12 C 141/2023-22 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedených částek, které představují dluh ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené dne 6. 8. 2019 právním předchůdcem žalobce (firmou [právnická osoba]) a žalovaným. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že žalovaný se zavázal touto smlouvou zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 90 705 Kč, což je poskytnutá částka zápůjčky 50 000 Kč, úroky za poskytnuté peněžní prostředky 12 253 Kč, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost 22 100 Kč, poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 030 Kč a pojistným. Žalovaný se zavázal celkovou částku uhradit v 18 splátkách po 5 040 Kč měsíčně. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce zaplatil 6 000 Kč. Žalobce se domáhá přiznání 47 772,18 Kč na jistině a„ dlužné částky poplatku“ ve výši 34 610,82 Kč. Žalobce se domáhá také přiznání kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení z částky 47 772,18 Kč od 31. 1. 2020 do 28. 1. 2022 ve výši 678,78 Kč a přiznání kapitalizovaných smluvních úroků (ve výši 29 % ročně) z částky 47 772,18 Kč za období od 7.2.2021 do 28. 1. 2022 ve výši 13 700 Kč. Dále žádal přiznání zákonných i smluvních úroků z této částky od 29. 1. 2022 do zaplacení. Smlouvou ze dne 28. 1. 2022 postoupila společnost [právnická osoba] tuto pohledávku za žalovaným žalobci. Právní subjektivita žalobce je doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitelským úvěrem také peněžitá zápůjčka. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o zápůjčce [číslo] že byla uzavřena dne 6. 8. 2019 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným ohledně poskytnutí zápůjčky 50 000 Kč s tím, že celková částka ke splacení je 90 705 Kč (žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit v 18 měsíčních splátkách po 5 040 Kč). Uvedená částka je tvořena jistinou 50 000 Kč, úrokem ve výši 12 253 Kč, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost 22 100 Kč, poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 030 Kč a pojistným ve výši 2 322 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí 50 000 Kč v hotovosti. 5. Z listiny označené„ karta zákazníka“ bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí zápůjčky dne 6. 8. 2019. Tato listina obsahuje také údaje o finanční situaci žalovaného, a to příjem žalovaného 18 750 Kč měsíčně„ další čisté příjmy domácnosti“ 19 000 Kč,„ odhadované měsíční výdaje“ 13 000 Kč s tím, že žalovaný je svobodný, má jednu vyživovací povinnost a předložil pracovní smlouvu na dobu neurčitou a také dvě výplatní pásky. 6. Z přehledu plateb na předmětnou půjčku bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil celkem 6 000 Kč (poslední platba byla realizována 16. 4. 2020). Žalobce soudu dále předložil svou předžalobní výzvu k plnění žalovanému ze dne 15. 11. 2022 s poštovním podacím lístkem. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 28. 1. 2022, ze seznamu postoupených pohledávek (strana 35, položka 3676) a z oznámení firmy [právnická osoba] žalovanému o postoupení pohledávek ze dne 30.1.2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovaným ze smlouvy [číslo] žalobci. 8. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s dostatečnou péčí, nýbrž poměry žalovaného zkoumal pouze formálně, což vyplývá z údajů obsažených v tzv. kartě zákazníka. Z měsíčního příjmu žalovaného 18 750 Kč (z předložených listin není patrné, zda byl tento údaj skutečně doložen) byla odhadována (ničím nedoložená) částka 13 000 Kč na měsíční výdaje, což je částka, která neodpovídá průměrným výdajům dospělého člověka na bydlení a další, byť jen základní potřeby. Není zřejmé, zda a jak byl ověřen další příjem domácnosti 19 000 Kč, ani ke komu má žalovaný vyživovací povinnost uvedenou v kartě zákazníka. Rovněž není zřejmé, zda a jakým způsobem bylo ověřeno, že žalovaný nemá závazky z dalších zápůjček či úvěrů, popř., zda proti němu není vedena exekuce. Tyto údaje svědčí o zcela formálním přístupu k hodnocení úvěruschopnosti žalovaného. 9. Z uvedených důvodů tedy soud smlouvu o zápůjčce [číslo] z 6. 8. 2019 má za neplatnou. Soud se přiklání k výkladu shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je jeho účelem ochrana spotřebitele a z hlediska celospolečenského zamezení zadlužení osob s nízkými příjmy (a nízkou či nulovou finanční gramotností). Pokud právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobci vydat. 10. Podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž by byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 11. Ve smyslu ustanovení shora citovaného § 2993 občanského zákoníku bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci (po postoupení pohledávky) to, oč se plněním z neplatné smlouvy obohatil. Z obsahu smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta částka 50 000 Kč. Po zaplacení 6 000 Kč tak zbývá k úhradě 44 000 Kč. V této části bylo tedy žalobě vyhověno. 12. Podle § 1970 obč. zákoníku byly žalobci přiznány z přisouzené částky také úroky z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě k plnění z 30. 1.2022, odeslané žalovanému dne 24. 2. 2022. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 vyhl. č. 351/2013 Sb., žalobce žádal přiznání úroků ve výši 10 % ročně. 13. S ohledem na závěr o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy byla žaloba ohledně ostatních uplatněných nároků zamítnuta. Žalobce ani jeho právní předchůdce nebyli oprávněni započítat částečné plnění žalovaného ve výši 6 000 Kč na žádný z nároků uplatňovaných s odkazem na neplatnou smlouvu. 14. Oba účastníci měli ve věci částečný úspěch, soud proto o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst.2 o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.