Kč. Vzhledem k tvrzení žalobkyně, že zbylá částka k úhradě činí žalovanou částku (tj. 2 182,58 Kč na jistině a částka 1 449,24 Kč na dlužném poplatku), kterou žalovaný žádným způsobem nesporoval, má soud za to, že na dluh již bylo uhrazeno 4 688,18 Kč. 11. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, je v rozporu s dobrými mravy výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. 12. Soud má ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] za opodstatněný požadavek na zaplacení dlužné jistiny a odpovídající úrok z prodlení. Soud však neshledal důvodným nárok na zaplacení„ souhrnného poplatku“. Toto ujednání je dle názoru soudu neplatné, protože se příčí dobrým mravům, jak je uvedené v citovaném § 39 obč. zák. Soud spatřuje rozpor s dobrými mravy ve výši poplatku. Jak je soudu známo z jeho úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobcem v obdobných věcech, výše takových poplatků je v každém jednotlivém případě různá, zřejmě se odvíjí od výše půjčené částky. Za této situace nelze dovodit, že by se poplatky byly stanoveny podle faktických nákladů vynaložených na administrativní činnost či provádění hotovostního inkasa. Lze těžko dovodit, že by se faktické náklady lišily podle výše sjednaných finančních částek řádově o několikatisícové částky. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce takovýmto způsobem obcházel zákon, kdy zakrýval pravou podstatu poplatku (úrok), aby znesnadnil spotřebiteli možnost porovnání nákladů půjčky. Pokud by byl souhrnný poplatek považován za kapitalizovaný úrok, dosahoval by více než 65 %, přičemž takový úrok mnohonásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování půjček i úvěrů. Z těchto důvodů soud zamítl nárok žalobkyně na úhradu žalované části poplatku ve výši 1 449,24 Kč. Co do zbývající části dluhu soud žalobě vyhověl, v části, v které dlužná jistina převyšuje dosud uhrazené splátky (5 000 – 4 688,18=311,82), a to i ohledně uplatněného příslušenství. Sazba úroku byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 13. Dále se soud zabýval smlouvou o půjčce uvedenou v bodě 2. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 8 000 Kč a žalovaný měl z titulu půjčky vrátit částku celkem 13 312 Kč. Vzhledem k tvrzení žalobkyně, že žalovaný poslední splátku uhradil